Měla jsem sousedku. Byla o hodně mladší než jsem já. Moc jsme si rozuměly a navzájem jsme si pomáhaly. Ona více mně, protože jsem poslední tři roky byla dosti nemocná. Pak onemocněla ona a tak vážně, že ji museli odvést do nemocnice. Její stav se ale zhoršoval.

Jednou odpoledne jsem si lehla a usnula. Zdál se mi sen, že jsem šla domů a ve vestibulu na mě čekala moje dobrá sousedka. Pak jsme šly beze slova do mého bytu, sedla si na židli, na které vždy sedávala. Já jsem usedla proti ní a chválila ji, jak dobře vypadá, jak jí v té nemocnici rychle pomohli. Ona mi na to odpověděla, že se cítí fajn a abych mluvila tiše, že to nemusí nikdo slyšet. Ten samý den večer sousedka zemřela. Mně se po ní hodně stýská.

 Čtenářka z jižních Čech

Z časopisu Spirit, č. 26, roč. 2004