Radarové měření

Na základě Vaší objednávky ze dne 30. 9. 1997 Vám bylo provedeno radarové měření ze dne 29. 9. 1997 v zájmovém úseku jihlavského podzemí. Jedná se o profil v místě výklenku, který byl situován na stěně podzemní chodby (Svítivka) na metráži 9,0 až 13,6.

1.1. Princip použité geofyzikální metody

Měření geofyzikálním pulsním radarem vychází z těchto principů:

V trase geofyzikálního profilu je situován přijímač a vysílač signálu. Jejich vzdálenost a krok měření po profilu závisí na povaze řešeného úkolu (očekávaná hloubka hledaných těles, jejich rozměr apod.) Vysílaný signál přijatý po odrazu od těles v zemi je aparaturou dále zpracován a je možné jej sledovat na obrazovce připojeného počítače, kde se postupně přímo v terénu vykreslí celý geofyzikální řez pro profilu. Naměřená data se pak dále zpracovávají pomocí programového vybavení, které je součástí přístroje, popřípadě s pomocí dalších programových souborů (např. seismických). Systém zpracování umožňuje zvýrazňovat struktury v různých částech řezu, zatímco jiné jsou potlačovány. Této možnosti bylo při zpracování výsledků široce použito. Výsledné profily poskytují obraz o rozložení geologických těles v hloubkovém řezu a o jejich vzájemných vztazích (výše a níže položené objekty, sledování vzájemné polohy vrstev atd.). Vzhledem k tomu, že pro zpracování je možno použít jen jednu hodnotu rychlosti šíření vln, dochází k určitému zkreslování hloubek v případě, že se v horninovém prostředí hodnoty rychlosti mění. Zkreslení obvykle není významné vzhledem k poměrně úzkému rozmezí možných změn rychlosti. Zvolená hodnota rychlosti šíření elektromagnetického vlnění, která je použitá pro převod časových radarových řezů na hloubkové, se získává přímým měřením CMP na lokalitě. Hloubkový dosah měření lze do jisté míry ovlivnit výběrem frekvence, neboť vlny o nižší frekvenci pronikají do větších hloubek. V zásadě je však dosah ovlivněn geologickým složením řezu, konkrétně koeficientem útlumu elektromagnetických vln v jednotlivých horninách. Obecně je hloubkový dosah několik desítek metrů.

1.2. Výsledky měření

Radarové měření byío provedeno stavebním radarem PulseEKKO 1000 (výrobce SENSORS&SOFTWARE, Inc., Kanada). Krok měření byl 0,1 metru, rozestup antén 0,5 metru, použitá frekvence 225 MHz. Naměřené výsledky radarového měření byly podrobeny zpracování v běžném režimu s použitím programového souboru EKKO SOFTWARE. To zahrnovalo zesílení signálu, filtraci šumu, zjištění a zavedení skutečné rychlosti šíření signálu a provedení Hilbertovy transformace (obálky amplitud). Poté byl radarový záznam vytištěn a interpretován. Rychlost šíření radarového signálu v horninovém prostředí byla zjištěna přímým měřením CMP. Z vyhodnocení rychlostního grafu vyplývá, že rychlost šíření elektromagnetických vln je značně nízká (resp. poloviční, než by bylo pro daný typ horniny obvyklé), což ukazuje na významné změny uvnitř horninového prostředí a činí 6 cm/ns (nanosekunda). Interpretace radarového měření spočívá v lokalizování anomálních objektů uvnitř horninového prostředí. Ty jsou interpretovány na základě anomálních změn vlnového pole radarového záznamu.

Výsledky radarového měření:

Na radarovém profilu vedeném po stěně podzemní chodby (Svítivka) v místě výklenku interpretujeme zřetelnou anomálii ve vzdálenosti 1,3 až 3,1 metru od boční stěny. Tato anomálie byla zachycena téměř polovinou profilu a to od metráže 11,2 až do konbe profilu. Na metráži 11,4 až 12,2 navíc sledujeme náznaky propojení této anomálie se stěnou chodby (ve vzdálenosti cca 20 cm za stěnou).

1.3. Závěr

Existuje dvojí výklad této anomálie: za prvé se může jednat o přirozený původ tzn. že anomálie souvisí se změnami horninového prostředí (např. křemenná žíla). Za druhé může být tato anomálie umělého původu. V tomto případě by se pravděpodobně jednalo o zachycení volného prostoru za stěnou chodby. Není vyloučeno, že tento prostor může být částečně nebo úplně zavalen. Pro potvrzení tohoto odhadu by muselo být provedeno podrobnější geofyzikální měření a vrtné ověření detekované anomálie.

V Brně dne 1. 10. 1997