Sledování biotropního působení kamenné řady v Bylanech

Menhirům, megalitům i jiným památným kamenům je dnes věnována větší pozornost. I dik televiznímu vysílání jsou dostupné nepřístupné lokality, dosud uchráněné před vandaly. Dokladem zmizení i větších kamenů jsou starší obrazy našich malířů krajinářů. Pamatuji jako chlapec, jak otec zachraňoval kameny v okolí Jindrovy skalky na Benecku v Krkonoších, před odstřelem na stavbu.

Nové fyzikální metody, jako magnetometrie, ultra a infra zvukové vyšetření dnes umožňují sledovat strukturu menhirů a jejich okolí a doplňují tak archeologické výzkumy. Podrobný popis ve světě existujících megalitů a možná vysvětlení jejich účelu nacházíme v článku Z. Krušiny. Vedle známých menhirů jako Zkamenělého pastýře u Klobuk, Slánského menhiru, jejichž původ sahá pp. až do doby osídlení Kelty, jsou ještě naleziště památných kamenů s dosud archeologicky neurčenou dobou jejich umístnění v terénu neb s poznáním možného významu.

K nim musíme počítat i kamennou řadu v Bylanech na jihozápadním okraji Kutné Hory, jimiž se dopodrobna zabýval Tomáš Petráň. Ve své práci pro Klub 2000 - Kutná Hora (v 1998) uvádí, že kameny se nacházejí na vrcholu kopce mezi neolitickým sídlištěm u Bylan (5500 př. n. l.) a opevněným eneolitickým sídlištěm (2800 př. n. l). Vykopávky archeologického ústavu AV ČR svědčí o osídlení této oblasti po více než 7000 let. Tehdy výzkum kamenů neproběhl a jen PhDr. Pavlů ví, že v roce 1961 kameny existovaly a část byla pak zničena. Zpráva o nich od RNDr. Špůrka je v časopise Regenerace (č. 10/1995), který získal o nich informaci od již zemřelého Ing. Bruthanze. Na jaře 1998 nalezl starosta obce Miskovice, pan Ditrich, náhodné zbytky dvou kamenů zasazených do země. T. Petráň pak nalezl další kameny povalené a částečně překryté porostem v zemi, které tvořily přímou řadu s nalezenými kameny. Další svědek S. Svoboda (nar. 1924) uvedl, že p. Rybnička odhadl stáří stavby na 4000 let a k možným dvěma řadám kamenů šlo o poslání ryze astronomické. Dle studie Astronomického ústavu v Ondřejově (Ing. Vondrák, DrSc.), směr řady kamenů označoval východ Slunce několik dní před a po slunovratu. Tím mohlo být vymezeno i období oslav slunovratu.

Rulové kameny z údolí říčky Vrchlice po znovupostavení v počtu šesti vyčnívají nyní 40-70 cm nad terénem. Celková délka řady je 33 m. Kolem kamenů byla nalezena vrstva pískových úlomků. Nás zaujala tato řada menhirových kamenů i okolí z hlediska jejich biotropního působení, neboli působení na živé organismy, v našem případě zvláště na člověka. Nalezli jsme řadu kamenů ve vzdálenosti 1- 3,5 m od sebe, s větší mezerou mezi 2, a 3, kamenem.

Ke sledování biotropního působení zóny kolem vztyčených kamenů jsme použili jednak svalových biosenzorů, jednak elektronického přístroje na měření intenzity elektromagnetického pole ve frekvenční oblasti vysokých frekvencí (50 - 500 MHz). Biosenzory vznikají užitím biologického čidla, jako je zrak, sluch, hmat, čich, svalový tónus, psychoenergetická senzibilita a podobně. Čidlo je propojeno na elektronický systém nebo jiný indikátor zaznamenávající výstup z organického čidla. Zde čidlem byl psychoenergeticky senzibilní člověk, na kterého byla navázána jako indikátor virgule, měřič svalového napětí, myotenzometr a siderické kyvadlo (pendl). Svalový biosenzor, používaný například ve kineziologii, je vysoce citlivý na změny intenzity elektromagnetického pole. Svalová tenze byla měřena v kPa (100 kPa je cca dřívější technická atmosféra), výchylky kovové virgule ve stupních a amplitudy rozkyvu pendlu v mm. Vf detektor je vysoce citlivý na dopad vysokofrekvenčního záření v pásmu megahertzů. Je opatřen spirálovitou anténkou, dipólem, obdobně jako televizní anténa. Ta se nasměruje na předpokládaný směr dopadu elektromagnetického záření vycházející zdánlivě z prostoru zóny kolem menhirů.

V zóně působení menhirů mezi kameny i mimo ně, v šíři 60 cm, dochází k reakci svalového biosenzoru, svalový tonus se zvyšuje na 250 kPa, virgule též reaguje a vychyluje se na 120 stupňů. Správné naladěný vf přijímač zaznamenává jistou velikost elektrického proudu v mikroampérech (mA), která odpovídá velikosti dopadajícímu elektromagnetickému záření.

Výsledky měření biotropního vlivu pomoci svalového senzoru, virgule, pendlu a vf detektoru způsobeného menhirem a jeho okolím na člověka, jsou uvedeny v tabulce 1.

