V létě roku 2000 jsem byla se svojí kamarádkou na dovolené na Lipně. Bydlely jsme v malé chatce a já jsem v noci - obvykle po celodenním koupání - spala „jako když do vody hodí". Až na tu jednu, předposlední noc. Bylo už po jedenácté hodině a já se stále na svém lůžku převalovala a nemohla usnout. Zvenčí bylo slyšet hlasy rekreantů, kteří něco oslavovali.

Najednou, jako když utne, všechno utichlo. Bylo to takové zvláštní ticho a já stále ne a ne usnout. Přemýšlela jsem o tom, co asi tak dělají naši doma a už jsem začínala být nervózní. Nejdříve jsem „počítala ovečky" pak se začala i modlit, ale nic mne ke spánku nepřivádělo. Náhle jsem v určitém momentu jakoby ztratila vědomí, to jest ono vědomí o hmotném světě. Také čas jakoby zmizel, ale při tom všem jsem měla naprostou jistotu, že nespím a že to není sen. Rychle následoval tlak po celém těle a já už jsem nebyla schopna se ani pohnout. Zároveň jsem v tuto chvíli uviděla sebe samu jak stojím vedle postele, ale také jak tato „druhá stojící postava" sleduje mé tělo, ležící v posteli. Na ní jsem spatřila jakousi protáhlou bílou mlhu, která ležela na mé postavě v posteli. V oné mlze jsem dokonce rozeznala lidskou postavu, ale její detaily nebyly viditelné.

V takové situaci jsem pociťovala silný strach, únavu a myšlenku, že se každou chvíli udusím. Jak dlouho všechno trvalo, nedovedu odhadnout, neboť během té doby čas jakoby neexistoval. Pak se mi podařilo hluboce se nadechnout a v tu chvíli všechno zmizelo. Cítila jsem se, jako kdybych se probudila ze zlého snu, ale přitom jsem měla jistotu, že to sen nebyl. Byla jsem velice vyčerpána a zpocená a když jsem se podívala do okna, všimla jsem si, že začíná svítat. Bylo kolem čtvrté hodiny ráno.

Až pak se mi podařilo usnout. I ve skutečném snu jsem měla nepříjemné sny, viděla jsem mnoho smutných nepohyblivých lidí, kteří se na mne dívali tak, jakoby už vůbec žádné oči neměli. Ráno jsem si uvědomila, že noční zážitek mohl být upozorněním na nějakou nepříjemnou událost a tak jsem okamžitě telefonovala domů. Jakmile matka zvedla telefon a uslyšela můj hlas, hned se starostlivě vyptávala, zda jsem v pořádku a co se se mnou děje. Nechtěla jsem ji strašit svým nočním zážitkem, takže jsem pouze odpověděla, že jsem tu noc nemohla spát. Ona mi pak řekla, že také tu noc nespala a když několikrát vstala z lůžka, vždy měla pocit, že já chodím těsně v jejích patách. Co se se mnou tu nepříjemnou noc dělo, si stále nedovedu vysvětlit.

Alena L.

 Z časopisu Médium, č. 8/2004