KPU Česká Lípa

V časopise Fantastická fakta vyšel v roce 1997 článek autorů Česala a Doležala "Díra do pekel či přestup do jiné dimenze ? (1), který upozornil na některé zajímavosti tohoto hradu a oživil zájem o legendy a pověsti, které se k němu vztahují. Článek vyvolal zájem mnoha lidí, kteří začali pátrat po dalších možných anomáliích na podporu vyslovených hypotéz, ale i po zdrojích vyslovených informací.

Hrad Houska byl postaven na vysoké pískovcové skále v letech 1280-90. Kolem roku 1590 byl přestavěn na renesanční zámek a obnoven r. 1823 a 1930. Podle blízkého prameniště Pšovky vznikla v 15.-16. století pověst, že hrad založil roku 878 kníže Pšovanů Slavibor (otec kněžny Ludmily, budoucí manželky knížete Bořivoje) pro svého syna Housku. Před vchodem do hradu je barokní socha sv. Ludmily z roku 1748.

Prvním majitelem nově postaveného hradu (hrad postavil nejspíše Jindřich z Dubé roku 1280-90) se stal Hynek Berka z Dubé. Od něho koupil 30. listopadu 1432 Housku Jan Smiřický. Ten prodal roku 1502 Housku Václavu Hrzánovi z Harasova, zdědil jí Tobiáš Hrzán z Harasova. Pan Tobiáš Hrzán z Harasova zatoužil po elixíru mládí a kamene života. V té době se šířilo světem, že to dovedou jen věhlasní alchymisté. V blízkém okolí nebyl žádný takový k mání a proto si pozval na svůj tajuplný hrad Housku alchymistu z Německa. Ten pozvání přijal, ale byl to šarlatán a chtěl se co nejvíce napakovat. Tobiáš Hrzán jeho podvod odhalil a to byl konec německého alchymisty na hradě Houska. Po řadě dalších pánů přechází hrad po roce 1620 do majetku Albrechta z Valdštejna. Na základě císařských rozhodnutí z poloviny 17. století měl být hrad pro svou zchátralost zbořen, později bylo toto rozhodnutí zrušeno a jsou zbořeny pouze stavby obranného charakteru, obytná část je zachována. V roce 1823 byly na chátrajícím hradu provedeny stavební úpravy. Od hraběnky Eleonory Andriassyové koupil roku 1924 Housku prezident Škodových závodů Josef Šimonek. Dále se stopy ztrácejí. Houska byl poté sídlem posádky SS, dále zámek sloužil jako depozitář Univerzitní knihovny v Praze a poslední funkci, kterou měl zámek Houska mít, bylo noční sanatorium Spolany Neratovice. Po listopadu 1989 se zámek vrátil původnímu majiteli panu Šimonkovi.

"Traduje se, že hrad Houska by měl být starší než hrad Bezděz, který patří mezi naše nejstarší dochované hrady vůbec. I když dnes můžeme vidět jenom torzo kdysi majestátného hradu Houska, staré plány napovídají, že šlo o velmi rozsáhlou stavbu." (1)

"Hrad Houska stojí v místě, které nemá ze strategického hlediska žádný význam. Nestojí poblíž žádné zemské stezky, nebyl hradem královským, neplnil ani funkci hraničního hradu, byl postaven v naprosto pusté krajině a navíc bez dostupného zdroje vody. Neexistuje žádný důvod, proč měl být tento hrad zbudován. (1)

Jedním z možných vysvětlení by mohlo být to, že území kolem Housky sousedilo s Hynkovým rodovým panstvím Dubou a mělo proto pro něho značný význam. To by mohlo vysvětlovat, proč dal uprostřed zatím málo osídlené krajiny postavit hrad, i když mu ještě nepatřil. Je však pravda, že své finance mohl vkládat do jiných, jeho již existujících sídel.

Toto postavení hradu není až zas tak atypické. Objevuje se totiž i jinde postavení věží jakoby do podkovy. Zajímavé ovšem je, že hospodářské budovy prý byly mimo hradní komplex.

Staré kronikářské zápisy potvrzují výjimečnost Housky. Odedávna zde konali službu nejlepší páni z celé české země. Proč asi elita sloužila právě na hradě strategicky tak bezvýznamném? Kronikáři dále naznačují, že se zde střežilo "něco", co se nesmělo dostat ven. Vodítkem by snad mohla být legenda o tom, že ve skále, na níž byl hrad zbudován, vedla průrva až do pekla. Za pojem peklo si dnes můžeme dosadit prakticky cokoliv. Právě nad touto průrvou byla zbudována hradní kaple. Je zajímavé, že stěny této kaple jsou prorostlé lišejníkem a jsou neustále vlhké i za toho nejparnějšího léta, zatímco stěny sousedních místností jsou absolutně suché. (1)

Nikdo nikdy neviděl staré kronikářské zápisy. Redaktor M. Doležal říkal něco o tom, že to uvádějí nějaké prameny na Moravě, pak se zase zmínil, že "důležité" informace byly v kronice ve Mšeně, ovšem ze Mšena byly všechny archivy odeslány do mělnického archivu a tam nic takového není. Je pravda, že zhruba ve středu hradu byla kaple (kaplička), dnes je hradní kaple jen jedna a to v hradním komplexu. Otázkou je, proč dvě kaple? V celém článku smotávají naši záhadologové dvě kaple v jednu.

