Zkušenost s hejkalem měli v Horní Myslové. Jednoho času se do vsi přistěhoval švec. Našel si tu zchátralou chaloupku, kterou se mu podařilo za pomoci místních obyvatel opravit. Švec byl zcestovalý člověk a rád vyprávěl nejrůznější příběhy. Nejraději však ty o strašidlech, bubácích a hastrmanech, vílách a jiných nadpřirozených bytostech.

Jednou večer, při draní peří, vyprávěl stařík příběh o hejkalovi, který měl spadeno na nejrůznější noční opozdilce a vandaly, kteří rušili noční klid v jakési mokré čtvrti. Takové jedince dokázal prý onen hejkal k smrti vyděsit. Křičel na ně, škrábal, kousal nebo kloval do týla, takže se napodruhé stejnou cestou neodvážili. Když švec dovyprávěl svůj příběh a vyprovodil hosty, zamyslel se, zda je na povídačce o hejkalovi něco pravdy. Stoupl si na špičky a do kraje zavolal: "Ho, héj! Ho, héj! Hejkale ho, héj!" Sotva stařík dovolal, nesla se krajem ozvěna. Najednou se ozvalo dunění, rány a pískot. Švec, celý vyděšený, zabouchl dveře zastrčil petlici a schoval se pod peřinu, kde vydržel až do rána. Když druhého dne vyšel na zápraží, spatřil před chalupou lidský hnát. Od té doby již příběhy o hejkalovi nevyprávěl.