Městečko na rozhraní Šluknovské pahorkatiny a Lužických hor založil roku 1554 Jiří Šlejnic ze Saska. Těžilo se zde stříbro, olovo, měď a cín. Žulový vrch, kde se vyskytují droby obsahující tyto žilné rudy, se stal začátkem 18. století poutním místem s křížovou cestou a studnou.

Podle pověsti žilo v době protireformace v Jiřetíně 7 bratrů rodiny Donátovy. Protože nechtěli zradit víru, odešli za hranice. Hned první noc se všem prý zdál stejný sen - Spasitel na kříži jim kynul a jakoby je zval zpět. Dohodli se tedy, že nejmladší z bratrů, který byl nemocen, se vrátí, a přestoupí na katolictví.

Ten po návratu postavil na Křížové hoře kříž a když jej navštívil, prosil Boha o uzdravení, až se opravdu uzdravil. Na místě později vytryskl pramen léčivé vody.

Roku 1753 byla na tomto místě postavena dřevěná kaple sv. Kříže, podle níž se jmenuje vrch Křížový. Dnešní zděná kaple je z roku 1817 (její pseudobarokní věž je z roku 1866), křížovou cestu tvoří 11 rokokových výklenkových kaplí s kamennými reliéfy (obr. 1), které na vrcholu končí rokokovým božím hrobem. (obr. 2,3)

K Jiřetínu se ovšem váží i dvě záhady - byť každá je z jiného soudku.

První záhadou je účel rozsáhlé obdélníkové plochy na východním úpatí Křížové hory při cestě z Jiřetína do osady Tolštejn. Zatravněná a pečlivě urovnaná plošina připomíná staré fotbalové hřiště. Je ovšem po obvodu lemována krásnými stromy, nejméně dvakrát staršími než je historie fotbalu.

Druhou tajenkou zůstává fakt, že římskokatolická církev vyřadila Jiřetín s Křížovou horou ze schváleného seznamu poutních míst. Přitom v celé oblasti rozhodně není nadbytek jiných míst křesťanského kultu.