Dále jsou v hradní kapli již zmíněné fresky Offera a archanděla Michaela. Offerus byla stvůra, která se později přeměnila v lidskou bytost. Offerus byl alchymistickým jinotajem nosiče zlata. Zlato, jak víme je symbol Krista, kterého Kryštof neboli Krystofforos nosil na svých bedrech. Kryštof sloužil Ďáblovi, ale když zjistil, že se Ďábel bojí kříže, usoudil, že Kristus je mocnější než Ďábel a začal mu sloužit. Od těch dob se lidé obraceli ke Kryštofovi, aby je uchránil před morem, ale také před Ďáblem. Archanděl Michael je na fresce zobrazen v boji proti drakovi. Ten drak, jak se zdá, je také jednou s klíčových postav Housky. Na fresce je totiž zobrazen s jakousi zelenou koulí v pařátech. Traduje se, že území Housky kdysi dávno drak sužoval. (1)

Sv. Kryštof byl šiřitel víry v Pataře v Lýkii v Turecku. Byl to muž obrovité postavy, který chtěl sloužit pouze největšímu z králů. Když viděl, že král, kterého pokládal za největšího, se bojí ďábla, dal se do služeb ďáblovi, ale poznal, že i ten se bojí kříže., Na radu křesťanského poustevníka sloužil Kristu tak, že přepravoval pocestné přes rozvodněnou řeku. Jednou přenesl přes řeku dítě, které bylo stále těžší a těžší. Byl to sám malý Ježíš, který se mu zjevil v podobě dítěte. Obra pokřtil a dal mu jméno Christophorus. Na znamení, že chlapec byl opravdu Kristus, se zazelenala a vyrašila Kryštofova hůl.

Když byl uvržen pohany do žaláře, poslali mu dvě dívky, aby prostřednictvím jejich lásky zapomenul na Boha. Místo toho, aby jej dívky svedly, přiměl je Kryštof k pokání a víře. Stejně jako on byly i ony popraveny stětím mečem. Stalo se tak za doby vlády císaře Decia kolem roku 250 n.l.

Jeho vyobrazení je nejčastější v románské nástěnné malbě - obr opírající se o mohutnou hůl, někdy o kmen stromu (někdy zelený) a nesoucí na ramenou malé dítě - Ježíška. Jeho socha od Emanuela Maxe z roku 1854 stojí na Karlově mostě v Praze.

Je uctíván 25. července. Podle středověké pověry každý,kdo uvidí obraz sv. Kryštofa, neutrpí ten den škodu. Byl proto patronem cestujících, v moderní době jej církev jmenovala patronem automobilistů. (12)

Na kapli (dnešní) můžeme vidět i hermetickou výzdobu. Mezi zbytky fresek ze 14. století lze na severní straně kaple nalézt mohutnou postavu Offera, jenž býval zpravidla chápán jako alchymistický jinotaj Nosiče zlata, a další alegorické malby (archanděl Michael bojující s drakem jako se symbolem zla - tyto postavy jsou na každé straně lodi umístěny proti sobě, archanděl Michael jak známo vedl velké legie Božích andělů proti duchům podřízeným Satanovi, fragmenty hlav Sibyll ("Sibyla" bylo ve starověku obecné jméno, kterým se označovaly četné věštkyně.), dále Zvěstování, Narození Páně aj.).

Kastelán v kapli "upozorňuje nás také na tři zajímavé malby. Na jedné je kentaur, který by v církevním svatostánku vlastně vůbec neměl být. Stejně tak je maltézský kříž na kratší straně proti oknu.

Nejzajímavější je třetí malba, znázorňující zdvojenou, jakoby srostlou postavu. Jednu část tvoří světec se svatozáří, druhou (připojenou k němu zepředu) podivná humanoidní postava bez svatozáře. (Foto KPU, 2000)

Tím se dostáváme k debatě o lidech-nelidech, jejichž kostry se podle pověstí mají skrývat pod kaplí. (10)

Také oblé stěny schodiště byly pokryty nyní málo srozumitelnou alegorickou malbou, s největší pravděpodobností v nich jde o boj Dobra se Zlem. (1)

Výzdoba je dnes ve špatném stavu, prý je v České Lípě v archivu fotografie interiéru. Boj Dobra se Zlem na schodišti? Není známo.

V článku se pokládá otázka, zda byl "hrad Houska spolu s kaplí postaven jako ohromná zátka, která brání vstupu "čehosi" z "pekla" na tento svět ?" (1) Výzdoba kaple by tedy mohla být vodítkem k této hypotéze, kterou vyslovil již Hájek z Libočan takto: "Dodnes se tu ukazuje díra, odkud duchové zlí se ukazovali a pozměňovali v zvířata, a proto hrad pustý zůstával." (zdroj) Tento otvor vede rovnou do pekla. Aby se čelilo zlým duchům, byla díra později zasypána a nad ní vystavěna kaple. Podle jiné verze to bývala nově vykopaná studně, do níž se nastěhoval ďábel a nedovolil čerpat vodu, takže lidé museli hrad opustit. Čert pak pod zemí zahradil i ostatní prameny studní. Proto je dnes v okolí nedostatek vody.

Kde však autoři vzali tu jistotu, že to byla zrovna tato kaple? Kaple byly přece dvě.

