Klub psychotroniky a UFO

ŠUMAVA

StB na stopě bludiček?

Určitou pozornost opět vzbudil zřejmě již několikrát diskutovaný případ o tom, jak bludičky zmasakrovaly expedici vyslanou na Šumavu StB proto, aby tento jev blíže prozkoumala. Událo se to takto:

„Značně jsou v celé oblasti Šumavy rozšířena pověrečná vyprávění, kde v různých verzích vystupují noční můry a světýlka (Viz Jaroslava Voráčková: Světýlka na Křemelné - Pověrečná vyprávění ze střední Šumavy, vydalo Panorama pro Muzeum Šumavy, Sušice 1990). Jsou zákeřné, nelítostné, rozšířené hlavně v místech s množstvím bahnitých pozemků, mokřin a slatí. Světýlka obvykle svítí modrým plamenem, bloudí kolem cest, na osamělých místech, a těm, kdo je spatří a neopatrně se prozradí, přivodí nejhorší úděl. Vždy usilují o život člověka, a to i v případě, že na ně nikdo nevolá ani nehvízdá, zavedou z cesty, ušlapou, rozdrásají apod. Jiné verze nazývají tyto bytosti „svatými světly“ nebo „svatými mužíky“ (!). Ve všech verzích nesmí člověk před světýlky mluvit, křičet, má i tichounce dýchat. Světýlka napadají vše, co se ozývá, a to obvykle roztrhají (např. v jedné povídce ublíží i člověku, jemuž tikají v kapse hodinky) nebo lákají a svedou člověka na nebezpečnou a obtížnou cestu, až se sám vyčerpá. Zajímavá jsou pověrečná vyprávění, kde světýlka skutečně žhnou. Postupně zapálí oděv na celém těle, člověk utrpí těžké popáleniny a zemře.

• V 70. letech se tajné oddělení StB zabývající se využitím parapsychologických jevů rozhodlo vyslat do této oblasti na průzkum skupinu pěti specialistů (geolog, parapsycholog, meteorolog, psycholog a radiační specialista). Posledně jmenovaného, totálně vyčerpaného, dehydratovaného, se značnými zhmožděninami a popáleninami neznámé povahy našel řidič autobusové linky jednoho kalného rána poblíž Křemelné, když ho ležícího málem přejel. Při výslechu řidič udával nezvyklé světelné haló kolem zmíněného kopce, což ovšem přičítal lomu paprsků v mlze. Specialista do konce svých dnů skončil na bohunické klinice v separaci jako invalida, měl jen pár světlých okamžiků a projevoval neustále tendenci zběsile utíkat při náhlém rozžehnutí světel na pokoji, při bouřce se ukrýval před blesky pod postel, nesnesl ani reflektory aut, světlo baterky zřízenců ho přivádělo k šílenství a vytí hrůzou. Údajně měl vypovědět, když ho autobusák vlekl do místní hospody na panáka, že: „po několika nocích spatřili rej světýlek v potoce pod Křemelnou. Meteorolog se hlasitě podivil, a pak prý začalo peklo. Rozdělili se v panice do dvou skupin, on prý utíkal pryč s postarším geologem. Měli chvíli „štěstí“, neboť světýlka se soustředila na první skupinu, která běžela do kopce, zatímco oni dva na opačnou stranu, spíše bokem kolem světýlek. Z dálky zaslechli nejdříve výkřiky nejvyššího úžasu a strachu, dále zoufalé volání, a pak už jenom ječení a slabou záři. Potom nastal klid. Bez hnutí seděli v mlází. Dařilo se jim potlačit dýchání po ostrém oběhu, ale geolog měl voperovaný peacemaker, který po té námaze velmi hlasitě tikal. Připadalo mu to prý jako bicí hodiny v tom hrozném tichu. Pak se náhle po jejich levici objevilo světýlko. Geolog po něm máchnul rukou a vzápětí na něm vzplanul kabát. On sám už na nic nečekal, zvedl se a prchal v nejvyšší hrůze pryč. Dál se na nic nepamatuje...“

Tento text je převzat z http://www.okultura.cz/article/articlestatic/57/1/1/. Stejně je citován v knize Otomara Dvořáka Démonické pasti, kde je ještě uvedeno číslo spisu - MV, sekce IIb., přihr. 3/C, spis XXII/C/T , kde je tato událost zaznamenána. O. Dvořák píše, že to, že tento tajný spis existuje, tvrdí „členové psychotroniky a UFO“.

