Antýchl a jeho záhady
|
|
Údolí v kaňonu řeky Vydry mezi
Čeňkovou Pilou a Antýglem, byla kdysi pustým strašidelným koutem.
|
|
Šachtárna |
Dříve se tato rokle (vyhloubena jižním pramenem v
pravěkých horninách) nazývala Šachtárna. Vlevo se příkře zvedají do výšin
strmé skalní útvary, u vrchu Hrádky připomínají zkamenělé cimbuří skutečného
hradu. Lidská obrazotvornost některé skály pojmenovala podle tvarů - a tak tu
nalezneme Mnicha, Poslední zub, Jehlu, Pannu či Babu. Název
Hrádky je novějšího data, dříve se skalám říkalo Zámečky,
stejně tak i vrchu a osadě. Toto pojmenování je možná výstižnějším. |
|
Pověst o skláři Gottfriedovi |
Podle pověsti je zde skryt vstup do pekla, skalní
útvary jsou jeho ochranným valem, bránou, držící čertovské síly na uzdě. To ony
jsou těmi symbolickými "zámky", uzamykajícími spojnici mezi lidským a podsvětním
panstvím. "Odemknout" je lze jen na určitém místě (prý přibližně pod dnešní
Turnerovou chatou, na protějším břehu). Takový odvážlivec však musí ovládat
"heslo", vědět také, v jakém čase přijít. V dávných časech se to údajně několika
odvážlivcům prý podařilo, ale žádný z nich se nevrátil zpět. Kromě jediného,
skláře Gottfrieda. Přístupové heslo prý vyčetl z nějaké zaklínací knížky,
ostatní nalezl údajně při pátrání přímo v Šachtárně. Vrátil se z expedice do
divočiny po třech dnech, potrhán na oděvu, celý vyhládlý a nevyspalý. Vyzvedl si
dlužnou výplatu a ve sklárnách se už neukázal, odcestoval neznámo kam. O svém
dobrodružství se, byť jen v náznacích, zmínil jedinému věrnému příteli v okolí,
starému Hieselovi. Po letech tajemství vyplulo na povrch, protože stařec již
neodolal pokušení s ním seznámit své hospodské kamarády. Všichni se mu
posmívali, nikdo vyprávění nevěřil. |
|
|
O nejstarší minulosti tohoto bohem zapomenutého
kouta existují pouhé dohady. |
|
|
V 19. století se zde prováděl jakýsi archeologický
výzkum, objevily se kosti, zbytky předmětů denní potřeby a zbraní. Lidé
předpokládali, že se do Povydří uchýlila část evangelíků ze Sušicka. Města
Klatovy, Domažlice, Písek a Sušice totiž přestoupila k husitství již na počátku,
vytvořila s Táborem známou revoluční jednotu. Na podzim roku 1420 se přidávají
Prachatice, o dva roky později i Vodňany a Horažďovice.
|
|
Evangelická sekta? |
Po Bílé hoře zdejší obyvatelstvo ještě dlouho
odolávalo protireformaci, ale nakonec prohrálo. Jedna z odnoží odbojářů se mohla
skrývat i v tomto divokém kaňonu. Byla pobita? Zahynula díky zdejším krutým
životním podmínkám? Trochu odlišná pověst hovoří o zde působící odpadlé
kališnické sektě.
|
|
|
Rychlý příchod misionářů a rozkvět katolických
duchovních řádů zatlačil snahy všech neposlušných do pozadí. "Zamkli" krajinu a
citlivá místa novými (či zdokonalenými, opravenými) stavbami, tvarovými zářiči
(například kříži) a zahnali pekelníky zase hezky pod zem. Pro jistotu jejich
přivolávače raději zlikvidovali, aby nikdo z nich neměl přístup k "heslům", ani
se nepokoušel o jejich vyhledávání. Možná se tajemná parta sama stala obětí
neuvážených pokusů, evokované síly se obrátily proti nim. Věděli, kde hledat to
správné místo? Odkud? Z nějakých ukořistěných tajných materiálů, například z
vypleněných klášterů během husitských válek?
|
|
|
V jejich stopách se zřejmě vydal i jakýsi zvědavý
sklář. Říkalo se přece, že "zbytek potřebného našel přímo v Šachtárně". Chodíval
sem již delší dobu, mohl narazit na něco důležitého, třeba stopy, které
vyplavila voda. Nalezené pozůstatky a zbytky předmětů měly údajně pocházet ze
sedmnáctého století. Duch místa se vznáší nad skalními stěnami, v kombinaci s
nepokojnými dušemi zahynulých nešťastníků a divokou vodou vytváří podivný
strašidelný koktejl. Cítíte ho hned, jakmile se ocitnete v truchlivě přísném
kaňonu Vydry. |
Podle: zdroj neznámý, archiv KPUFO
|
