Odrušení geopatogenních zón a globálních mříží bez techniky

Konrád Brotz, prosinec 2005   

Z literatury znám pouze tři odrušovače geopatogenních zón (dále jen GPZ), které dokážou škodlivé energie odrušit tak, že senzibilové již v určité části GPZ nezjistí její škodlivý účinek a lidé, kteří onemocněli vlivem GPZ, nejsou tímto vlivem dále poškozováni a pravděpodobně se v těchto místech uzdraví.

Pan Karel Klikar zdokonalil odrušovač, který sestrojil polský benediktinský mnich Kiliánek v Poznani před více než sto lety, a nazval jej "Desaktivátor K" (1, s. 172 - 176). Svůj vynález dokáže dobře instalovat pan Eduard Boháč z Mníšku pod Brdy. Rovněž odrušovače ing. Andreje Sándora ze Sence na Slovensku fungují spolehlivě (2, s. 161).

Ing. Vlastimil Žert popisuje své dvě zkušenosti s mentálním odrušením GPZ. Na přednášce pro senzibily dva lidoví léčitelé během 20 minut mentálně odrušili GPZ, která probíhala úhlopříčně přes sál, ale za necelou hodinu se škodlivý vliv zóny obnovil. V druhém případě výrobce odrušovače a vynikající lidový léčitel prohlásil, že mentálně odruší GPZ v jiném přednáškovém sále. Odrušenou zónu v sále kontrolovalo najednou asi 30 senzibilů. Odrušení však trvalo jen dvě minuty (1, s. 194 - 195).

Dne 1. 10. 2005 jsem se setkal s léčitelem, který na dálku odstranil bolesti v kyčelních kloubech mé známé odrušením geopatogenní zóny v její ložnici. Tuto metodu duchovních zákonů, při které se používají mantry, se naučil od psychotronika, který získal odborné léčitelské znalosti v Německu a USA. Pro léčení používá rovněž původně japonskou léčebnou metodu reiki, v které absolvoval kurzy na tři stupně. 

Při celodenním rozhovoru s léčitelem jsem uvěřil tomu, že dokáže odrušit GPZ v jedné místnosti. Pokud jsou byty pod místností a nad ní, v nich zůstane zóna nezměněná, protože bez souhlasu uživatelů bytu do těchto bytů nezasahuje. Jedná se tedy o nepatrně malou část zóny vzhledem k její mnohonásobně větší velikosti. Teoreticky by mělo stačit v určité části zóny vytvořit překážku, aby do ní energie zóny nepronikala.

Uvědomil jsem si, že kdyby se mi podařilo mentálně odrušovat části GPZ, mohl bych lidem pomáhat daleko lépe, než když jim v bytě najdu škodlivou zónu a doporučím, aby na ní trvale nepobývali. Často se v malé ložnici postel mimo zónu přesunout nedá. Odrušovače GPZ podle mé dosavadní zkušenosti fungují jen částečně nebo jen dočasně. Dosud nenastala taková situace, abych sháněl pro někoho dobrý odrušovač GPZ. Navíc je to finančně dost nákladná záležitost. Odrušovač nebo i více odrušovačů v bytě by měl být instalován v bytě, nebo v domě nebo v jeho těsné blízkosti přesně na určitém místě. Můžou nastat problémy s jeho umístěním z praktických nebo estetických důvodů. Proto jsem se rozhodl, že se pokusím naučit se odrušovat GPZ bez technických zařízení.

Dne 6. 10. 2005 jsem blízko mého bydliště v České Lípě v přírodě rychlým způsobem na vzdálenost asi 100 m vyhledal GPZ na jejím jihojihovýchodním okraji. Ve vzdálenosti 10 m od jejího svislého okraje jsem ji prozkoumal v profilu do hloubky 20 m. Byl zjištěn svislý úklon zóny a ve zkoumaném vodorovném úseku i do hloubky šířka zóny 0,1 m, která se vyskytuje nejvíce.
Při vyhledávání vodních zdrojů určuji zvodnění zóny zjišťováním relativní rychlosti proudění vody v zóně úhlem překřížení vodorovných částí drátů v podobě písmene L (virgule) v rozsahu 0-180°. Úhel 0° dráty ukazují, když směřují rovnoběžně dopředu, největší intenzitu ukážou, když se vzájemně překříží a směřují dozadu. Intenzitu určuji po 10°. Malá hodnota většinou do 30° znamená, že se v zóně nachází vlhké horniny, ale ne tekoucí voda.

