Zpráva o výzkumu paranormálních jevů v jihlavském podzemí (Jihlava, 13.9.1997)

 Na místo jsme dorazili v  9:30 hod., na náměstí jsme měli menší problém s místním městským strážníkem.

Po nalezení katakomb zjišťujeme situaci.Máme smůlu - dnes je den mezinárodních památek a tak je povolen vstup pouze na časové vstupenky, které byly rozdány již včera. A však po domluvě s místní průvodkyní ze sdružení Netopýr  získáváme povolení ke vstupu, ale pouze na půl hodiny.

10:12 hod. vstupujeme na nádvoří, odkud je přístup do katakomb, teplota vzduchu 25 stupňů C, vlhkost vzduchu je normální, asi 50%

10:13 hod.  provádíme testování všech přístrojů, vše plně funkční.

10:14 hod. jsme uvnitř katakomb. Materiál žula a rula a 40% zdiva teplota vzduchu 16 stupňů C, vlhkost asi 90%.Chodby jsou poměrně vysoké cca. 180 - 200 centimetrů. Stěny jsou vlhké a mokré, stéká po nich křišťálově čirá voda, která ale, jak měření ukazují, obsahuje trojnásobně větší obsah dusičnanů, než je povolená norma.

Naměřená teplota vody 4 stupně C. Naši průvodci opravdu místní podzemí opravdu znají a tak nás provádějí po méně známých chodbách, je to opravdu zajímavé a máme trochu stísněné pocity. Asi po deseti minutách přicházíme k místu, kde - jak pověst říká - je brána do jiné časové dimenze a zde také přespal redaktor televize Nova Stanislav Motl. Je to vlastně vchod do slavné „svítivky“, zkoušíme detektorem kovů, jestli nenalezneme kovový předmět, ale záhy zjišťujeme, že nefunguje, což nás překvapuje. Naši průvodci zhasínají a my spatřujeme tu nádheru - opravdu světélkuje, překvapuje nás množství světla, jenž osvětluje chodbu. Mám opravdu stísněný pocit, ale není to tak zlé - asi bych zde i přespal. 

Po zapnutí světel znovu zapínáme hledačku kovů - teď už kupodivu funguje tak, jak má. Jdeme ke konci chodby, kde je na zdi vidět zřetelnou skvrnu - po zhasnutí opět světélkuje, ale intenzivněji, než nános ve svítivce. Zajímavý je také fakt, že po doteku ve svítivce, nános, který ulpí na rukou, svítí na rozdíl od stěru z této skvrny.

Situační nákres:  Zpřístupněná část jihlavského podzemí  

Pokračujeme dál k chodbě, která končí u základů kostela sv. Ignáce. Jsou zde vidět základní kameny. V jedné části této chodby je malá ukázka nalezené keramiky, která byla nalezena při sanačních pracích. Je zajímavé držet věc starou několik stovek let v rukou a přemýšlet, kdo ji vyrobil. V části jedné z mnoha bočních chodeb je vidět geologický zlom. Viz náčrtek.

O Jihlavském podzemí

 Jihlava se nachází v samém středu Českomoravské vrchoviny, město kdysi proslulé těžbou stříbra a později sladovnictvím skrývá uvnitř doposud zachovalých hradeb mnohá tajemství..

Jihlavský podzemní labyrint je po Znojmu druhým nejrozsáhlejším na území naší republiky. Podle nejnovějších měření dosahuje jeho délka 25 km o celkové ploše 50 000 metrů čtverečních. Rozsah původního podzemí před sanací byl pravděpodobně větší.

 Do podzemních prostor je možné sestoupit po schodech z většiny sklepů budov v historickém jádru města. Podzemní prostory mají tři patra patro první se nachází asi 2-4 metry pod povrchem z něhož lze sestoupit do druhého patra do hloubky 4-6 metrů třetí patro je v hloubce asi 10 až 14 metrů pod povrchem. Nejhlubší místo jihlavského podzemí je nyní 22 metrů.

