Mrtvý cestář

Matčin hlas v telefonu se třásl: „Jeníčku, nebudeš tomu věřit! My máme v chalupě ducha!"

Myslel jsem, že mě šálí sluch. Rodiče rozhodně nepatřili mezi duševně labilní osoby a žádné sklony ke spiritismu jsem u nich nikdy nezpozoroval.

Ale bylo to tak. Roztomilá chaloupka na Vysočině, kterou si na stáří koupili a opravili, jim jedné noci připravila nepěkné překvapení. Pokojně spali v ložnici sousedící s rozlehlou kuchyní, když je probudily děsivé výkřiky: „Uáááá! Aáááá!.. ..Uááááá!"

Otec vyletěl z rustikální postele, chňapl jako zbraň kovový krucifix a hrnul se přes matčina důtklivá varování do kuchyně. V předsíni zaznamenal, že vlčák Ben úpěnlivě škrábe na dveře a žalostně kňučí. Vrazil do sednice jako brigáda rychlého nasazení.

První, čeho si všiml, bylo, že v rohu místnosti stojí mlhavá postel, a v ní mlhavý dědeček, divoce se zmítající pod mlhavou peřinou, jako by na něho dopadaly neviditelné údery. Pes vyrazil jako střela ze dveří, vběhl do ložnice a zakutal se pod duchnu.

„Viděla jsem ho taky!" vyrážela do sluchátka maminka. „Psa už do chalupy nedostaneme ani heverem, táta mu venku stloukl boudu. Co si jenom počneme?"

To jsem tedy netušil. Ducha jsem nikdy nevymítal.

Rodiče nicméně ze sousedů po delším úsilí vytáhli možný důvod. Původní ho majitele, sedmdesátiletého pána, cestáře, jedné noci kdosi utloukl kladivem přímo na lůžku. Děda se pak zjevoval každého třiadvacátého v měsíci, kterýžto den rodiče s Benem duchovi raději vyklidili prostor k exhibici.

Pak matku napadlo, že nechá chalupu vysvětit. „Na to zapomeňte," poradil jí místní kněz. „Chalupa není kostel. Nicméně je tu možnost vymítání. Mohu se pokusit, ačkoli po faráři Hlavsovi z Písku duch metal vzduchem talíře!"

Vymítání jsem viděl na vlastní oči. Služebník Boží vyčadil kuchyň kadidlem, cákal kolem sebe svěcenou vodou a vyzýval duši zemřelého, aby odlétla s pokojem. Bylo právě třiadvacátého. Rodiče navečer odjeli a já zůstal v chalupě sám. Večer jsem vypnul televizi a spal celou noc jako dřevo. Nazítří mi maminka vynadala, že jsem schopný zaspat i Hody divých žen.

Ale duch zavražděného cestáře se už neobjevil. Možná to bylo i tím, že policie konečně dopadla vraha. Byl to zahraniční dělník, který pracoval na rekonstrukci nedalekého rekreačního střediska.

Podle : Dopis čtenáře - Jan Havlíček, Jihlava, Chvilka pro tebe č. 42/2005