Zvodnělá zóna v hloubce 2 m nebyla zjištěna. V hloubce 3 m a 5 m byla zaznamenána hodnota 10° , v hloubce 10 m hodnota 50°, v hloubce 15 m hodnota 90° a v hloubce 20 m hodnota 100°.

Pak jsem při chůzi v okolí zóny zjišťoval zvodnění v horninách podobným způsobem. Obvykle nejdřív zjišťuji největší relativní rychlost proudění vody v horninách do určité hloubky. Malá hodnota do 30° znamená, že se voda v pórech hornin nevyskytuje nebo se nepohybuje. Zde byla zaznamenána největší relativní rychlost proudění vody v horninách do hloubky 20 m o hodnotě 20°.
GPZ se téměř vždy nachází ve stejném prostoru jako zvodnělá zóna, ale pokračuje ve stejné šířce a pod stejným úklonem výše horninami a do atmosféry. Intenzitu škodlivosti lidskému zdraví GPZ zjišťuji také úhlem překřížení vodorovných částí drátů v rozsahu 0-180°. Většina GPZ shodných se zvodnělými zónami má podle mé zkušenosti v podzemí a do výšky 2 m malou intenzitu škodlivosti lidskému zdraví o hodnotě 20° nebo 30°. Převážně se intenzita do výšky 50 m podstatně zvětšuje a ve výšce 100 m se už nemění. U části GPZ se intenzita do výšky nemění. V některých GPZ se intenzita zvětšuje jen málo, nebo jen v části zóny, nebo někdy se zvětšuje a jindy ne (3).

V profilu přes zónu byla zjištěna v hloubkách 20 m a 5 m, na zemském povrchu, ve výškách 2 m, 5 m, 10 m a 20 m pouze intenzita GPZ 30°.

Pak jsem na zóně označil úsek od pátého metru do desátého metru pro pokusné odrušení zóny v hloubce 1 m, na zemském povrchu a ve výškách 1 m, 2 m a 3 m.

Při prvním pokusu jsem se postavil na zóně na čtvrtý metr a 5 minut jsem se snažil zónu odrušit v uvedených výškových úrovních. Kontrolním ověřením jsem však nezjistil žádnou změnu.

Při druhém pokusu jsem se postavil 5 m vedle zóny a znovu 5 minut jsem působil kolmo na odrušovaný úsek, avšak bezvýsledně.
Při třetím pokusu jsem opakoval první pokus, zase po dobu 5 minut, ale s větším soustředěním. Začal jsem od hloubky 1 m, protože předpokládám, že energie proudí vzhůru. Představoval jsem si velmi hutný materiál, abych vytvořil pro energii překážku. V každé výškové úrovni jsem v odrušovaném úseku pravidelně soustřeďoval pozornost několikrát sem a tam po celé délce odrušovaného úseku, celkově dvakrát. Nejvíc jsem působil na hloubku 1 m a na zemský povrch.

Tento pokus byl částečně úspěšný. Podle obrázku 1 je zřejmé, že v odrušovaných výškových úrovních byla v úseku od začátku zóny do patnáctého metru zmenšena intenzita zóny ze 30° na 10° nebo 20° - více na zemském povrchu a ve výšce 1 m.
Při dalším pokusu jsem postupoval stejně, jako v předchozím pokusu. Podle obrázku 2 je zřejmé, že tentokrát nedošlo jen k dalšímu odrušení, ale i k bočnímu zvětšení intenzity. Ve všech odrušovaných výškových úrovních došlo k úplnému odrušení úseku od začátku zóny do 16. m. Od 16. m do 23. m byla v prostředních výškových úrovních zvětšena intenzita až na 150°. Energie tedy  odrušovaných výškových úrovních nepravidelně obtékala vytvořenou překážku.

