Kaple Božího hrobu v Mimoni

Roku 1651 koupil tehdejší statky Mimoň a Děvín Jan Putz z Adlersthurnu, císařský rada dvorní komory s erbovním nadáním a rytířským stavem rodu. Ten (podle zápisu mimoňského historika Josefa Tilleho z jeho Kroniky města Mimoně, vydané roku 1905), cestoval v roce 1625 do Říma a odtud dál do Jeruzaléma, kde vyhledal místa utrpení a smrti Ježíše Krista, posvátná všem křesťanům. Přitom vznikla myšlenka vybudovat pro poučení věřícím kopii Božího hrobu i ve své vlasti. O svědomitosti zápisků svědčí okolnost, že když po návratu zjistil, že mu chybí rozměr vchodu ke Kristovu hrobu a míry kamene, kterým je nutno hrob zakrýt, navzdory těžkostem a námaze, které taková cesta tehdy představovala, vydal se do Jeruzaléma podruhé, aby všechno ještě jednou zakreslil. Při návratu na této druhé cestě z Jeruzaléma nebezpečně onemocněl a musel pak ležet půl roku v Římě. Po uzdravení se vrátil přes Loreto do Vídně. Ve střední Evropě stále ještě trvala nekonečná třicetiletá válka a nebylo možné plánovanou stavbu uskutečnit. Roku 1655 bylo pro stavbu vybráno místo Na pískách, vedle zříceniny kostela sv. Kříže, a když r. 1660 Jan Putz umíral, musel mu nejstarší syn Jan František Edmund u smrtelné postele slíbit, že kapli Sv. Hrobu v Mimoni postaví. Stavbu započal r. 1665 významný stavitel Giulio Broggio a dokončil r. 1667. O rok později byla slavnostně vysvěcena.