Chceme-li tento příběh ze sedmdesátých let ověřit, neměl by být problém onen spis dohledat.

Na první zádrhel však narážím už při ověřování zdroje. KPUFO (tajemník L. Šafařík) popírá, že by kterýkoliv člen tvrdil cokoliv o existenci takového spisu. Na přímý dotaz proto O. Dvořák zdroj upřesnil takto:

• „Informaci jsem čerpal z internetového blogu, nadepsaného PSYCHOTRONIKA A UFO a združujícího nějakou skupinu badatelů, esoteriků a léčitelů, myslím že z Brna nebo z jeho okolí. Teď se jejich odkaz už ve vyhledávači neobjevuje a přesměrovává mě to na KPUFO.“

Takže tudy cesta nevede.

Za to vede přímo na www stránky Ministerstva vnitra ČR, odkud dostávám téměř vzápětí odpověď od PhDr Jiřího Úlovce z odboru archivní správy a spisové služby MV:

• „Abychom mohli začít s hledáním spisu s označením, jež jste nám zaslala, je potřebné doplnit další informace, tedy alespoň co má spis obsahovat (uvedené označení je atypické). Současně zasíláme Váš dotaz Archivu bezpečnostních složek, aby se pokusil současně s námi spis určit.“

Po e-mailovém upřesnění se ozývá telefonicky paní Jana Kálecová (doufám, že jméno přepisuji správně), tel. 221 008 472. právě z Archivu bezpečnostních složek s tím, že uvedené číslo vůbec neodpovídá tomu, jak jsou spisy v tomto archivu číslovány – živý spis má jedno číslo a po přesunu do archivu dostane jiné, archivní. Dohledat tuto signaturu tedy nelze. Ještě by byla možnost, kdybych znala jméno a datum narození alespoň jednoho z účastníků této události a spis se potom mohl zkusit najít podle těchto údajů. Jenže takové informace nemám. Takže pátrání končí neúspěšně.

Následně jsem se dozvěděla, že po stejné stopě vyrazil před časem také Ivan Mackerle s tímto výsledkem:

• „Já jsem byl v archivu Ministerstva vnitra loni koncem května (2007), zadal jsem tam těm paním číslo protokolu, ale ony nic takového nenašly. Měl jsem si pak přijít za týden, ale řekly mi, že takovým způsobem to vůbec není značeno. Snažil jsem se také sám hledat v nějakých seznamech, ale bylo to marné.“

Krásný příběh se tedy nepodařilo žádným způsobem doložit. Možná ještě existuje nějaké naděje, že se jej podaří doplnit o další podrobnosti a dohledat potom. A i kdyby ne, stále zůstává jiskřička naděje, že se v něm skrývá alespoň nějaké pravdivé jádro. Hlavně proto, že ona „světýlka“ se v tomto případě chovala docela typicky a hlavně podobně, jaké jiné jevy tohoto druhu. Např. na pražském Vyšehradě, jak píše Popelka Biliánová:

• „Nějaká žebračka, poloslepá, bydlela v kapli Panny Marie ve hradbách a světýlka si nachytala pod ošatku, nejprve jedno a potom další, která to první hledala, aby měla konečně světlo. Světýlka se mrskala jako mřenky a byla studená. Když potom ošatku nadzvihla, světýlka jí pláchla a ještě jí notně namlátila.“

Nebo z téhož zdroje:

• „Dušičkovou půlnoční mši přízraků viděla jistá paní Nygrýnová. Když si uvědomila, že účastníci mše jsou mrtví, o překot opustila kostel, aby se vyhnula kostlivcům vycházejícím po mši z kostela, ale zlé moci neunikla. U jeruzalémské brány ji potloukly ohnivé sudy, které se valily od rotundy sv. Martina a před nimi běžel ohnivý pes se žhavým řetězem. Na těle měla stopy jako po paličkách, to bylo od hnátů kostlivců.“

JUDr. Jitka Lenková

ZaZ, číslo 4/90, ročník III/XVIII/2009. Internet: http://www.zahadyazajimavosti.cz/