"V několika pramenech jsem se dočetl, že otvor do podzemí, kudy se údajně bylo možné dostat do pekla, byl vedle hradu, tam, kde stával barokní kostelík, který byl již dávno zbořen a otvor po nadlidské námaze zasypán. Je to zřejmě v místě, kde je v mapě vyznačena zbořenina Luňákovy kaple." (10) (Obr. vstup pod bývalou kaplí nad hradem - KPU, 2000)

"Do těchto dob (1612) spadá postavení kostelíka při hradu Housce. Byla tu totiž ve skále díra, o které se povídalo, že tam zlí duchové bydlí a proměňujíce se v rozličných hovad tvářnosti, lidi tudy chodící strašili. I stalo se, že seděl tehda člověk ve vězení a slíbeno mu odpuštění, jestli se po provaze do té díry spustí a jí ohledá. Když ho však spustili, křičel, aby mu raději hlavu srazili. Když ho vytáhli, vypravoval, že mu z velikého smradu, křiku a vřesku tak bylo zle, že nic neviděl. Tedy lidé jinak nemysleli, než že to je vchod do pekla. Zasypávali tu díru, ale ta byla nenasytná. Konečně se jim to přece povedlo a postavili tu kostelík a místo okolní pojali do obory v nově založené. Kostelík pak se udržel do roku 1830, kdež pro sešlost zbořen." (zdroj ?)

Jak již bylo zmíněno, jedna pověst vypráví, že Slavibor rozkázal Housku postavit. Ale nedlouho po tom, co hrad stál a co se do něho nastěhovali obyvatelé, došlo prý k prapodivnému úkazu. Nedaleko hradu Houska pukla v lese skála a z toho otvoru vycházeli do lesa duchové, kteří škodili lidem a úrodě. Za noci nebo za mlhy brali na sebe strašlivé podoby, bloudili kolem hradu a děsili každého, kdo byl na cestě. Lidé se báli pro ty divné úkazy vycházet z hradu, a když řádění zlých duchů neustávalo, opustili hrad, pronásledováni strachem z hrozícího nebezpečí. Hrad Houska potom pustl. Teprve po několika stoletích byl na jeho místě postaven nový hrad pány z Dubé.

"Dále se traduje, že v podzemí hradu je množství podzemních chodeb a prostor, v nichž mají být pohřbeny "jisté věci" a kostry "nelidí". Místo, kudy bylo možno do těchto chodeb vstoupit, mělo být naznačeno znamením nad dnes již neexistující hradní bránou. (1)

Jde zřejmě o tuto seanci : (4) Golis, Miroslav: "Nejstrašidelnější místo" Českolipský deník, 1997:

"S několika psychotroniky a lidmi dobře se orientujícími ve vyvolávání stínů ze záhrobí jsem strávil jednu noc na hradě Houska.

Důvodem byla fantastická domněnka, že na hradě je možno navázat kontakt s údajným "druhým světem." Podle našeho předběžného zjištění vedou pod celým komplexem hradu chodby. Při osobním průzkumu jsme nalezli pouze dva široké vstupy do sklepení. Oba ústily kousek od hradní kaple.Při vstupu jsme však po několika metrech narazili na zeď. Proč ? Nevím. (Inteligentní dotaz - asi proto, že byly zazděný. Něco na způsob dotazu z Krotitelů duchů : Kam vedou ty schody ? Nahoru.)

"Podívejme se tedy blíže na ony tajemné chodby. Na stěně jedné z nich byly nalezeny značky, podle odhadu by se mohlo jednat o nějaký druh abecedy. Při rozboru bylo zjištěno, že jde pravděpodobně o germánské magické znaky, kterým byla přisuzována magická moc (runy ?).

O tomto hradu se přítomní vyjádřili, že vyzařuje vlnění, které kolem vytváří trvalou negativní zeď. S takovým místem se můžete setkat všude tam, kde je něco nepřirozeného.

Když večerní hodina pokročila a my se pomalu chystali k přenocování, noční obloha se nečekaně zatáhla, začal foukat prudký vítr a blesky křižovaly oblohu. Pršet však vůbec nezačalo. Přítomní se jednotlivě se svíčkami v rukách rozešli po hradě a já se v doprovodu jednoho psychotronika vydal do kaple, kde za pomoci kyvadélka prováděl měření tajemných sil v prostoru.

Po několika hodinách jsme se opět všichni sešli. Dva z členů spiritistů byli právě ve stavu médií, která komunikovala s druhou stranou. Otázky byly směrovány na účel chodeb, jejich délku a na to, kdo a co se tam nachází. Všechny získané odpovědi byly zaznamenány.

Proč se v noci ozývalo, že není dobré, ptát se po chodbách ? Proč bylo sděleno, že je nebezpečné otevřít to, co má zůstat uzavřeno ? Během tohoto měsíce se na hrad vrátíme v doprovodu duchovního člověka z litoměřické diecéze."

Nikde není možné nalézt zápis o znamení na hradní bráně - zřejmě jde opět o informace z této seance. Nicméně pozůstatky hradní brány jsou ve sklepních prostorech, kam nemá žádný smrtelník (chápejme turista) normálně vstup volný. A informace o nelidech?

