Hrůzostrašnou legendou je opředena zřícenina Vítkův Hrádek nedaleko Přední Výtoně, z níž je kouzelný výlet na celé lipenské jezero. 

Jedna z pověstí vypráví o osudu rodiny, která žila na samotě u Růžového Vrchu. Zde žil chudý dělník s mnoha dětmi. Poté, co mu zemřela žena, našli ho lidé oběšeného v lese. Když si bratr nebožtíka uvědomil, jaká hanba tím padla na celou rodinu, neudržel se a mrtvému vyťal políček. 

Svého činu však začal litovat. Vyčítal si i to, že se nepostaral o děti mrtvého bratra. Také on se proto zakrátko ve své chalupě oběsil. Nejmladší bratr však chtěl okolí ukázat, že je lepší než jeho dva mrtví sourozenci a nebožtíkovi dal políčky dva. Neušel ale četným posměškům od zlomyslných lidí, a proto se zanedlouho na lípě za vsí oběsil i on. 

Všichni tři mrtví bratři byli zahrabáni na pustém místě v lese, který obklopoval Vítkův Hrádek. V noci odtud lidé slýchávali nářek. Místní hajný se rozhodl, že záhadě přijde na kloub. V lese o půlnoci ale kupodivu nespatřil duchy tří mrtvých bratří, nýbrž přízrak bez hlavy, který, sedící na balvanu a oděný v kněžském rouše, přeříkával slova svaté mše. Poté, co duch modlitbu odříkal, objevila se i jeho hlava. Když hajného uviděl, vyčetl mu, že zmařil sto let jeho pokání, kterým ospravedlňuje svůj vztah k ženě, jímž znesvětil kněžské poslání. 

Obyvatelé okolních vsí se pak za zbloudilého kněze začali denně modlit. Od té doby již nářek z lesů nezaslechli.