Další den jsem intenzitu zóny poprvé kontrolně ověřil. Na obrázku 3 lze pozorovat, že úplné odrušení zóny od začátku zóny do 16. m se zvýšilo o 1 m do výšky 4 m. K tomu pravděpodobně došlo vlivem pohybu energie směrem vzhůru a zřejmě také proto se v hloubce 1 m objevila malá intenzita 10°. Boční zvětšení intenzity se podstatně zmenšilo zmenšením intenzity, zkrácením úseků se zvětšenou intenzitou a vymizením zvětšené intenzity ve výšce 2 m, takže zůstala jen ve výšce 1 m a na zemském povrchu.
Druhé kontrolní ověření bylo třeba vykonat už následující den. Na obrázku 4 můžeme zpozorovat další zvýšení stejného odrušeného úseku od začátku zóny do 16. m o 1 m do výšky 5 m při zachování intenzity 10° v hloubce 1 m. Úseky zvětšené boční intenzity ve výšce 1 m a na zemském povrchu se zkrátily a obě intenzity se zmenšily.

Další kontrolní ověření intenzity po třech dnech jsem vykonal ve výškových úrovních po půl metru, aby se dokázalo, že byla odrušena celá odrušovaná část zóny a ne jenom výškové úrovně po 1 m. Na obrázku 5 pozorujeme úplné odrušení stejného odrušeného úseku od začátku zóny do 16. m od snížené hloubky 1,5 m (ve srovnání s předchozím ověřením)do stejné výšky 5 m. Ve výšce 5,5 m byla zaznamenána menší intenzita 20° na přechodu do neodrušené části zóny. V předchozích kontrolních ověřeních se boční zvětšení intenzity postupně zmenšovalo a nyní úplně vymizelo.

Prozatím poslední kontrolní ověření intenzity jsem vykonal téměř měsíc po pokusném odrušení části zóny. Ve srovnání s předchozím kontrolním ověřením stejný odrušovaný úsek zóny se na dolním okraji zvýšil o 0,5 m, takže odpovídá spodnímu okraji odrušovaných výškových úrovní v hloubce 1 m, a na horním okraji se snížil o 0,5 m, takže se ve výšce 4,5 m přiblížil k horní odrušované výšce 3 m (obr. 6). Zóna tedy byla úplně odrušena na úseku více než trojnásobně dlouhém vzhledem k odrušovanému úseku a ve výškových úrovních o polovinu odrušované výšky výše. Větší odrušení směrem nahoru se zachováním dolního okraje odrušovaných výškových úrovní bylo zřejmě způsobeno pohybem energie v zóně směrem vzhůru.

Po druhém kontrolním ověření bylo patrné, že se pokus v podstatě podařil, ale že je třeba vykonat nový pokus na jiné GPZ. Proto jsem dne 9. 10. 2005 200 m od prvního pokusného odrušování rovněž v přírodě vyhledal jinou GPZ. Tentokrát jsem změřil od jejího rovněž jjv. okraje 30 m a zase 5 m dlouhý odrušovaný úsek. Stanoviště jsem určil opět 1 m na JJV od odrušovaného úseku. 

V profilu na okraji odrušovaného úseku jsem zónu prozkoumal do hloubky 25 m. Byl zjištěn svislý úklon a šířka zóny v prozkoumaném úseku i v profilu 0,1 m. V hloubce 2 m zvodnělá zóna nebyla zjištěna. V hloubkách 3 m, 5 m a 10 m byla zjištěna relativní rychlost proudění vody v zóně o hodnotě 10°, v hloubce 20 m o hodnotě 20° a v hloubce 25 m o hodnotě 30°. V horninách v okolí zóny byla zjištěna největší relativní rychlost proudění vody do hloubky 25 m o hodnotě 20°.

