V jednom domě v Jiříkově strašilo. Bylo to tak hrozné, že se všichni bydlící chtěli vystěhovat. V tom domě žila i dívka, která se v něm narodila. Odhodlala se, že dům neopustí. Řekla, že si s duchy poradí. 

V noci nešla spát, sedla si ke kolovratu a předla. Noc plynula, hodina za hodinou a stále nic.

Tu udeřila dvanáctá hodina. Hodiny odbíjely půlnoc. Při posledním úderu hodin přijel duch na koni. Dívka se sice chvěla, ale zůstala klidně sedět. 

Jezdec promluvil silným hlasem: "Přicházím dnes naposledy. Zdvihněte prkna v podlaze. Vykopejte ho!" Bezhlučně a beze stopy zmizel jezdec i kůň. Nikdy víc je už nikdo nespatřil.

Druhý den učinili, co duch přikázal. Pod podlahou našli kostru. Pohřbili ji do posvěcené země. Od té doby v domě již nestrašilo a ubohá duše našla klid.