Geomantie, menhiry a staré kostely
V posledních letech se lze v odborné i populární literatuře stále častěji setkat se zvláštním slovem geomantie. Nauka o geomantii má svůj původ v Číně, kde se nazývá feng-šuej. Zabývá se skrytě působícími energií Země a jejími projevy v krajině. Tato energie je podobná magnetickému či elektrickému proudění. Ono proudění vychází z nitra Země a je modelováno tektonikou, geologií a celkovou morfologií krajiny. Vnitřní energie Země proniká k jejímu povrchu, protkává jej stabilními energetickými siločarami a je citlivými lidmi vnímatelná.
Podle geomantické nauky má každá krajina svou specifickou geofyzickou a duchovní povahu, jež předurčuje děje, jež se v ní uskutečňují. V Evropě se tomuto personifikovanému pojetí krajiny blíží obsah pojmu “genius loci”. Této dané povaze krajiny se musí člověk přizpůsobit.

Pokud se geomantickým principům krajiny nepodřídí, uškodí si. Naši dávní předkové byli k přírodním silám mnohem citlivější než my a svou existenci proto ve vlastním zájmu maximálně harmonizovali s geomantickými principy krajiny.

Dobře věděli, že jsou místa s fluidem kladným a naopak taková, jež lidem škodí. Budovali svá sídla a zejména kultovní místa tam, kde intenzívně vnímali kladnou, příznivou energii, jež posilovala jejich tělesné a duchovní zdraví.

Poslední výzkumy naznačují, že na lokalitách, kde se manifestovala tato posilující energie, patrně stavěli monolitické kameny zvané menhiry. Ty snad mohly mít funkci jakési svodné “antény”, jež měla podle představ předků “přitáhnout” k místu výstupu energie zemské též energii z kosmu. Kromě toho sloužily menhiry patrně i jako úhelné kameny obzorových kalendářů. Domnívám se, že funkci a smysl dávných menhirů s příchodem křesťanství zástupně přebíraly stavby kostelů. Naši předkové věnovali maximální pozornost volbě vhodného místa pro stavbu kultovních objektů. Na rozdíl od nás velmi dobře uměli naslouchat a rozumět hlasu Země. Svědectvím onoho “naslouchání” je mimo jiné i lokace a orientace starých románských a gotických kostelů, postavených vesměs na místech starších kultovních objektů z doby pohanské.

Měl jsem možnost navázat přátelství s dvojicí berlínských geofyziků a léčitelů. Bylo to v roce 1993, kdy zkoumali záhadná místa Karlovarska. Nejvíce je fascinoval znělcový kužel Andělské hory, jenž podle jejich měření vyzařuje maximum pozitivní energie.

Manželé Grazyna Fosar a Franz Bludorf se již 10 let věnují výzkumu starých sakrálních objektů po celé Evropě. Jejich hlavními zájmovými regiony jsou Bretaň, Španělsko, Anglie a německé Porýní. Za pomoci nejmodernějších měřících přístrojů objevili celou řadu zajímavých souvislostí. Jejich měření prokázala u většiny starých kostelů středověkého založení shodné schéma energetického zónování. Vchodová část staveb vyzařuje energii, jež člověka jakoby oslabuje, odnímá mu sílu. Lidé zde mívají pocity útlumu a únavy, takže rádi usedají do kostelních lavic. Někdy byly v zóně kostelního vchodu zaznamenány i poruchy elektronických přístrojů (rušení příjmu rozhlasového a TV signálu, nefungující fotoaparáty aj. Směrem do chrámové lodi a k oltáři je měřitelný nárůst energie posilující a léčivé, snad proto tu lze i krátkou meditací dosáhnout pocitu úlevy od starostí a trápení. Prostor kněžiště kolem oltáře vyznačuje nejvyšší intenzitu tohoto kladného magnetického pole. Jde tedy o místo zvláštním způsobem posvěcené, jehož sílu a milost přejímá kněz a předává ji dále věřícím v chrámu, kteří by po bohoslužbě měli odcházet osvěženi na duchu. Je otázkou, zda příčinou jejich osvěžení je “slovo boží” či ozdravující energie hluboko z geologického podloží kostela násobená kosmickou energií proudící k oltáři vysokými kostelními věžemi.

V roce 1997 plánují berlínští geofyzikové měření energie středověkých kostelů v regionu západočeských lázní. Hlavní pozornost bude věnována kostelům románským.

PhDr. Stanislav Burachovič

Obr.: Andělská hora v roce 1860 - litografie J. Schaefflera (výřez)

(Článek dr. Burachoviče byl publikován v Karlovarských novinách. Děkujeme autorovi za možnost seznámit s ním širší veřejnost.)