V maškarním sále krumlovského zámku je vyobrazeno tajemné černé zrcadlo, které přivezl do rudolfinských Čech anglický matematik a mág John Dee (1527). Zrcadlo pocházelo z Ameriky a pocházelo zřejmě od Aztéků. Bylo zřejmě vyrobeno z černého obsidiánu, sopečného černého skla.

Dee navštívil Viléma z Rožmberka a na jeho panství provádí se zrcadlem četné pokusy. Pokud zůstalo zrcadlo v majetku rodu Rožmberků, možná je dosud ukryto na některém z jeho sídel.

Zdeněk Patrick ve své knížce Silnější než Däniken (1996) uvažuje o tom, že by zrcadlo Johna Dee mohlo být mimozemským artefaktem. Podle jeho teorie existuje možnost, že by se tento předmět mohl nalézat kdesi v Jižních Čechách. V časopise Logos 1-2/99 je přesný itinerář cest J. Dee, který by mohl být základem pro pátrání.

John Dee prý za pomoci zrcadla komunikoval s andělem a jako prostředník mu sloužil E. Kelley. Tento velmi rozporuplný muž je jednou částí odborníků hodnocen jako podvodník, zatímco druzí mu přisuzují silné magické schopnosti.

J. Dee si ho v roce 1582 najal jako profesionální medium, ale jejich spolupráci provázely stálé hádky až se v r. 1589 rozešli úplně.

E. Kelley se rozhodl znova zkusit štěstí v Praze, kde byl později zatčen a uvězněn. Zemřel v r. 1595 při pokusu o útěk.

Neúspěchem zcela zdrcený Dee se vrátil přes Německo zpět do Anglie a v Třeboni pravděpodobně zanechal i kouzelné zrcadlo, které mu bez E. Kelleyho již nebylo k ničemu a zemřel zcela zapomenut v bídě r. 1608.

Kouzelné zrcadlo si domů John Dee neodvezl. Po zatčení E. Kelleyho byl jeho majetek důkladně prohledáván ve snaze najít kámen mudrců, ale i nález kouzelného zrcadla by jistě byl úspěchem, jenže nic mimořádného se nenašlo, a tak zbývá hledat již zmíněné panství pana Voka v Třeboni.

Jak zrcadlo fungovalo?

Pohledem do tohoto zrcadla upadal člověk do autohypnózy či jiných stavů vědomí a při dalších úkonech mohl tak nahlížet do minulosti nebo budoucnosti.

K tomu se používaly lesklé kovové (především stříbrné) desky, ale i třeba hladká mísa naplněná vodou, nebo se zíralo do studánek, dále drahokamy, křišťály, křišťálové koule (a možná i slavné lebky). Soudě podle Centurií I.1. a I.2. používal tento způsob i slavný věštec Nostradamus.

Jak se tato zrcadla používala?

V místnosti, kde je absolutní klid, mírně osvětlené tlumeným neoslnivým světlem, nebo světlem namířeným na zeď tak, aby se světlo do místnosti jen odráželo se člověk pohodlně usadí a začne kouzelné zrcadlo pozorovat. Musí uvolnit svou mysl od běžných starostí a snažit se nemyslet na nic. Vyžaduje to značnou trpělivost, třeba velkým problémem jsou bolesti očí a nebo upadnutí do spánku. John Dee poctivě ve svých denících přiznává, že se mu práce se zrcadlem nedaří vůbec.

Příchod druhé fáze nelze uspíšit, prostě náhle nastane. Rozostří se zrak, pozorovaná plocha se rozšíří, zvětší a příšeří místnosti jakoby ustoupí. Obzvláště v tomto momentě je každé vyrušení velmi ne-bezpečné a dá se přirovnat k prudkému probuzení z hlubokého spánku. Čím déle se zrcadlem pracuje, tím rychleji a snáze se k tomuto druhému kroku podaří přejít. V další fázi nastane pocit, že jde o pohled do volné krajiny zahalené hustou mlhou, ve které se pohybují jakési nezřetelné stíny a obrysy.