Jednou, je to asi 15 let sloužil jsem jako voják z povolání v kasárnách na jihlavském náměstí než je zavřeli. Tenkrát se tam přihodila velice podivná věc.

Měl jsem zrovna noční jako dozorčí útvaru. Vydal jsem se na pravidelnou noční obchůzku areálu a rot co tam byly. Přišel jsem na patro a dozorčí roty nikde. Říkal jsem si, že se zas někde fláka. Šel jsem tedy po patře s tím, že ho někde snad potkám nebo načapám jak spí. Jdu po chodbě dál. Bylo tlumené světlo a klid. Byl slyšet jen dupot a skřípot mých podrážek od kanad. V tom do toho začal ještě další zvuk. Ze začátku jsem nevěděl, kam nebo k čemu bych ten zvuk zařadil. Prostě mi tam nějak neseděl. To cvakání.....pořád se opakující. Koukám a poslouchám a stále na nic nepřicházím.

Jdu dál a s každým mým krokem se to stále zesiluje a zesiluje. Přišel jsem na konec chodby, zahnul za roh a v tom jsem uviděl něco co si do dneška nedokážu vysvětlit.

Seděl tam kluk, kterého jsem znal sotva podle vidění. Seděl schoulený s rukama kolem kolen a drkotal zubama. Pořád se klepal a opakoval stále do kola „mniši, mniši" a na ten jeho vytřeštěný vyraz nikdy nezapomenu. Jeho obličej byl samá vráska, vlasy a vousy měl úplně šedivé. Vypadal, jako kdyby mu bylo tak 50 a přitom mu bylo dvacet let.

Hned jsem zburcoval celou rotu a zavolal sanitku. Ta hned přijela, naložila si ho a pak nevím co se s nim stalo. Jestli dostal modrou nebo ho dali do blázince? Nevím.

To byla opravdu moje nejdelší noční služba v životě! Teď už vím, že kdysi naše bývalé kasárny, dnes hotel, byl vlastně mnišský klášter a hřbitov. Mimochodem pod ním v katakombách je i slavná svítící chodba.

Jediné, co se mi podařilo zjistil bylo, že viděl zástup mnichů, kteří prošli skrz něj. 

Od té doby věřím, že je něco mezi nebem a zemí. 

Z. S. Jihlava