Už odmalička jsem žila na samotě.Vždy, když jsem se potřebovala někam dostat, musela jsem ujít tři km dop nejbližší vesnice. Cesta vedla přes les, který neměl v širokém okolí moc dobrou pověst. Nikdy jsem pověrám ale nevěřila.

Povím vám teď příběh, který se mi stal před pár lety.

Bylo už pozdě večer, když jsem se vracela od kamaráda z vesnice.

Prožili jsme relativně příjemné chvíle při opékání špoekáčků. Byl letní, vlahý večer, a já jsem se rozjela na kole domů a cítila jsem se jako na obláčku. Tiše jsem si pobrukovala svou oblíbenou písničku, která mi zněla v hlavě. Měla jsem v tu chvíli pocit, že jsem nesmrtelná. Byla jsem právě uprostřed lesa, kde odjakživa byl kříž.

Po jeho původu jsem se nijak zvlášť nepídila, ale vím, že tam byl.

Jela jsem relativné pomalu, nikam jsem nechvátila, nebylo taky kam. Doma jsem ještě očekávána nebyla, takže žádný shon. Byla jsem skoro u rozcestí, kde rostou konvalinky. ke kterých jsem vždy ráda přivoněla. Právě byla ta doba, kdy měly kvést, proto jsem zpomalila, abych nasála jejich omamnou vůni.

Když jsem byla v úseku, kde obvykle stával včelín, uviděla jsem před sebou neobvyklou záři, která mne ohromila. Ze začátku jsem si myslela, že je to jen má představa, ale čím blíže jsem té záři byla, tím více jsem si uvědomovala, že je to realita. Ocitla jsem se tváří v tvář neznámé bytosti, která se přede mnou zjevila, a plula přes silnici, jako zjevení z jiného světa. Zastavila jsem a tiše jsem sledovala postavu, která plula ladně a tiše přede mnou. Bez dechu jsem vyčkala, až se postava ztratí mezi stromy, a poté jsem zase pomalu vyjela.

Doma na mne čekala rodina, které jsem všechno řekla. Rodiče si mysleli, že jsem blázen, ale když můj zážitek slyšela babička, pouze kývla a řekla mi, že jsem viděla zjevení nrtvého myslivce, který se oběsil před sto lety na jedné z borovic v lese, na které nyní visí kříž na jeho památku. Od té doby, co mě babička utvrdila v tom, co jsem viděla, jezdím přes les mnohem pomaleji, a v úseku, kde kvetou konvalinky, si vždy vzpomenu na muže, který zde zakončil svůj život v oprátce, a který se zde zjevuje, aby nebyl zapomenut.

Karla

Enigma, 5/2019