O kostrách nelidí pod Houskou se zmiňují určité dnešní tajné okultní společenství, kteří na svých sezeních přišli na věci, o nichž se dnes z různých kronik a od různých svědků něco dozvídáme. (1)

"O lidech - nelidech se dozvídáme zajímavou teorii. Zdejší podloží je členité, prostoupené podzemními prostory a trhlinami. Pokud by se u nějaké takové štěrbiny, ze které uniká radon (což je poměrně běžný jev) usadila skupina lidí, mohlo by to po nějaké době vést k mutacím. Postupně se měnící tělesné znaky by je v tehdejší době spolehlivě vyčlenily ze společnosti a ponecháni sami sobě by mutovali více a více. Nebylo by vůbec divu, kdyby je okolní usedlíci nakonec jako "pekelné bytosti" povraždili a jejich kosti ukryli na posvátné půdě kaple." (10)

Spíše lze říci, že do kaplí a kostelů se pohřbívaly výjimečné osobnosti, nejvýznamnější a nejbohatší páni. Kosti takových mutantů by zcela určitě do kaple nikdo nedal.

"Další architektonickou zvláštností hradu je schodiště vedoucí od kaple do sklepení. Jedná se o dvoje naprosto stejné schody vedoucí stejným směrem do dvou malinkých sklípků. Obě schodiště jsou oddělena stěnou. Proč si někdo dával tu práci a stavěl místo jednoho schodiště, na první pohled naprosto nesmyslně, schodiště dvoje? I velikost obou "sklípků" se zdá být nelogická - nevešly by se do nich ani tři sudy na víno. Zadní stěna jiného sklípku je vyzděn z cihel. Místy je tato zeď poškozená. Ze vzniklých otvorů proudí vzduch, takže není od věci myšlenka, že právě zde je možné vstoupit do hradního podzemí." (1)

Šlo zřejmě o sběrnu na vodu, původně kvůli nedostatku. Jaký byl ale osud sklípků - později - třeba během války, po válce? To je otázka. Zadní stěna úplně jiného sklípku je opravdu vyzděna z cihel a kamení. Nezdá se také, že by ze vzniklých otvorů proudil vzduch.

"Je možné, že ještě předtím, než byl hrad Houska postaven, bylo toto místo natolik zvláštní, že připoutalo pozornost tehdejší vládnoucí třídy - šlechty. Snad zde i existoval nebo existuje přestup do jiného světa, jehož obyvatelé mohou být od nás natolik odlišní, že splňovali představu o obyvatelích pekel - ďáblech, démonech. Co to bylo za nebezpečí, které zřejmě ohrožovalo samy základy feudálního státu, byl-li právě proti tomuto nebezpečí zbudován takový hradní komplex? Přitom jej panovník oficiálně neuznával, přestože poslední Přemyslovci stojí s největší pravděpodobností v pozadí realizace těchto plánů, které provedli tajně prostřednictvím jednoho ze svých nejvěrnějších služebníků, pana Hynka Berky z Dubé (nebo také z Housky). I když na tomto hradě sloužili nejlepší muži země, nevíme o tom, co se za jeho zdmi dělo, takřka nic. Jaké strašné tajemství to muselo být ?" (1)

"Základem celé středověké feudální společnosti bylo křesťanství. Kdyby se zhroutila dogmata, která jsou základem tohoto náboženství, zhroutila by se celá feudální Evropa a zavládl by neuvěřitelný chaos. (…) Byla existence "nelidí" z podzemí natolik znepokojivá, že bylo nutné vše naprosto utajit? Nebo byli "nelidé" skutečně reálně nebezpeční a obava středověkého religiózně smýšlejícího panstva byla opodstatněná ? Kdo ví?" (1)

Je zajímavé, jak se vyslovuje hypotéza, že by existence "nelidí", jež v mysli lidí by mohly být ztotožněni s démony, čerty, apod. měla ohrozit křesťanskou feudální Evropu. Přitom však křesťanství přímo s těmito bytostmi operovaly ve svém počínání, existence pekla a jeho obyvatel tvoří významnou součást věrouky, o to více ve středověku.

"Možná, že se vám zdá, že obavy postavené na základě poměrně nejasných zmínek a tradic do dnešních dnů nepatří. Nenechte se mýlit - tajemství hradu je živé až do dnešních dnů a stále jsou lidé, které znepokojuje. Psychotronici (*) v okolí hradu skutečně nalézají cosi, co nazývají branami či přestupy "kamsi jinam". (1)

(*) O koho jde ? Je oblíbené se odvolávat na anonymní osoby... Opět pouze nadnesená spekulace, detektivka...

Tomu všemu, co zde bylo řečeno samozřejmě můžete věřit, ale nemusíte. Jisté však, že redaktor Českolipského deníku, napsal v červenci roku 1997 krátkou úvahu o hradu Houska a o některých historických skutečnostech, které jste právě četli. (šlo o článek (4)). Hned druhý den poté, co článeček vyšel, se objevil v redakci velmi podivný člověk. Byl vyšší, a přestože vypadal na sedmdesát, pohyboval se velmi vzpřímeně. Zarážející byl jeho propadlý a velmi bledý obličej, s neobvykle světle modrýma očima. I když panovalo nesnesitelné vedro (kolem třiceti ve stínu), byl oblečen do černého dlouhého pláště a na hlavě měl černý klobouk (že by takový "Man in black" po česku?) Vyjadřoval se velmi spisovnou češtinou ze staré školy. Působil velmi rozumně a inteligentně. Nicméně káral redaktora za zveřejnění onoho článku, za zmínky o podzemí hradu, s tím, že jsou to věci, do kterých by se lidé neměli pouštět. Tvrdil, že on ví, o čem mluví, a že by zveřejnění těchto věcí způsobilo paniku. Také ho velmi zajímal zdroj, ze kterého novinář svoje informace získal. Nepůsobil nikterak výhružně, spíš pouze varoval jako člověk, který ví víc než ti ostatní. Po půlhodině odešel, aniž se představil nebo nějak opodstatnil důvod svých obav. (1)

