|
Vizionářka Johanka Mám velice zajímavou vzpomínku na jednu svoji tetu. Jak mi vyprávěla matka, Johanka prý byla krásná, chytrá a už odmalička velice zbožná. Nikoho tenkrát (ve třicátých letech minulého století) nepřekvapilo, když po ukončení školy a ještě nějakého studia odešla do kláštera. Dlouho tam však nebyla, neboť její představené, ale i ostatním sestrám, se nelíbilo, že Johanka „hovořila se svatými". Byla schopna se dostávat do stavu tranzu, což se při modlitbách stávalo samovolně, a přitom viděla postavy svatých, kteří k ní promlouvali a ona jim odpovídala. Asi po dvou letech musela z kláštera odejít a jelikož na malém městečku, kde žila naše rodina, bylo takové propuštění z kláštera velmi odsuzováno, stejně jako její vize, které byly považovány za něco spíše ďábelského, odstěhovala se Johanka od nás hodně daleko, kde pak až do své smrti pracovala jako ošetřovatelka. Přesto s námi udržovala písemný kontakt a občas posílala drobné dárky. Především je posílala mému staršímu bratrovi, kterému byla teta Johanka kmotrou. V době, kdy jsme už byli s bratrem dospělí, došlo k zajímavému setkání s touto naší tetou. Bratr si v té době založil rodinu a získal výhodné zaměstnání, ovšem hodně vzdálené. V inzerátech našel nabídku rodinného domku přesně tam, kde měl pracovat. Hned se rozhodl, že by si rád tento domek koupil, přestože místo ještě nenavštívil, ale měl už od prodejce pár fotografií a stručný popis celého obydli. Problémem však byla cena, neboť i když jsme dali dohromady všechny naše úspory, stále ještě chyběla nemalá suma a prodejce nechtěl dlouho čekat. Všechno už nasvědčovalo tornu, že vytoužený domek nebude, když jedno nedělní odpoledne někdo zaklepal na dveře. Byla to teta Johanka, kterou jsme již mnoho let neviděli. Po přivítání podala mému bratrovi obálku - byly v ní peníze, právě tolik, kolik chybělo na nový domek. Bratr se zdráhal přijmout takovou vysokou sumu, ale ona naléhala a poznamenala, že se mu tam bude líbit, protože jak venkovní, tak i vnitřní uspořádání a vybavení domku je velice pěkné a útulné. Na naše udivené pohledy dodala, že už tam byla a jestli chceme, může nám to všechno popsat. Chtěli jsme a tak se teta Johanka pohodlně usadila, zavřela oči a po chvíli začala popisovat: napřed jak dům vypadá zvenčí, jaká je zahrada, garáž a kůlna. Pak říkala, jak vystupuje po venkovním schodišti do dvou předsíni a popisovala věšákové i zabudované skříně, zrcadlo... Podrobně popsala všechny pokoje i s kuchyní a příslušenstvím v přízemí, stejně tak masivní točité schodiště do prvního patra a tamní pokoje. Všichni byli z tohoto podrobného popisu velmi překvapeni, naštěstí mě napadlo vzít rychle tužku a papír a všechno jsem zapsala. Po několika dnech jsme se bratr s manželkou, našim otcem a se mnou - vypravili k nové nemovitosti, na obhlídku a k uzavření smlouvy. Tam jsme mohli na vlastní oči vidět, že tak jako my očima, viděla všechno zcela přesně naše teta Johanka ve své vizi. Všechno se shodovalo, i rozmístění nábytku, který byl nakonec zčásti také předmětem prodeje. Naše Johanka už nežije a zatím se u žádného člena rodiny neobjevily takové nebo podobně pozoruhodné schopnosti, jaké měla ona. Marie z Jihlavy Medium 10/2007
|