|
Klub psychotroniky a UFO |
|||
ŠUMAVA |
Pís Wurm - pověsti o "létajícím červu" Na Stašsku, kolem Popelné, Karoliny Pily se v některých pověstech objevuje cosi, zvané hovorovou němčinou jako "Pís Wurm". Vypravěčka M. Wastlová teto výraz překládá doslova jako "létající červ" a bytost popisuje takto : "Bylo to jako dráček, mělo to perutě a šly z toho jiskry. Dávalo to zvuk, který děsil dobytek." Z oblasti Popelné a Nicova je známo toto vyprávění : "Jeden sedlák šel v noci z Nicova na Likiperk (Popelná) a najednou se udělala jasnota a ve tmě ten člověk viděl, jak přes cestu přeletěl s velkým rámusem drak, celý ohnivý, a sedl si na strom. Sedlák utíkal pryč, ale ráno se šel na to místo podívat. Strom byl do půlky černý." (1/19) V knize bájí a pověstí Antonína Rausche "Příběhy ze staré Šumavy" je vyprávění "Dobytčí děs" (2): "Jednou jeli dva muži z Černé do Pláničky; zdrželi se až do noci a museli projet opuštěným a pustým lesem. Nebáli se té cesty, protože kůň, zapřažený do jejich vozu, byl klidný a mírný a cestu znal zpaměti. Seděli tedy spolu na voze, libovali si, jaká je krásná tichá noc, a vypravovali si různé příhody, aby jim cesta lépe ubíhala. Pojednou se, zcela bez příčiny, dal kůň do divokého běhu, takže ten, který držel opratě, jej jen s námahou ovládal. A pak se najednou těsně u vozu ozvalo strašné vřeštivé zařvání, záře jako od velikého ohně osvětlila les a do vzduchu se před nimi vzneslo podivné zvíře: podobalo se obrovské ještěrce a z jeho ocasu, tvarem připomínajícího koště, sršely chomáče jisker. Tu věděli, že se jim zjevil dobytčí děs - podivná příšera, o které slýchávali vyprávět staré lidi, že plaší koně a dobytek na cestách i na pastvinách tak, že některé kusy si v hrůze a zmatku leckdy nohy zpřerážejí nebo padají do lomů a propastí. Také jejich kůň se hnal kupředu jako divý a nebylo možno ho zvládnout. Teprve když dorazili mezi stavení své obce, se vyděšené a potem zpěněné zvíře dalo zastavit a uklidnit." (2/173-174) Co mohlo stát za těmito příběhy ? Setkání s kulovým bleskem ? Nebo jde o odraz vyprávění o alpském "tatzelwurmu" - podivnému červu či ještěru s kočičí hlavou, které na Šumavu přinesli němečtí osadníci ? Alpské příběhy o tatzelwurmovi, prackatém
červu, vypráví o podivné příšeře, připomínající oživlou smrkovou šišku.
I ona vydávala zvláštní pronikavé pískání, působící na překvapeného
člověka velmi nepříjemně. Prý se nedalo delší dobu poslouchat, jinak by
člověk zešílel. Možná šlo o signál útočný, ale spíše se jednalo o
poplašný zvuk, živočich se sám cítil ohrožen. V rakouských Alpách se
vypráví několik více či méně důvěryhodných příběhů o útocích tatzelwurma
na lidi. Dokonce se věřilo, že je smrtelně jedovatý. Po útocích prý lidé
zemřeli na následky strašlivého útoku, z rozrušení. Dnešní šumavské generace o pověstech a létajícím červu nevědí už nic. Původní obyvatelé jsou pryč, zemřeli, nebo již nežijí. Existují pouze vzpomínky na vyprávění dědů a pradědů. Pan Josef, jehož předci ze Šumavy pocházejí, si uchoval vzpomínku na „létajícího červa“ díky svému pradědečkovi. Celý život pracoval v lese a jednou u Filipovy Huti viděl divné hádě, plazící se nedaleko cesty, u skalky. Když se opatrně přiblížil, zjistil, že o žádného hada nejde, ale asi o ještěrku nebo mloka. Stvoření mělo nožičky, šupinaté tělíčko, ale skoro žádný ocásek. Asi ještěrka, která ho při sebeobraně „pustila“ a ještě jí nový konec nedorostl, řekl si. Pochyby měl především díky nezvyklému tvaru těla i barvě, takovou ještěrka vlastně nikdy neviděl, ani mloka ne. Náhle se ozvalo ohlušující pronikavé pískání, nahánělo mu hrůzu. Na rozdíl od alpských kolegů se muž nezalekl a sehnul se pro kámen, aby jím mrštil po drzé příšerce. „Nebyla to dobrá volba,“ říkal pan Josef. „Pradědeček uslyšel ještě jedno zapískání a složil se k zemi, nic dalšího si nepamatoval. Padl jako podťatý strom. Neomdlel sice, ale než se zvedl z prachu a vzpamatoval z úleku, ještěrka zmizela.“ Je zde shodný rys s alpským tatzelwurmem: pískání nějak paralyzuje člověka, někomu stačí malá dávka, ti odolnější (psychicky i fyzicky) zvládnou silnější dávku. Podle : (1) Voráčková, J.: Světýlka na Křemelné. Pověrečná vyprávění ze staré Šumavy. Panorama, Praha, 1990 (2) Rausch, A.: Příběhy ze staré Šumavy. Erika, Praha, 1995 |