Autoři článku také mluvili s odvážlivcem, který se pokusil na Housce přespat (šlo zřejmě o autor článku (4)). Poprvé - asi roku 1996 - byla brána zavřená a přelézt zeď se nakonec neodvážil, protože se začalo schylovat k bouři a přepadl ho zvláštní pocit strachu. Roku 1997 se o totéž pokusil znovu. Brána byla jako zázrakem otevřená a zdálo se, že jeho plánu nestojí nic v cestě. Jenže pak přišla scéna jak vystřižená z hororu. Z ničeho nic se obloha zatáhla těžkými šedivými mraky a začaly ji křižovat blesky, aniž by se dalo do deště. Sotva prošel hradní branou, bezdůvodně se roztřásl po celém těle, začal ho zalévat studený pot a přepadla ho podivná tíseň. Přestože to prý není žádný strašpytel, uposlechl toto zvláštní varování a velmi rychle opustil prostor hradu. Za doprovodu křižujících se blesků měl pocit, že na strmé cestě od hradu vedoucí liduprázdnou krajinou, jej sleduje postava v mnišské kápi, která neměla obličej.

Poslední pokus uskutečnil po zveřejnění onoho článku v Českolipském deníku a po návštěvě tajemného muže v redakci novin. Tradičně zatažená obloha ani tíseň ho tentokrát neodradila a pronikl až na nádvoří tenkrát veřejnosti nepřístupného hradu. Co ho okamžitě zarazilo, byli dva mrtví ptáci - dravci, zřejmě poštolky, na nádvoří. Ptáci nebyli dlouho po smrti, poněvadž jejich těla byla neporušená. Dalšího dravce nalezl na schodech uvnitř hradu. Kdo, nebo co zabilo ony ptáky, nikdo netuší. Snad to mělo být podivné varování. V některých oblastech v rumunské Transylvánii dosud přežívá zvyk přibíjet části dravců (například vlčí či medvědí tlamy nebo tlapy) na vrata jako ochranu před Zlem. Možná, že s tímto rituálem souvisí i mrtvé poštolky. Přežívá snad mezi obyvateli žijícími v podhradí Housky jakási povědomost o Zlu, vycházejícím z podzemí, proti němuž je třeba se bránit vlastními prostředky, poté, co byl hrad svými strážci nadobro opuštěn? Pokud jste zvědavi na noční zážitky nezvaného návštěvníka, budete zklamáni. Celou noc prospal jako batole a nic zvláštního se mu nepřihodilo… (1)

Fantastická fakta by měla být i pravdivá. Další svědek "nadpřirozeného" úkazu zvyšuje zajímavost jevů. Tato vědomě klamavá informace je nestydatá a snižuje důvěru v informace obou ze záhadologů.

Podle spekulace starousedlíků kostra ptáka, zavěšeného u sklepení, byla na místo dána před 50 lety. Na kostru ptáka upozornil Doležal. Kdo ví, kdo jí tam dal...? Kostra tam pořád je - (psáno roku 2000).

Na hradě Houska byla za války posádka SS. Byl tam jejich oblastní štáb. Nedaleko Housky, když se jede ke Kruhům byly do skály vytesané bunkry. Němci oblast střežili právě v těchto bunkrech.

Není od věci myšlenka, že podzemní bunkry mají něco společného s chodbami v podzemí vedoucími pod Houskou.

Za války byl také na Housce německý (zřejmě) vědec (němečtí vojáci mu říkali "doktore"), který byl v posledních dnech vlády posádky SS na hradě zabit a zakopán pod Houskou (asi vlastními vojáky). (11)

Němci se velmi zajímali o okultizmus a jestliže je pod Houskou brána "kamsi jinam", tak právě on mohl být tím pravým člověkem na to nasazeným.

Na hradě byly za války uskladněny knihy, které nacisti nakradli ve všech zemích, které okupovali – Francie, Rusko, Polsko atd. Jednotlivé místnosti měly funkci skladu knih. Mezi knihami byly i knihy vázané lidskou kůží. Nad tím vším držel ochranou ruku říšský protektor K. H. Frank. (11) Ten však mohl mít zájem o knihy ryze praktický - byl především velmi odborným knihkupcem (v Karlových Varech vlastnil obrovské knihkupectví, kdy budovu dostal darem od A. Hitlera). Frank také nebyl členem určitých organizovaných složek SS, které byly, jak je známo, mysticky zaměřeny. Všechno bylo na zámku podminované, každá police s knihami byla jištěna granáty. Četě pyrotechniků trvalo po roce 1945 několik měsíců, než všechno odstranila.

Po vyhnání Němců v letech 1945 byla krátce na zámku revoluční garda a po nich řadová vojenská posádka. Ta na šestnáctou hodinu jezdívala s naloženým povozem do Oken (rozkrádačka). (11) Poté se na Housku začali hrnout národní správci.

Po válce zde působila komise přidělená na roztřídění knih (ovládali francouzštinu atd.) a dále je rozvážela do Prahy. Hrad později sloužil jako depozitář Univerzitní knihovny v Praze).

Osud knih je do dneška záhadou. Jeden čas byly v Neratovickém skladu a potom ?