Tabulka 1

Objekt	Svalová tenze kPa	Virgule stu	Pendl mm	Intenzita vf mA
Menhir	150	90	33 / 13	15
Zóna kolem menhiru	250	100	25 / 25	25
Mimo zónu	80	0	30 / 1	0

Kontrolně bylo přímo monitorováno vysokofrekvenční pole v MHz frekvenční oblasti. Byly tímto, detektorem měřeny též kameny, vlastní zóna mezi menhiry, okolí zóny a vzorky hlíny ze zóny i mimo ni.

Ke zjištění biotropního působení kamenů a zóny byla sledována jako již v dřívějších pracích, vysokofrekvenční aktivita některých orgánů lidského těla pod vlivem působení ódické zóny. Jednalo se o mozek, srdce a gonády. Souběžně s tím se stanovoval vliv na svalový senzor. Měření se provedla u muže ve stáří 33 let. Výsledky jsou uvedeny v tabulce č. 2.

Tabulka 2

Orgán - Mozek

Místo	Pendl	Virgule	Tenze	vf
Zóna	40	100	200	20
Zóna + A	35	80	120	15
Mimo	35	100	100	15

Orgán - Srdce

Místo	Pendl	Virgule	Tenze	vf
Zóna	70 / 50	120	200	20
Zóna + A	40 / 35	80	120	15
Mimo	60 / 35	90	120	15

Orgán - Gonády

Místo	Pendl	Virgule	Tenze	vf
Zóna	60 / 40	100	200	20
Zóna + A	40 / 15	75	120	15
Mimo	45 / 25	90	120	15

Zajímavé je celkové pseudoenergetické působení zóny mezi kameny, kdy došlo nejen ke změnám svalové tenze, ale i k bioelektromagnetické činnosti mozku, srdce a gonád. Objevil se příznivý arkádový rytmus mozkové činnosti, zvýšila se bioelektromagnetická činnost srdce a gonád.

Tyto příznivé účinky se významně odlišují od působení geopatogenních, stresových ódických zón. Prováděli jsme obdobná měření jako v předcházejícím případě. Výsledky jsou v Tabulce č. 3. Jak je z tabulky patrné, Jak je z tabulky patrné, došlo k centrální mozkové dysrytmii, snížení elektromagnetické aktivity srdce i gonád a subjektivně nepříjemným pocitům.

Tabulka 3

Orgán - Mozek

Místo	Pendl	Virgule	Tenze	vf
Zóna	17 / 30	70	30
Zóna + A	20 / 23	90	50
Mimo	21 / 21	90	150

Orgán - Srdce

Místo	Pendl	Virgule	Tenze	vf
Zóna	33 / 23	85	110	12
Zóna + A	40 / 30	90	150	15
Mimo	35 / 25	90	150	15

Orgán - Gonády

Místo	Pendl	Virgule	Tenze	vf
Zóna	25 / 20	70	100	8
Zóna + A	37 / 18	85	130	15
Mimo	32 / 13	85	130	12

Menhirové zóny, jak se ukázalo, působí na A-viry, tj. chřipkové a střevní, C-léky, antibiotika, gama globulin. Z výsledků měření, jež jsou uvedeny v tabulce č. 4, vyplynulo snížení biotropní aktivity virů i karcenogenů, jsou-li tyto vystaveny působením menhirů. Naopak nastala aktivace antibiotik a protilátek.

Tabulka 4

Objekt	Viry		Karcinogeny		Léky
Typ měření	Zóna	mimo	Zóna	mimo	Zóna	mimo
Sval. tenzor	160	70	150	70	170	300
Virgule	90	0	90	0	90	170
Pendl	40 / 15	5 / 5	33 / 15	5 / 5	30 / 15	60 / 55
Vf	8	0	8	0	8	25

Tyto příznivé nálezy byly zcela opačné zjištěnému škodlivému působení geopatogenních zón, kde se viry i karcenogeny aktivovaly a léky poškozovaly, jak je i uvedeno ve výsledcích v tabulce č. 5.

Tabulka 5

Objekt	Viry			Karcenogeny			Léky
Typ měření	mimo	zóna	zóna + Al	mimo	zóna	zóna + Al	mimo	zóna	zóna + Al
Sval. Tenze	160	250	150	160	250	140	160	80	150
Virgule	90	160	90	90	160	90	90	0	90
Pendl	40/15	40/40	30/10	33/15	40/40	22/22	30/15	5/3	30/13
Vf	8	27	8	8	25	8	8	0	8

Výsledky měření prokazují příznivé biotropní působení zjištěné zóny kolem menhirů, se zcela opačným působením než od geopatogenní zóny. Začátek i konec této biotropně kladně působící zóny, antistresové, byl vyznačen kameny, jejichž aktivita nebyla zvýšená. Zůstává proto otázkou, zda kameny nevyznačovaly geologickou, biotropně léčivě působící zónu, použitelnou ke kultovním účelům. Což je otázkou pro archeology. Z hlediska lékařského pohledu na léčebné příznivé působení na viry, karcenogeny i vzhledem k aktivaci léčiv, antibiotik, protilátek, se nabízí další sledování této anomálie.

MUDr. Jiří Bradna

Literatura :

Krušina, Z.: Putování od megalitů ke katedrálám. Regenerace č. 8, roč. 1998

Bradna, J.: Rychlá diagnostika virových agens cestou elektromagnetické rezonance. Konference Čs. společnosti mikrobiol. – epod. J. E. Purkyně. České Budějovice, 1991

Převzato z časopisu České psychoenergetické společnosti – Psychoenergetika, č. 4, roč. 2000, str. 13-14