Intenzita škodlivosti lidskému zdraví GPZ byla v hloubkách 25 m a 5 m, na zemském povrchu a ve výškách 2 m a 3 m zaznamenána o hodnotě 30°, ve výšce 5 m o hodnotě 50°, ve výškách 10 m a 20 m o hodnotě 60° a ve výškách 30 m, 50 m a 100 m o hodnotě 70°.

Zde jsem GPZ již odrušoval systematicky a tento postup jsem později dodržoval. Ze stanoviště jsem soustřeďoval pozornost za účelem vytvoření překážky pro energii v odrušovaném úseku nejdřív v hloubce 1 m na nádech tam a na výdech sem třikrát a po jednom metru až do výšky 3 m. Tento cyklus jsem ještě dvakrát opakoval a na závěr jsem ohraničil odrušovaný prostor třikrát zase na nádech a výdech tam a sem. Přál jsem si, aby odrušení bylo trvalé. Dobu odrušování 7 minut jsem později většinou zkrátil na 6 minut. 

Ke konci odrušování jsem cítil brnění v pravém zápěstí a prstech. Při pozdějších odrušováních jsem cítil brnění někdy i v celém předloktí, někdy v obou rukou stejně, většinou v pravé ruce víc. Obvykle jsem brnění cítil od poloviny odrušování, někdy bylo nepříjemně silné, při několika opakovaných odrušováních bylo brnění později slabé. Brnění v rukou pravděpodobně nasvědčuje tomu, že člověk při této činnosti získává energii z vesmíru a předává ji za určitým účelem do určitého prostoru, podobně jako k tomu dochází u léčebné metody reiki (4). Po minutovém odpočinku kontroluji výsledek odrušování zóny. 

Na popisované druhé pokusné lokalitě jsem zjistil v odrušovaných výškových úrovních od začátku odrušovaného úseku do vzdálenosti 5,4 m místo 5,0 m nulovou intenzitu a na obě strany od odrušovaného úseku nezměněnou intenzitu 30°. V hloubce 2 m a ve výšce 4 m byla zjištěna jen intenzita 30°.

Stejné výsledky jsem ověřil dva dny po pokusném odrušení části zóny. Při dalším kontrolním ověření 25 dní po odrušení jsem kontroloval výškové úrovně po půl metru. Bylo zjištěno úplné odrušení úseku dlouhého 5,4 m přesně v rozsahu odrušovaných výškových úrovní.

Třetí lokalitu na pokusné odrušení GPZ jsem vybral na křížení dvou zón u mlékárny v České Lípě. Svislou 0,1 m širokou GPZ se zvodněním a zlomem ve směru západ - východ jsem prozkoumal už dříve (5). Před odrušením zóny jsem ji prozkoumal v profilu do hloubky 20 m (obr. 7). V hloubce 7 m zvodnělá zóna ještě nebyla zjištěna. V hloubkách 8 m, 10 m, 15 m a 20 m byla zjištěna relativní rychlost proudění vody v zóně o hodnotě 20°. V okolí profilu byla zjištěna největší relativní rychlost proudění vody v horninách do hloubky 20 m o hodnotě 20°. Intenzita škodlivosti lidskému zdraví v GPZ byla zjištěna v hloubkách 20 m a 5 m, na zemském povrchu a ve výškách 2 m, 3 m, 5 m, 10 m a 20 m o hodnotě pouze 20°.

Druhou zvodnělou a geopatogenní zónu jsem prozkoumal rovněž už dříve (6). V profilu přes zónu byly zjištěny stejné výsledky jako v profilu přes první zónu jenom s tím rozdílem, že tato zóna nezačínala v hloubce 8 m, ale už v hloubce 6 m.

U obou zón byl odrušován úsek dlouhý 4 m před křížením zón a 1 m za křížením. U druhé zóny 0,5 m za křížením zón byl okraj budovy, takže jsem si vždy představil vzdálenost 0,5 m za okrajem zdi. U obou zón jsem určil stanoviště 1 m před odrušovaný úsek (obr. 7).