 Roku 1961 bylo deštivé jaro, nadměrné srážky způsobily zvýšení hladiny spodních vod v podzemí, což ohrozilo mnohé objekty ve městě. Na náměstí se propadaly těžké nákladní automobily, v Husově ulici se dokonce sesulo průčelí jednoho domu. A proto bylo okamžitě rozhodnuto okamžitě zahájit zpevňovací práce. S těmi se započalo v polovině listopadu 1965.

Rozhovor s Janou Vondrákovou

•  Kdy jsi poprvé vstoupila do Netopýra?

Bylo to asi v roce 1994.

• A těch podivných věcí jsi si všimla kdy?

Asi tak začátkem minulého roku, když se tady objevil "takovej svítivej za tím křížem, ukazovali Vám to kluci ne to ne to nevadí", tím už jsem prošla to je za mnou. No začalo to opravdu asi minulý rok na přelomu července a srpna.

• Tam ve svítivce, kde jak se zjevuje ta postava, tam jsi také něco viděla?

Ano, vlastně jedině tam, v jednom místě je výklenek a na druhém místě je to také trochu vykousnuté - tak tam jsem viděla - bylo to o úplňku - tak tam jsem viděla ten průvod asi okolo jedné hodiny. Ty postavy měly takové ty kápě, jako obvykle mívají duchové a obrysy těch postav byly rozmazané. Také jsem cítila, jak se na mě něco tlačí - trvalo to asi tři minuty a pak to zmizelo.

• Tam to místo je docela zajímavé, protože nenese stopy po opracování jako jiné části chodeb, víte co je za ním?

To nevíme ani dokonce co je nad tím.

• Nám se stala taková věc - zkoušeli jsme detektor kovů a tam v tom místě přestal fungovat.

To je běžné - spousta lidí, když chce ve svítivce fotit tak říkají, že má vybité baterie a tak podobně.

• Prý jsou slyšet také nějaké zvuky?

Ano jednou, když mě kluci naštvali, tak jsem utekla trucovat do svítivky - no a najednou slyším kroky. Tak si myslím - asi jdou pro mne, rozsvítila jsem baterku a tam nikdo nebyl.

• Byly ty kroky zřetelné?

No dost, protože v tu dobu jeden kluk u nás dělal nějakou zkoušku a měl takové boty s podpatkem a ty tak klapaly a tak jsem si myslela, že to byl on. Byly to takové zřetelné kroky.

• Ty postavy se objevují i jinde?

Ne, co já vím, tak jedině ve svítivce.

• No a co jsi myslíš o tom redaktorovi co tady byl?

Ze začátku vypadal docela solidně, ale pak když jsem viděla ty senzibilky - ty mě tedy dojaly dost šíleným způsobem - no opravdu nevím. Asi tam něco bude, ale duchové určitě ne.

 Závěr

Na tyto otázky jsme v podstatě ani nechtěli odpovědět šlo nám především o to, co nejobjektivněji posoudit danou situaci a zaznamenat co nejkonkrétnější údaje.

Za celou dobu co jsme v podzemí setrvali jsme ani žádné zvuky, nebo postavy neslyšeli ani neviděli . No zajímavý je fakt že v místě tzv. svítivce nám přestal fungovat přístroj což se běžně nestává.Je docela možné že v daném prostoru je silné magnetické nebo gravitační pole jenž by mohlo narušovat funkci některých přístrojů viz. magnetofon pana redaktora Motla a náš detektor.

Zajímavá je také teze, že za určitých podmínek by toto pole mohlo generovat zvuky a obrazy zaznamenané před několika desítkami nebo stovkami let. Nátěr na zdech a stropech je také velice zvláštní, ale nejspíše se jedná o barvu používanou za druhé světové války nacisty.

No nicméně to byl velice zajímavý výzkum a určitě v něm budeme pokračovat i nadále.

 M.Havelka

 V Kladně 14.9.1997