Spekulace: Třeba se k nim dostal bývalý ředitel Spolany Neratovice a rozhodl se kouknout se Housce na zoubek. Nebo pod zoubek? Rozhodně při přestavbě rozkopali (nemyslí se dělníci) co se dalo a kopali všude tam, kde to dunělo. Dokonce kopali i v hradní kapli?!? - možná náhoda.

Na vyhlídce, v místech, kde stál kostelík, je jáma. Dole je betonová deska (do toho byl nějak zapleten Schreiber, Němec, který s tlupou dobrodruhů, hledal v roce 1945 něco, co se skrývá právě pod Houskou. Kde něco dunělo, tam kopali. Tam byly zazděny Polky a Rusky. (to se říkalo mezi lidmi)

Paní Bielichová, Němka, která sloužila na zámku, říkala panu K. starousedlíkovi, že pod kostelíkem (gotický sloh) vede podzemní chodba až do zámeckého sklepení. To inspirovalo v r. 1945 dva chlapce k prozkoumání chodby. V pravém sklepení šli kousek do chodby, ale vrátili se. Šli do dvou pater do sklepení. Dnes je však sklepení bez chodby. Všude je pískovec. Pan Ing. Š. – senzibil – lokalizoval po 60 - 80 cm ve sklepení další místnosti a chodby za pískovcem. Že by uměle udělaný pískovec? Někdo mohl po roce 1945 skrýt chodby umělým pískovcem. Jde skutečně o umělý pískovec - nikoli - analýzy se ujal Ivan Mackerle – nejde o uměle vytvořený pískovec. Záhada!

Podle senzibila vede opravdu chodba z hradního sklepení do míst, kde dříve stála kaplička, ale také jiné chodby byly senzibilem zjištěny.

Redaktorovi Českolipského deníku se podařilo sehnat mapy zámku s vyznačením začátku chodeb, které se pomocí virgule podařilo snad lokalizovat.

Podle fresek v hradní kapli, která byla vystavěna na díře do pekla se dozvídáme, že pod Houskou je jakési „Podzemní město“. Vyznačuje to kříž v kruhu. (v kapli) Tento znak používali Egypťané právě pro označení podzemního komplexu. (Který zdroj to uvádí?)

Mapy jsou v archivu České Lípě – opravdu jsou tam náznaky chodeb vyznačeny – bohužel není jasné z jakého roku. – spíše mezi 1920 – 1980 – což je velmi široké rozpětí.

Povídá se o tom, že z nedalekého Bezdězu vede dlouhá chodba k hradu Houska.

"Stále mi vrtá hlavou podivuhodná hloubka artézské studny, jejíž pomocí je hrad zásoben vodou. 270 metrů ! Vychází mi, že k rybníku v podhradí je to asi tak 130 - 150 metrů. Tam voda je a dokonce je opodál i studánka. Přesto jde o vrt do hloubky o 120 - 150 m větší… Mimochodem, tato studna má v průměru několik centimetrů a byla vyvrtána až v poslední čtvrtině tohoto století… Dříve prý k zásobování vodou sloužila (podobně jako na Bezdězu) cisterna s dešťovou vodou." (10)

Z toho všeho se vynořila další hypotéza: "Pověsti, že Houska střeží vchod k něčemu, co se skrývá v podzemí, mohly nacisty dovést až k výzkumu, zda se náhodou nejedná o vstup k podzemním systémům vedoucím (proč ne) třeba až do Tibetu." (9)

Houska je staročeské pojmenování mladé husy, husičky, dalším významem je pletené pečivo z pšeničné mouky. (podle: Váša, P. - Trávníček, F.: Slovník jazyka českého. Nakladatelství Fr. Borový 1941, 1671 stran) (10)

Husa symbolizuje ženský a domácí princip. Římané dávali husu do souvislosti s Venuší, Amorem, Erotem, (pojídání zvyšovalo rozkoš) a s Marsem (husy zachránily Kapitol). Husa se pojídá na svátek sv. Martina jako pomsta za to, že ho husy prozradily, když se schoval před vysvěcením na biskupa. Ve středověkých bestiářích představuje husa ostražitost (to by mohla být stopa!). Svým kejháním byla však připodobňována k lidem, kteří klevetí a pomlouvají. (12)

V loveckém salónku se prý za úplňku objevuje temná postava zámku, ochránce, který prý střeží zámecké tajemství.

Tato informace snad pochází od senzibilky Zdenky Vrzalové, která tam ještě se dvěma kolegy přespala. Prý je něco chtělo vypudit z magického kruhu (3), (5). Po odvysílání pořadu se ozvala nějaká paní do redakce, že prý se tradovalo již za Němců, že se na Housce a v okolí potuluje postava v černém. Jiná paní po telefonu tvrdila, že prý mají nedaleko chatu a jí se přihodilo, že jednou večer proniklo do jejich domu bělavé světlo.

Takhle to vypadá jako - jedna paní povídala, ale je to vše založeno ve složkách TV Prima, jména ani místo chaty není s dispozici.

Další divačka pořadu TV Prima – senzibilka (místo ?) – tvrdila, že temná postava je duch Oronta.

