Spřízněné hrady Bezděz a Houska

K odpovědi na tuto otázku mě přivádí vzpomínka na zámek Chvalkovice, z něhož vedou schody do podhradí, kde poblíž stojí domek, v němž bývala mučírna. V ní byli provinilci vyslýcháni a mučeni. Jejich nářek bylo slyšet v širém okolí, což varovalo poddané před vzpourou a odbojem, zatímco panstvo si přitom hovělo nahoře a bylo ušetřeno nářku vyslýchaných. Tak se to alespoň vypráví v Chvalkovicích.

Domnívám se, že obdobný vztah sbližoval hrady Bezděz a Housku, ovšem v daleko větších rozměrech. Na Bezdězu sídlil královský purkrabí, vládce četných královských statků. Svého času tu byly uloženy i zemské desky. Bezděz (německy Bósig), založený Přemyslem II. před rokem 1264, byl symbolem královské moci i státním vězením. Jeho strategická poloha byla výhodná a přímo impozantní, což zdůrazňoval a zdůrazňuje Velký Bezděz (665 m) a Malý Bezděz neboli Čertův vrch (557 m). Při jeho úpatí je obec Podbezděz.

Pokud jde o soustředění přemyslovské moci, stal se Bezděz pokračováním Boleslavi, která měla nevýhodnou strategickou polohu v rovinatém kraji.

Jeho název vysvětluje Antonín Profous takto: „Bezděz byl původně název lesa (lesnaté hory) a pak i dvorce a hradu v něm založeného. Jméno to vzniklo přivlastňovací příponou -j z osobního jména Bezděd (viz Bezdědice) a znamenalo Bezdědův, totiž les, dvorec nebo hrad." (Místní jména v Čechách, jejich vznik, původní význam a změny, 1. díl z r. 1942. Profous uvádí i tvar Bezdiezie zr. 1279.)

O Housce praví Ottův Slovník naučný: „Zámek postaven bud od Jindřicha z Dube (1249-1399) aneb syna jeho Hynáčka, který se psal r. 1316 z Housky. (Díl 11, 1897.). Není nikterak snadné vysvětlit název Houska. Vyskytuje se i Housko, ves na Boskovicku. V úvahu musíme vzít i slovo housky, vysvětlované takto: „Roztopené železo vedlo se stružkami na půdu slévání do prohlubní, tzv. lunka, kde ztuhne a tvoří housky/4 (OSN, tamtéž) Ve slévárenství mělo slovo houska význam ztuhlých kousků železa, které vznikají ze strusky. (Struskou se také označují spečené odpadky sklovité a jiné.) V této spojitosti by slovo houska označovalo tvrdý, skalnatý, spečený terén.

Pro oblast Bezdězu je typickou horninou znělec (fenolit), jehož struktura je nápadná směsí různých zrníček, takže připomíná zpečeninu: „Hornina obvykle světlešedavá, polomastná, složená z šedivých zrníček sanidinu a lesklých zrnek nefelinu nebo leucitu s drobnými krystalky embibolu či pyroxenu, někdy též zrnky titanitu. Vyvřelý fenocit s čedičem složil v Čechách, zvláště ve Středohoří, štíhlé, kuželovité vrchy. Zámecká hora u Teplic, Milešovka aj." (Masarykův slovník naučný 2, 1926, s. 794)

Slovo huška mělo zřejmě široký obecný význam a označovalo houstnoucí a tvrdnoucí hmotu (směs, spečeninu) nebo hmotu již ztvrdlou, to se týkalo a týká stejně tak hornin jako pečiva. Podle stručného etymologického slovníku autorů Josefa Holuba a Stanislava Lyera je houska původně „jakási vánočka, podobná sedící huse." Spojovat housku s husou se mi zdá nesmyslné.

Nabízí se ještě jedna možnost, totiž spojení se slovem husti a housle, housličky. Toto sloveso označovalo též akt mučení a husličky „mučidlo pro podobu tak nazývané". (Gebauerův Slovník staročeský uvádí citát z Wintra.) Napínání údů na skřipci připomínalo housle, takže slovo huška, husti mohlo být ekvivalentem huslí jako mučícího nástroje, ale v literatuře pro to není doklad. Mohla to být žargonová obměna huslí ve smyslu mučidlo.

August Sedláček uvádí, že podle dávného vyprávění byla na Housce stará chodba, která vycházela z jednoho sklepa v přízemí a že byla zazděna až v roce 1923. Dále se u Sedláčka dozvídáme, že hrad měl 34 světnic, komor a sklepů, ale že v nich není nic pamětihodného. Sedláček doplňuje svůj popis zmínkou o Housce jako dependenci Bezdězu: „Okolí Housky patřívalo prvotně ke královskému vladařství Bezdězskému a byli tu také manové, kteří konali službu k Housce, prvotně snad k Bezdězi." (Hrady, zámky a tvrze království Českého, díl 10, s. 240 a 247)

Staré hrady, jako byla Houska nebo Bezděz, nemívaly tolik místností, proto soudíme, že Houska byla stavbou kasárenského či vězeňského typu, takže četné místnosti mohly sloužit jako cely pro vězně a pro jejich strážce. V oněch celách mohly zůstat zbytky mučicích nástrojů, vždyť výslechy s mučením se konaly u nás až do konce 18. století, jak o tom svědčí Hrdelní řád Marie Terezie z roku 1769. Stará chodba ke sklepu byla postavena zřejmě proto, aby sejí vodili provinilci k výslechům a k mučení.

Původní podoba Housky se změnila, když byl tento hrad přestavěn na zámek. Železné předměty v něm nalezené se zdály nesmyslné, ale šlo pravděpodobně o součástky mučicích nástrojů, jak jsou zobrazeny v příloze zmíněného Hrdelního řádu. Byly různé druhy takových zařízení, a tedy i mnoho součástek. Dají se identifikovat podle jmenovaných ilustrací, Houska tedy měla doplňovací funkci k Bezdězu, neboť se na ní vyslýchalo a mučilo, zatímco na Bezdězu se pravděpodobně soudilo.

I německý název Bezdězu (Bósig — zlý) napovídá, že byl sídlem i odstrašujícím symbolem soudní a vládní moci. Přípravné výslechy s mučením mohli biřici vykonávat v nedaleké Housce.