Obě zóny jsem odrušoval výše uvedenou metodou. Po odrušení úseku první zóny jsem kontrolně ověřil odrušovanou zónu a vzápětí druhou zónu, která ve všech výškových úrovních nebyla vůbec odrušena. K odrušení tedy dochází samostatně v každé zóně. Podobnou zkušenost jsem získal při plynulém sledování všech dosud zkoumaných zón na jejich vzájemném křížení. Při sledování jedné zóny není možné zjistit druhou zónu na křížení.

Při kontrolním ověřování obou zón bylo zjištěno úplné odrušení v celých odrušovaných úsecích a ve všech odrušovaných výškových úrovních.

Devět dnů po odrušování byly obě zóny kontrolně ověřeny ve výškových úrovních po půl metru. V obou zónách bylo zjištěno úplné odrušení v celých odrušovaných úsecích a přesně v odrušovaných výškových úrovních.

Poslední kontrolní ověření zón na křížení bylo vykonáno 27 dní po odrušení v hloubkách 1,5 m a 0,5 m a ve výškách 0,5 m, 1,5 m, 2,5 m a 3,5 m. Opět bylo zjištěno úplné odrušení odrušovaných částí obou zón.

Dne 18. 10. 2005 jsem byl pozván v České Lípě do panelového domu v 6. patře na kontrolu GPZ v ložnici, kterou jsem tam našel před dvěma lety na okraji postele. Tentokrát jsem zjistil její průběh 0,3 m na posteli, šířku 0,1 m, strmý úklon a intenzitu GPZ 20°. Zónu jsem v ložnici odrušil od hloubky 1 m pod podlahou do výšky 3 m. Pak jsem vyhledal globální mříže v ložnici a v dětském pokoji. V ložnici probíhaly mimo postele, ale v dětském pokoji přes obě postele. Ani přemístěním postelí nebylo možné se pásům obou globálních mříží vyhnout. Poprvé jsem se pokusil stejnou metodou pásy globálních mříží odrušit. V dětském pokoji se mi podařilo úplně odrušit pásy obou směrů Hartmannovy mříže (S-J, Z-V) i pásy obou směrů Curryho mříže ve stejných výškových úrovních, jako u GPZ.

Koncem října jsem po jeden a čtvrt roce znovu zakreslil globální mříže v celém našem bytě. Všechny pásy obou globálních mříží změnily polohu asi o 0,4 m, nejvíce o 2,5 m. V ložnici a v obývacím pokoji jsem zcela odrušil tři pásy Hartmannovy mříže a tři pásy Curryho mříže. Při tom jsem zjistil, že naše kočka pro odpočinek vyhledává místa pouze na pásech obou mříží.

Dne 9. 11. 2005 jsem známému v České Lípě v 6. patře panelového domu zkontroloval GPZ. Před dvěma a půl roky jsem zjistil svislou GPZ v ložnici a v dětském pokoji o šířce 0,0 m (méně než 5 cm) a intenzitě 20°. Před půl rokem jsem zaznamenal stejnou šířku a intenzitu, ale posun o 1,0 m k JV. Dnes jsem zjistil zase stejnou šířku a intenzitu, ale posun o 0,8 m k SZ. Sousedka o patro níž neměla zájem o odrušení, takže jsem úplně odrušil GPZ ve dvou místnostech a v předsíni mezi nimi od hloubky 1 m do výšky 0,7 m nad podlahou bytu o patro výš. Po zjištění globálních mříží jsem odrušil pás Hartmannovy mříže v dětském pokoji a v obývacím pokoji a pás Curryho mříže v ložnici.

Dne 14. 11. 2005 jsem příteli v Jablonci nad Nisou potvrdil průběh GPZ v ložnici v místech nohou na postelích. Globální mříže probíhaly mimo postele. GPZ jsem úplně odrušil přes celý rodinný dům ve dvou poschodích.

Ve dnech 14. a 15. 11. 2005 jsem při návštěvě mé sestry ve Smržovce ve zvýšeném přízemí penzionu pro důchodce zkontroloval GPZ v obývacím pokoji. Svislá zóna o šířce 0,1 m a intenzitě 20° (dříve 40°) mění polohu až o 0,6 m. V obývacím pokoji a v ložnici jsem odrušil GPZ a tři pásy Hartmannovy mříže. Ve dvou bytech jejích známých jsem odrušil vždy pás Hartmannovy mříže, probíhající přes postel.