Na opuštěném hradě Housce, vystavěném na začátku 14. století pány z Dubé, poblíž Bezdězu, se v roce 1639 usadil hlouček zlotřilých vojáků, jejichž vůdcem byl Oront, bývalý poručík ve švédském vojsku, který se brzy stal postrachem celého okolí…. – jde o to, že ho nikdo nemohl dostat a mezi lidmi se ujala víra, že švédský lupič uniká z nebezpečí nějakým kouzlem a že je dojista ve spolku s ďáblem. Dva myslivci se dohodli, že Oronta dostanou. Místní kovář jim očaroval flinty a stejně tak olověné kule, které neminou. Těsně u paty hradního vrchu stála opuštěná kovárna. Do té se oba myslivci vplížili, vylezli tam na půdu a ve střeše proti hradu odstranili nepozorovaně několik šindelů. Takto povstalým otvorem bylo vidět přímo na okna hradní síně, ve které přebýval Oront. Jeden z myslivců zařval: „Oronte, slyšíš mě, Oronte!“ Tu se otevřelo tabulkové okno hradní síně a z něho se vychýlil švédský lupič, aby zjistil, kdo jej volá. Po té, co spatřil na skalním výstupku jednoho z nich, tak se zeptal: „Čeho žádáš?“ Najednou se zablesklo a druhý myslivec vystřelil. Švéd s prostřeleným čelem zavrávoral u okna a jen stačil zvolat: „Mou černou slepici sem!“ Ale už bylo pozdě na nějaká kouzla, neboť v té chvíli se Oront skácel mrtev k zemi….(zdroj ?)

Ale legenda o Orontovi je docela zajímavá – že by si Švéd ochočil místní potvorné stvoření?

Do redakce Fantastických fakt došla prý i zpráva o jiném svědkovi, který (a měla by to být žena) viděl malé postavičky nedaleko (otázka je "jak nedaleko") Housky, které se po spatření hned ztratily kamsi za klády. Po bližším prozkoumání místa nikde nikdo.

Další informace z magazínu FF (zdroj ?) – dělník, který slyšel v kapli podivné zvuky.

Vnuk pana Rampoucha st. tvrdil, že se po okolí traduje, že tři postavy v kápi potkal zdejší myslivec (po smrti), který v tu ránu upadl do bezvědomí, probudil se po velké chvíli propocený, ale široko daleko už nebylo žádné zjevení.

Podle informace M. Doležala : „Nedaleko Housky žije exorcista, který přišel z Říma aby tu chránil před Zlem z Housky.“

Naprostý nesmysl. Páter Jindřich bydlí až zhruba 50 km od Housky v Jablonném v Podještědí. Když se dozvěděl, co o něm redaktor Doležal píše, nestačil se divit. V Římě byl, ale kouknout se jen na ostatky svatých během své 14 denní dovolené. Milý páter Jindřich se teď coby „exorcista“ krásně vyjímá v několika sloupcích Českolipských novin a jistě si o něm četlo hodně místních lidí… Inu chybička se vloudí. Neuvěřitelné!!!

Evangelický farář Svatopluk Karásek, člen rockové kapely "Plastic People of Universe", v době dlouho před rokem 1989 působil na hradě Houska jako kastelán. Malým vstupem účinkoval i v pořadu Záhady a mystéria (TV Prima), ale jeho odpovědi byly nic neříkající, spíše jakoby ani o celé záležitosti nechtěl hovořit. Navíc směr otázek moderátora pořadu téměř vždy směřoval k fantaskním závěrům a směrem k senzacechtivosti. Avšak zmínění hudebníci svého času na hradě Houska trénovali své repertoáry a některé prostory hradu byly používány jako zkušebna. V jednom z dílů TV seriálu "Big – Beat", který samostatně hovořil o činnosti „Plastiků“, se zmínil pan Hlavsa (baskytarista) o jistých anomáliích, které provázely zkoušky kapely. Bylo o tom ale hovořeno jen velmi krátce, navíc to nebylo tématem pořadu. Divák tomu nemohl klást žádný význam, jelikož hudebníci tohoto souboru byli dosti extravagantními osobnostmi s ohledem na požívání alkoholu a psychofarmak.

Kastelán hradu Houska nechal přespat na hradě nějaké nadšence (jména nejsou známa). Ti se rozhodli, že udělají stíny a vyfotí podvodně ducha Housky. Fotografii udělali, ale nakonec PRÝ vyfotily něco jiného. Fotku, na které je muž v německé uniformě a vedle snad údajný „doktor“. Celá věc se ale zdá pochybná.

Mystifikace s Máchou - Je na hradě Houska místo časoprostorových přesunů ?

V časopise ZAZ č. 2, roč. 1999 (8), a ve stejné době i v Informačním zpravodaji FFC (klubovém časopise Fantasic Fact Clubu : Hejl, P.: Houska: nová fakta a teorie z nich vycházející. IZ FFC č.5, 1999, s.14-22 (7) byl uveřejněn dopis Karla Hynka Máchy, popisující podivný zážitek. Byl z knihy: "Čas hradů v Čechách III." autorů M. Myslivečka, L. Koubové a F. Vrbenské (Horizont, Praha, 1996 (6).

Uvedený dopis v jinak seriózní faktografické knize působil velmi věrohodně. Po dotazech u autorů knihy "Čas hradů v Čechách III." na autentičnost otištěného dopisu, sdělila PhDr. L. Koubová, že v knize je pouze jediná mystifikace - tento dopis. Přenos v čase se tedy nekonal.

