Kolem jiříkovského kostela býval hřbitov. Dnes jsou jenom náhrobní desky ve zdech lemujících kostel a zbytky několika hrobek.

Jeden muž z Jiříkova se zamiloval do dívky. Ta však o nápadníkovi nechtěla nic vědět. Aby ji postrašil a vyděsil, oblékl se milovník do bílého a jako duch se zjevoval na hřbitovní zdi, kudy dívka musela často projít. Brzy se bála nejen dívenka, ale i všichni obyvatelé Jiříkova. Nikdo nechtěl jít přes hřbitov. Pro mnohé to bylo velmi těžké až nemožné. 

I byla vypsána odměna pro toho, kdo lidi ze strachu a hrůzy vykoupí. Čekalo se dlouho a marně. Nikdo si nechtěl nic s duchem začít.

Konečně se našel člověk, který se nebál a chtěl si vydělat nabízené peníze. Bez dlouhého rozmýšlení si vzal důkladný klacek a vydal se na hřbitov na číhanou. Duch se jako obyčejně opětně zjevil. Jako k výstraze, "nepřibližuj se ke mně", zvedla bílá postava svoje ruce.

Muže na číhané to však nevyvedlo z míry. Nedal se zmást. Nebojácně udeřil ducha klackem. Tento zmizel.

Následujícího rána našli lidé zhrzeného milovníka u hřbitovní zdi. Byl mrtvý. Od té doby se duch neobjevil a lidé opět chodí přes kostelní hřbitov.