Vlastní zkušenost mého dědy

Můj děda, velký tramp a turista, zde někdy v 50. letech při svém putování krajem chtěl přečkat noc. Tehdy byl Roštejn v desolátním stavu - neobývatelný, ne jako dnes. Děda vlezl okénkem do věži a vylezl až úplně nahoru, kde chtěl přečkat přicházející noc. 

Uprostřed noci jej probudily neznámé kroky jako by někdo lezl za ním nahoru do věži, kroky stále hlasitější, jak se blížily. Děda nejprve myslel, že jsou to nějací trempové, kteří dostali toho dne stejný nápad a došli k Roštejnu až pozdě noci. Jenže kroky provázelo velké vzdychání až nářek. 

Pak kroky ustaly a začal se ozývat zvuk, jakoby někdo řezal dřevo - doslova jakoby pod dědou někdo řezal jedinou přístupovou cestu - žebřík. Děda se lekl, že je to asi policie, které někdo oznámil nějakého pobudu (jeho), jak se při stmívání "vloupal" do věže a myslel si, že mu chtějí takto znemožnit utéci a ráno ho zadržet.