Berte, prosím, následující řádky jako opožděný i poněkud opovážlivý dodatek ke Starým pověstem českým. Dobře si povšimněte časových údajů, neboť právě ony jsou klíčem ke zdánlivé stylistické neobratnosti jednotlivých výroků. Jejich zcela negramotný a zřejmě silně nábožensky založený autor žil totiž převážně ve 2. polovině 18. století. Jako každý výjimečný člověk budil ve svém okolí rozporuplné reakce — úctu, bázeň i šikanování. V šumavské krajině mezi Javorem a Luzným byl znám jako „lesní prorok“.

Jednu z posledních zpráv o něm přinesly okresní noviny Českého Krumlova „Der Handbote“ ze dne 3. března 1932 z pera F.Schranghammera - Haimdala z Pasova. Ten v ní vzpomíná na své mládí, kdy obsah i časový sled proroctví byly v tomto regionu ještě v živé paměti a ústním podáním předávány z generace na generaci, ba vzácně zapisovány i do rodinných kronik. Přes různou interpretaci zůstávalo jádro sdělení lesního proroka vždy zachováno.

Proroctví samé je připisováno jistému Stornbergerovi (zkomoleně též Starenberger, Stomberger). Ve 40. létech 18. století přišel jako sirotek do osady Rabestein u Zweisseseln. Na obživu si vydělával jako obecní pastevec. Od sv. Jiří do sv. Martina pásl své stádo na mýtinách v pralese a zde zřejmě prožíval své podivuhodné vize. Když s nimi seznamoval místní obyvatele, považovali ho většinou za šílence. Na otázku, kdyže se to má všechno stát, ukazoval prorok na malé dítě a pravil:

„Ten to nezažije, jeho děti také ne, ale děti těchto dětí to všechno zažijí.“ Odhadem jde o 150 let, zhruba o pět generací.

Jak dále uvidíme, skutečnost mu už v mnohém dala za pravdu.

Lesní prorok zemřel podle rebensteinské matriky v roce 1806 a byl pohřben na hřbitově ve Zweisesselnu. Při pohřbu se prý ještě dramatickým způsobem zjevil v odklopené rakvi svým spoluobčanům, když se u pohřebního vozu náhle zlámala dvě ze čtyř kol. I tuto příhodu předpověděl jako znamení, že vše, co za života hlásal, se také stane. Vlastní proroctví se pak vztahovalo na události v rozmezí asi dvou set let, které bylo možno rozdělit do tří větších etap:

1. Tak zvaná doba příprav nebo původu příčin

V lese se budou stavět železné silnice a železný pes po nich poběží a bude štěkat krajinou Šumavy. V noci mu budou svítit ohnivé oči a z tlamy mu bude vycházet kouř. V době pozdější poběží už bez kouře a přiběhne-li na určité místo, zlostně zavyje (železnice?). Polní cesty se promění v silnice a po nich se bude jezdit bez oje a bez koní. Lidé budou létat vzduchem jako ptáci a jeden velký bílý pták přeletí i zalesněné hory šumavské (vzducholoď Zeppelin?). Lidé budou stále chytřejší, ale i mrzutější. Ze země bude vybírána černá mazlavá hlína, a ti, kdož ji budou dobývat, budou vypadat jako čerti (těžba tuhy?). Ze šumavských močálů se bude voda odvádět strubami a poblíž nich budou stavěny vysoké černé zdi (těžba rašeliny?). Muži budou nosit červené i jinak zbarvené klobouky.
Ženy budou moci být stopovány jako kozy (vysoké podpatky?) a budou -vyhlížet jako havrani (svého času panovala na Šumavě móda nvazování šátků způsobem, připomínajícím zobák havrana). Světnice už nebudou osvětlovat staré dobré louče, nýbrž nádoby s hořící vodou (petrolej?).

Tím se končí první etapa a nastane doba velké války.

2. Velká válka

Započne, až se v polesí dokončí stavba velké železné silnice, na niž bude štěkat železný pes. Druhý den po skončení stavby poveze tento pes šumavské syny do velké vojny, z níž se jen málokterý vrátí domů (1. srpna 1914 byla skutečně uvedena do provozu nová železnice z Kaltenau do Dogendoriu a už 2. srpna po ní jeli vojáci na frontu). Malým tato válka začne a velkým, který přijde přes velkou vodu, bude ukončena. Po této válce přijde krátký čas míru. Peníze nebudou mít žádnou cenu, bochník chleba bude za zlatku. Potom se objeví peníze železné a zlato nabude takové ceny, že za dukát se bude moci koupit celá usedlost. Později peníze zase stoupnou v ceně, ale už je nikdo nebude mít. V této době nebudou mít lidé práci.

