Před několika lety jsem byl v jedné vesničce za Děčínem se svou tehdejší přítelkyní. Ve vesnici jsem byl poprvé v životě, a tak mě po vsi přítelkyně prováděla. Kdysi se tam sama narodila, tudíž ji dobře znala. Téměř na konci naší procházky jsme se zastavili na jednom místě a dívali se do kraje okolo. Za krátkou chvíli mi ale nebylo na tom místě příjemně, měl jsem divný pocit chladu a jakoby nepřátelství. Chtěl jsem hned odejít, ale má přítelkyně ještě ne. Na její otázku, proč tak najednou pospíchám pryč, jsem jí vysvětlil, že se cítím mizerně a musím pryč. Na chvíli se zarazila a pak se mě otázala, jestli jsem náhodou už někdy v minulosti a jestli mi někdo z pamětníků nevyprávěl něco o její historii. Když ovšem zjistila, že jsem ve vsi skutečně poprvé v životě, řekla mi, že právě na tom místě, kde se nacházíme a na němž mi není dobře, byli kdysi zavražděni tři lidé. Možná, že právě duch minulosti na mě měl špatný vliv a že někdo další, s citlivějším vnímáním, by se na mém místě necítil stejně jako já ve své kůži. Snad je toto místo dokonce nějak zakleté…

Z dopisu čtenáře (F. Hrčiak, Plzeň) časopisu: Spirit, č. 20/2005