|
Starý Berštejn |
|
|
|
Deset kilometrů západně od královského Bezdězu se vypíná do výšky čtyř set osmdesáti metrů nad mořem čedičová kupa s názvem
Starý Berštejn také (Berštějn). Na vrcholu kopce stálo a opět stojí opevněné sídlo. Jako první se zde usadil Jindřich Hlaváč (syn Jindřicha Berky z Dubé), který se do dějin zapsal například tím, že se jako jediný z rodu Berků přidal k husitům. V roce 1426 se po obsazení nedaleké České Lípy stal jejím hejtmanem. Každopádně to nám už dnes může být celkem jedno. Lhostejný by nám nemusel být poklad, který se má za stále bytelnými hradbami skrývat. Možná je lepší mluvit v množném čísle - mají se tu skrývat poklady. Něco určitě naloupil sám Berka, něco přidali rytíři ze Šebířova, další údajní majitelé. Do historie hradu se významně zapsal rovněž francouzský dobrodruh Jorius Vietz, který nám chtěl 21. prosince roku 1718 poklad najít. |
|
|
|
Byl však líný rozkopat celý hrad, a tak se rozhodl pozvat si k dobývání zlata nadpřirozené síly. Ve sklepení berštejnského hradu vytvořil se svými druhy kruh, jehož účastníci se drželi za ruce. "Duchu Jindřicha Hlaváče, přijď mezi nás," začal Vietz seanci.
"Přijď mezi nás a dej nám znamení, žes tu." Náhle se zvedl vítr, což je dosti mírné označení pro vichřici, která lomcovala zbytky okenice celého hradu. Ozvalo se zakvílení, až krev tuhla v žilách. Pak zhasl oheň a vše přikryla naprostá tma. Francouzi vyběhli ze sklepa, ve tmě naráželi do stěn, ale ani na nádvoří nebylo více světla. Postupně všichni spadli ze skalisek před vchodem do hradu. Mezi buky se pak probudili druhý den ráno během východu Slunce. Ani jeden se už do hradu nevrátil. Takhle nějak se to mohlo udát. Mnohem pravděpodobnější je však skutečnost, že
Jorius Vietz se svou družinou v okolí sprostě loupil a hrad mu sloužil jen jako útočiště. Člověk tohoto jména byl podle kronik skutečně zadržen a vezen do vězení v Kosmonosech u Mladé Boleslavi, kam nikdy nedojel, neboť pravděpodobně upláchl. |
|
|
|
Spirit, 2003 |