Lidé z měst přijdou na venkov k sedlákům. Sedláci budou své usedlosti obklopovat vysokými ploty. Zavládne nedůvěra a strach (hospodářská krize?). Pak přijde čas, kdy se na lidi bude střílet z oken stavení. Kdo se v noci rozhlédne s kopce, nespatří v šumavské krajině žádné světlo, jakoby všechna vymřelo (druhá světová válka, zatemnění?). Železný pes odveze obyvatele Šumavy neznámo kam a mnozí z nich tuto strastiplnou cestu nepřečkají (transporty Židů?).

Do vylidněné šumavské krajiny přijdou noví obyvatelé, nastane však zároveň začátek třetí doby, doby velkého úklidu — likvidace. Žádný člověk nebude druhého ctít. Pánaboha budou z posvátných koutů vytrhávat a zavírat do skříní. Víra bude tak malá, že se vejde pod klobouk. Posvátné sochy budou hanobeny, Ježíši Kristu se budou sekat ruce a nohy. Budou ničeny kapličky u cest a v lesích. Každý bude mít jinou hlavu (asi názor). Malí budou velcí a velcí budou malí.

Když se ten malý dostane na koně, tak ani čert ho nebude moci shodit, ani s ním jezdit. Noví páni nebudou dělat nic jiného, než vymýšlet nové zákony, podle nichž se žádný člověk nebude moci řídit.

Pak přijde úklid třetí doby.

To nebude bratr bratra znát ani matka své dítě. Ve městech začne mela napřed. Lidé z měst budou na Šumavě zabírat půdu a stavět chatrče, přesto budou nadále bydlet ve městech.

V této době se budou muži oblékat jako ženy a ženy jako muži. Mezi lidmi opět zavládne nedůvěra a strach. V dolní části Šumavy zaplaví údolí veliké vody, které budou sahat nad komíny vesnic a jen ryby budou plavat v bývalých staveních.

Při zátopě se však žádný neutopí, protože vesnice budou už opuštěné. To bude doba, kdy poutník Šumavou už malá políčka nespatří, ale ani vesnice: v místech, kde stávaly, budou růst kopřivy. Jen ovocné stromy přežijí. Pro dobytek se budou stavět veliké domy. Muži v této době budou stát ve vysokých lesknoucích se botách na hnoji. Následovat bude veliká nouze.

Lidé začnou opět vyhledávat Pánaboha a umísťovat ze skříní zpět na svá místa. Ale nebude to moc platné, protože úklid třetí doby teprve nastane. Ukáží se nebeská znamení. Ještě předtím však přijde velice přísný pán a ten lidem z těla kůži stáhne. Jeho vláda nebude dlouhá. Pak bude Bavorsko zpustošeno a česká země koštětem vymetena. Stane se to jedné noci. Přes šumavské hory přejdou tisíce červených kabátců. Kdo si na útěku dva bochníky chleba ponese a jeden z nich ztratí, ať se pro něj neshýbá, neboť s jedním plně stačí. Kdo tuto dobu přečká, bude muset mít železnou hlavu, Lidé budou zachránění tam, kde tekou černé potoky a kde stojí obráceně kostel. Ostatní budou nemocní, a nikdo jim nebude sto poskytnout pomoc. Všude budou lidé jako procezeni, jako vymlácené žito. Kdo tento velký úklid přežije, řekne úplně cizímu člověku, kterého potká: „Bratře, kde jsi byl schován? Sestro, kde jsi byla ukryta?“ A mezi těmi, kteří přežijí, bude jen jediný pozdrav: „Pochválen buď Ježíš Kristus!“ Po tomto velikém úklidu bude v lesní krajině šumavské tolik volné půdy, kolik jen kdo bude chtít. Když se na zdejší nebo protější straně najde kráva, připevní se jí na krk stříbrný zvoneček. Pastevec zarazí do země hůl a řekne: Tady kdysi stála vesnice...

A protože i protější strana Dunaje bude velice pustá a opuštěná, přesídlí zbylí lidé z lesa tam. Poslední šumavské osady zarostou kopřivami a plevelem. Široká lesní šumavská krajina bude zase liduprázdná, bez válek a umírání...

Věra Kokošková

Pozn. redakce: Texty v závorkách jsou pokusy o vysvětlující komentář, v žádném případě nejsou součástí proroctví.

Český kurýr (Plzeň), 9. srpna 1990