Dodatek
ke zprávě o průzkumu svítící chodby v Jihlavě Těsně
po dokončení zprávy, o výsledcích analýzy jihlavského luminoforu, vyšel
v časopise Koktejl (prosinec 1996) článek od Zbyňka Pavlačíka Za
záhadným světlem, kde autor článku popisuje analýzu luminoforu z
jihlavského historického podzemí. Chtěl
bych se pokusit vysvětlit rozdílnost závěrů, mezi naší analýzou a analýzou
ing.Martince a zároveň uvést novou okolnost, která má se studovaným materiálem
přímou souvislost. Ing.Martinec,
v článku citovaný jako autor analýzy, dochází na základě zjištěných
skutečností k závěru, že luminiscentem je sloučenina sirník barnatozinečnatý
(BaZn)S. Tento
závěr však musím zpochybnit. Jak ing.Martinec tvrdí "právě přítomnost
barytu a sfaleritu mne přivedly k závěru, že ona údajně neznámá látka
byla připravena synteticky na jejich bázi". Při
analýze byl ve vzorku správně stanoven baryt (BaSO4), sfalerit (ZnS) však nikoliv. Místo sfaleritu se ve
vzorcích vyskytuje wurtzit, což je hexagonální modifikace sulfidu zinečnatého
(a-ZnS). Sfalerit opravdu není luminiscent a to ho zřejmě vedlo k myšlence o
jiné sloučenině. Při
RTG práškové difrakci, která byla použita, jsou tyto dva minerály podobné,
nicméně je možné je odlišit. Wurtzit
je jak přirozeným luminoforem, tak je také uměle vyráběn a používán
jako luminofor pod jménem Sidotovo blejno. Tento minerál se vyskytuje v několika
strukturních polytypech odlišujících se různým rozměrem primitivní buňky
v důsledku rozdílného mřížkového parametru c0. Podle získaného
difrakčního záznamu se s nejvyšší pravděpodobností jedná o polytyp 2H,
případně 8H. Syntetický
a-ZnS používaný na výrobu luminiscentů (tzv. Sidotovo blejno) je právě
polytyp 2H. V přírodních materiálech se vyskytují zejména polytypy 8H a
10H. Přítomnost
barytu ve vzorcích je však zajímavá. Baryt se za druhé svět. války používal
jako plnidlo do lacinějších druhů uměle vyráběných luminoforů. Podle
knihy Werner Espe, Luminiscenční látky v elektrotechnice, str. 232, tab.XLIV,
dala za války německá IG Farben Leverkusen do prodeje Leuchtgelb, svítící sirník zinečnatý s příměsí 50% síranu
barnatého. Ing. Patrovský, který nám tyto informace sdělil, vlastní
dokonce ještě nějaké vzorky, které byly za protektorátu běžně v
prodeji. V této
knize je dále uvedena informace, že baryt zde sloužil ke zlevnění a zatěžkání
výrobku, protože se zjistilo, že přípravek 50% nesnižuje svítivost o 50%,
ale jen asi o 20%. V důsledku toho, že jsem si nepřečetl celou zprávu
opravdu pečlivě, mě unikla informace o pravém důvodu přítomnosti barytu v
luminoforu. Až kolegu Mgr. Viktora Goliáše napadl ten správný důvod. Při
natírání luminoforu na zeď se musely tehdejší "osvětlovači"
vyrovnat s nepříjemným faktem, že totiž těžký wurtzit ve vodě nevytvoří
suspensi vhodnou k nanášení na povrch stěn. Jakmile přidáte wurtzit do
kapaliny okamžitě klesne na dno. Tento fakt je ovšem možné změnit pokud
jako kapalinu použijete suspensi voda - baryt. Vytvoří se tak kapalina o velké
hustotě, ve které je možno wurtzit pohodlně mísit a nanášet. Tato myšlenka
je přitom skryta přímo v textu knihy pod pojmem "zatěžkání". Závěrem
je tedy skutečnost, že baryt je ve vzorku přítomen jako "technologická
pomůcka" a jako luminifor je zde wurtzit (nebo chcete-li Sidotovo blejno).
Není tedy třeba vymýšlet nové luminiscenční sloučeniny. Autoři: Viktor
Goliáš, Ivo Hlásenský, Walter Pavliš (Přírodovědecká fakulta
University Karlovy, Praha)
|