Přesto to vedlo P. Hejla k vyslovení odvážné hypotézy, vycházející z údajů z Magazínu záhad 2/1998, kde M. Doležal a A. Česal zmiňují možnost, že Keltové uloupili cosi z věštírny v Delfách a ukryli to na hradu Houska. Na tomto stroji času - zřejmě pocházejícího z Atlantidy - byla založena sláva Delf. (2) Podle názoru autora se Mácha v podzemí dostal ke stroji času, ten nevědomky spustil a přenesl se do budoucnosti.

Porovnání publikovaných údajů s fakty a následné ověřování ukazuje na několik zásadních momentů. Především se zde jako v kapce vody odráží stav české záhadologie - překrucování faktů, jejich přizpůsobení tak, aby vyhovovaly předem vytvořenému schématu. Kosa padá na kámen v okamžiku, kdy si někdo "dovolí" pochybovat o věhlasných autorech a požaduje zdroje k publikovaným údajům a ověřuje si je. Poté se ukáže, že jde o záměrně nafouklou bublinu, která žije svým vlastním životem, je přiživována dalšími a dalšími smyšlenkami - bez ohledu na to, jaký je skutečný stav věcí. Ten už však nikoho nezajímá. Hrad Houska bude ještě dlouho synonymem "brány do jiných světů", místem ukrytého zla a podivných anomálií. Když se však vyjde z tohoto rozboru, vidíme, že to vše je postaveno na několika pověstech, kterých se ke každému hradu a zámku vztahuje velké množství. Stačí však šikovný redaktor, spletení pár fakt a polopravdy i vyložených smyšlenek na jednu hromadu - a máme zde vzorovou záhadu. Co na tom, že jde o spekulace - naplní se řada stran časopisů, novináři mají o čem psát. A to je zřejmě nejdůležitější.

Kol. aut.: KPUFO Mělník, Karlovy Vary, Plzeň, Česká Lípa, Praha, Mladá Boleslav, Sokolov

1. Česal, A. - Doležal, M.: "Díra do pekel či přestup do jiné dimenze ? Fantastická fakta, č. 9, roč. 1997

2. Česal, A. - Doležal, M.: Synové kultu boha Anubise. Magazín záhad, č. 2, roč. 1998

4. Golis, M.: Nejstrašidelnější místo. Českolipský deník, duben 1997 "S několika psychotroniky a lidmi dobře se orientujícími ve vyvolávání stínů ze záhrobí jsem strávil jednu noc na hradě Houska. Důvodem byla fantastická domněnka, že na hradě je možno navázat kontakt s údajným "druhým světem." Podle našeho předběžného zjištění vedou pod celým komplexem hradu chodby. Při osobním průzkumu jsme nalezli pouze dva široké vstupy do sklepení. Oba ústily kousek od hradní kaple.Při vstupu jsme však po několika metrech narazili na zeď. Proč ? Nevím. "Podívejme se tedy blíže na ony tajemné chodby. Na stěně jedné z nich byly nalezeny značky, podle odhadu by se mohlo jednat o nějaký druh abecedy. Při rozboru bylo zjištěno, že jde pravděpodobně o germánské magické znaky, kterým byla přisuzována magická moc (runy ?). O tomto hradu se přítomní vyjádřili, že vyzařuje vlnění, které kolem vytváří trvalou negativní zeď. S takovým místem se můžete setkat všude tam, kde je něco nepřirozeného. Když večerní hodina pokročila a my se pomalu chystali k přenocování, noční obloha se nečekaně zatáhla, začal foukat prudký vítr a blesky křižovaly oblohu. Pršet však vůbec nezačalo. Přítomní se jednotlivě se svíčkami v rukách rozešli po hradě a já se v doprovodu jednoho psychotronika vydal do kaple, kde za pomoci kyvadélka prováděl měření tajemných sil v prostoru. Po několika hodinách jsme se opět všichni sešli. Dva z členů spiritistů byli právě ve stavu médií, která komunikovala s druhou stranou. Otázky byly směrovány na účel chodeb, jejich délku a na to, kdo a co se tam nachází. Všechny získané odpovědi byly zaznamenány. Proč se v noci ozývalo, že není dobré, ptát se po chodbách ? Proč bylo sděleno, že je nebezpečné otevřít to, co má zůstat uzavřeno ? Během tohoto měsíce se na hrad vrátíme v doprovodu duchovního člověka z litoměřické diecéze.

6. Mysliveček, M. - Koubová, L. - Vrbenská, F.: Čas hradů v Čechách III. Horizont, Praha, 1996

7. Hejl, P.: Houska: nová fakta a teorie z nich vycházející. IZ FFC č.5, 1999, s.14-22

8. -jh-, -mř-: Je na hradě Houska místo časoprostorových přesunů ? ZAZ č. 2, roč. 1999

9. Lapáček, J: Střeží Houska vchod do bájné říše Aghartha ? http://www.spirala.cz

10. Lapáček, J.: Výlet Spirály na hrad Houska. http://www.spirala.cz/clanek.asp?id=729

12. Podle : Attwater, D.: Slovník svatých. Papyrus, Vimperk, Jeva, Rudná u Prahy, 1993, Biederman, H.: Lexikon symbolov. Obzor, Bratislava, 1992, Pracný, P.: Český kalendář světců. Eva Edition Praha, 1994, Remešová, V.: Ikonografie a atributy svatých. Zvon, Praha, 1991

13. Hrad Houska. (Spolek Luna, Hradec Králové) - http://www.mujweb.cz/www.luna.myst/houska.htm - opakování tezí z FF (1), dojmy z vlastní výpravy

Záhady hradu Houska – fakta a smyšlenky