Všechny tři lokality pokusného odrušování částí GPZ budu kontrolně ověřovat dvakrát po půl roce po pokusném odrušení a pak po roce. Na první lokalitě předpokládám malé změny, ale na dalších dvou lokalitách pravděpodobně došlo k trvalému odrušení, protože jsem na závěr odrušování mentálně přesně ohraničil odrušovanou část GPZ nebo pásů globálních mříží. Kdyby došlo ke změnám, zkontroloval bych dosud odrušené GPZ a pásy globálních mříží.


Použitá literatura

1 - Žert V. - Juryšek O. -  Stockmann J. - Sándor A.: Zdravé bydlení, 1. díl. Fontána, Olomouc, 2000.
2 - Andres, E. - Vokolek, V.: Jak odhalit tajemství geopatogenních zón. Eminent, Praha, 2002. 
3 - Brotz, K.: Nový typ poruchových zón - geopatogenní zóny, v tisku.
4 - Lübeck, W.: Základní kniha o reiki. Pragma, Praha , 1994.
5 - Brotz, K.: Průzkum geopatogenních zón na mraveništích. www.kpufo.cz, KPU Česká Lípa, Psychotronika v praxi, 2001.
6 - Brotz, K.: Prověření výskytu žab, slimáků a hlemýžďů ve sklepě nálezem tektonické struktury s proudící vodou pomocí virgule. www.kpufo.cz, KPU Česká Lípa, Psychotronika v praxi, 2001.

Vysvětlivky k obrázkům 1 - 6, u sídliště Sever v České Lípě

1 - graf intenzity škodlivosti lidskému zdraví geopatogenní zóny s hodnotami v úhlových stupních, zjištěný kontrolním ověřováním intenzity plynule při chůzi po geopatogenní zóně úhlem překřížení vodorovných částí drátů (virgule) v rozsahu 0-180°

	Obr.1 První pokusné úspěšné odrušování geopatogenní zóny ve vytýčeném odrušovaném úseku v odrušovaných výškových úrovních od hloubky 1 m do výšky 3 m se nakresleným kontrolním ověřením intenzity škodlivostí lidskému zdraví v úhlových stupních, zjišťované úhlem překřížení vodorovných částí drátů /virgule/ v rozsahu 0-180°, doba odrušování 3 minut, dne 6. 10. 2005
	Obr. 2 Druhé pokusné odrušování geopatogenní zóny realizované stejným způsobem, jakým bylo uskutečněno první pokusné odrušování, bezprostředně po jeho skončení
	Obr. 3 První kontrolní ověření intenzity škodlivosti geopatogenní zóny, uskutečněné jeden den po dvou pokusných odrušováních zóny, v úhlových stupních, úhlem překřížení vodorovných částí drátů /virgule/ v rozsahu 0 - 160°; dne 1.10.2005
	Obr. 4. Druhé kontrolní ověření intenzity - škodlivosti geopatogenní zóny, uskutečněné1 dva dny po dvou pokusných odrušováních zóny, realizované stejným způsobem, jakým bylo uskutečněno první kontrolní ověření intenzity, dne 8. 10. 2005
	Obr. 5. Třetí pokusné odrušování dvou geopatogenních zón na jejich křížení, u vchodu do mlékárny v České Lípě, dne 10. 10. 2005, měřítko 1 : 100 Vysvětlivky k obrázku, u mlékárny v České Lípě 1 - budova mlékárny (myčka automobilů) 2 - pravděpodobný průběh geopatogenní zóny 3 - okraj odrušovaného úseku geopatogenní zóny 4 - profil přes geopatogenní zónu a současně okraj odrušovaného úseku geopatogenní zóny 5 - stanoviště odrušování geopatogenní zóny

(c) Klub psychotroniky a UFO Česká Lípa, 2005