před časem jsem objevila vaše bezvadné stránky. Postupně jsem je pročítala, až jsem se dostala ke Karlovarsku, kde mě zaujal článek o Bečovu. Byla tam i žádost o upřesnění – jedná se o upíra na Bečově, kterým měl být příslušník rodu Beaufort - Spontini, Alan.

S chutí jsem se zasmála. Na bečovském zámku jsem pracovala před pár lety v několika funkcích, naposled jako hlavní průvodkyně. Odešli jsme zároveň s tehdejším kastelánem I. Leberem.
Na 100% vím, že se jednalo o pitomoučký výmysl průvodců, konkrétně jedné průvodkyně.

Průvodci si vymýšlejí nesmyslné legendy a pověsti, z nichž tato nebyla jediná. Kastelán se o to nestaral, byl nemocný a raději se věnoval stavebním a zvelebovacím záležitostem. Od průvodcování se téměř distancoval z určitých důvodů a velice důvěřoval svojí zástupkyni, slečně R. Pokud se k němu přece jen doneslo cokoliv, co se týkalo návštěvnického provozu, nařídil jí, aby se postarala o nápravu a tím to pro něj končilo, už bohužel nekontroloval, jestli to opravdu splnila.

Zástupkyně ovšem byla mladá, nezkušená a zdálo se, že v těchto věcech průvodce spíš podporovala. Já jsem tenkrát působila jako pokladní. Neměla jsem žádné pravomoci, vlastně mi bylo řečeno, že to není moje věc, takže jsem se do toho nemíchala a nechala to být. O všech "pověstech a legendách" jsem samozřejmě věděla. Průvodci se předháněli v jejich vymýšlení, chlubili se, na co zase přišli a na každou místnost měli nějakou pověst. Ovšem, když se jedna z nich pochlubila se svým upírem, byla to i na ně silná káva. Pár let jezdila na Bečov poměrně stabilní průvodcovská parta o prázdninách i o víkendech, takže měli na svoje mystifikace dost času.

"Alan" byl patrně jedním z menších portrétů dětí v červeném salónku, o kterém kromě dat nebylo nic bližšího známo. Bohužel, průvodcovský syllabus, který jsem měla donedávna doma, jsem vyhodila.

Když odešla tehdejší hlavní průvodkyně R., dostala jsem se na její místo a průvodcům jejich "legendy" ihned zatrhla. Už bylo ale pozdě. Na zámek jezdilo pravidelně několik cestovek, jejichž průvodkyně po x-té návštěvě všechno perfektně znaly nazpaměť a často svým klientům samy aktivně "pověsti" převyprávěly v autobuse, nebo na zahradách zámku, aby je zabavily a navnadily na prohlídku. Dokonce byly nespokojené, když zjistili, že průvodci tyto pasáže ve výkladu vynechávají. Stávalo se, že si v expozici samy vzaly slovo a naše průvodce doplnily! I když jsem se s nimi znala a situaci jim vysvětlila, argumentovaly tím, že se to prostě lidem líbí. Tu a tam se objevili i návštěvníci, kteří byli na Bečově poněkolikáté a leccos si pamatovali z předchozích návštěv. Samozřejmě, že se občas vyrojili i "psychotronici", kteří se jevy, vymyšlené romantickými průvodci snažili zkoumat a označovali je za pravé - jak jinak. Tu a tam jsem měla kvůli tomu i malér, když se toho chytli novináři. Prostě se nedalo nic dělat, nové legendy žily už svým vlastním životem. Přitom by leckdy stačilo i trochu logiky, jako v případě jiné takové legendy o "tajné chodbě" k chatě Komtesa. A opravdu jsem si oddechla, když odvezli do centrálního skladu obraz "Dívky s pergameny", který samozřejmě pocházel z úplně jiného objektu, ale kvůli "legendě" byl velice populární, chytil se toho renomovaný záhadologický časopis a jeho redaktorka mi dělala do telefonu scény a vyhrožovala ředitelem, když po mně chtěla upřesňující informace pro svůj bombastický článek.

Měla jsem dvě možnosti: pokračovat v mystifikaci a riskovat zřejmě tvrdý postih od tehdejšího ředitele památek, nebo uvést věc na pravou míru.

Byla jsem v tom nevinně, jakmile jsem se dostala do funkce hlavní průvodkyně, ostatním jsem situaci vysvětlila a požádala je, aby s pověstmi přestali a často jsem jejich výklady tajně kontrolovala za dveřmi. Autorka největších nesmyslů, včetně upíra Alana, slečna O., se urazila a když nemohla vykládat podle svého, odešla a ostatní se přizpůsobili.

A nakonec několik doplňujících faktů: Rod Beaufort-Spontini pocházel z Belgie, jeho příslušníci žili i v německy mluvících zemích a Francii. Bečov využívali zejména jako reprezentační společenské a sezónní sídlo. Protože jim byl na základě Benešových dekretů zámek zkonfiskován, je taky logické, že původní zařízení bylo rozkradeno. Nejvíce je ho mezi obyvateli Bečova, na základě informací několika starousedlíků je zejména mezi několika rodinami. Jejich příslušníci působili téměř do revoluce ve vyšších funkcích státní a veřejné správy. Zařízení, které je na Bečově k vidění, je až na výjimky výhradně z jiných objektů.

Opravdové pověsti se v Bečově nedochovaly, ty z oficiálních publikací, vydaných kolem roku 2000 jsou taktéž mystifikace, schválené Památkovým ústavem, autorem je tehdejší ředitel.

S pozdravem Dagmar K.