„Některým rodům se zjevovala bílá paní. Tak Berkům z Dube, pánům z Lipé, Švamberkum, zvláště pak pánům z Hradce a z Rožmberka. Vídali ji na Telči, na Bechyňském hradě, v Krumlově, v Hradeckém zámku i v Třeboňském. Kdy koti v se ukázala, mohli se v těch místech nadíti nějaké události, veselé nebo smutné. Buď se někdo narodil nebo zemřel, nebo svatby slaveny v tom rodě. A vždycky se zjevila v bělostném obleku, paní vážná, urostlé postavy, majíc hlavu rouškou zavitu jako vdova. Jen když něco žalostného nastávalo, mívala prý na rukou černé rukavičky," vypráví o bílé paní Alois Jirásek ve svých Starých pověstech českých.

Nejslavnější bílou paní je rožmberská, ale ani ostatní šlechtické rody a jejich sídla nepřišly zkrátka. Desítky pověstí o zjevení bílé paní popisují, že se zjevila v mnoha dalších sídlech v celé České republice. Naposledy tomu bylo relativně nedávno - za druhé světové války na hradě Rožmberk. Během války byl náhradě letní tábor jedné nacistické mládežnické organizace. Každé ráno byla při slavnostním nástupu vyvěšována vlajka na hradní věž. Jednoho rána však dvě pověřené dívky z věže utekly s hrozným křikem, a teprve když se poněkud uklidnily, pak svým kamarádkám řekly, že nahoře na věži viděly velkou bílou postavu, která jim hrozila. Na místo setkání s bílou paní se pak vypravila vedoucí tábora, která byla doprovázená několika dobrovolnicemi, l ony spatřily postavu v bílém, která jim hrozila. Nakonec se na bílou paní šel podívat samotný správce hradu, který také tajemnou bytost uviděl, ale prosadil svůj nápad, že bude nejlepší počkat, než bílá paní zmizí. Za jak dlouho se tak stalo, již pověst neuvádí, zato hovoří o tom, že od té doby již nikdy nebyla vlajka na věži vztyčena. Podlé jiné verze pověsti se bílá paní objevila na vrcholku věže zvané Jakobínka, kam však už nevede žádné schodiště.

Bílá paní se nejčastěji zjevovala v noci. Existují však výjimky, jak potvrzují některé pověsti. Například v Jindřichově Hradci byla bílá, paní spatřena v pravé poledne.

Mihla se tehdy v okně staré opuštěné věže v místech, kam Už nebyl žádný přístup, protože schodiště shořelo během požáru. Bílou paní tehdy mělo možnost sledovat mnoho lidí, nacházejících se kolem zámku i ve městě. Přízrak tehdy nezmizel okamžitě, ale nejdříve u okna chvíli postála a poté se pomalu zmenšovala, jako by šla hlouběji do věže.

Nejčastěji se bílá paní zjevovala Rožmberkům a pověsti vypravují, že se nejvíce starala o posledního z nich - Petra Voka, který se narodil v roce 1539. Bílá paní se prý u něho zjevila pokaždé, kdy zhasla všechna světla na krumlovském hradu na ostrohu nad Vltavou. Malý Petr Vok spával ve své komůrce v kolébce zastřené lehkými nebesy na čtyřech sloupech, přičemž kojná i chůva vždy spaly opodál. Když v noci malý Petr Vok zaplakal, přišla bílá paní, vzala jej z kolébky, chovala, hladila ho a líbala, než se utišil a opět usnul. Několikrát se chůva během návštěvy tajemné bytosti probudila a zpočátku byla z těchto setkání vystrašená, ale když viděla, že bílá paní malému šlechtici neublíží, zvykla si. Jednou však hlídala Petra Voka nová chůva, kterou také probudil Petrův pláč, a než stačila dojít k jeho kolébce, zjevila se opět bílá paní, aby jej jako vždy utišila. Chůva se však nedala, vytrhla bílé paní nemluvně z rukou a chránila je svým tělem. Podle pověsti na ni bílá paní promluvila: „Víš-li opovážlivá, co činíš? Jsem příbuzná tohoto nemluvněte a mám na neprávo! Ale víc mne tu neuhlídáte." Než se chůva nadálá, udělala bílá paní nad jednou stěnou komůrky znamení kříže, zeď se rozestoupila a zjevení zmizelo v jejích útrobách. Pověst ještě dodává, že o mnoho let později si tuto historku t nechal Petr Vok vyprávět a pocí? jejím dojmem nechal vybourat kus, zdi ve své ložnici, kde prý tehdy ^ bílá paní zmizela. Zedníci tehciy nalezli velký poklad, který zde zanechali šlechticovi předci.

Kdo je bílá paní?

Nejslavnější bílá paní, která se zjevovala na rožmberských sídlech, je prý Perchta z Rožmberka. Narodila se asi kolem roku 1429 na krumlovském hradě Oldřichu II. z Rožmberka a Kateřině z Vartenberka. Ve svých dvaceti letech byla z finančních důvodů provdána za Jana z Lichtenštejna a musela odejít z jižních Čech do tehdy německého Mikulova.

Po svatbě nastaly Perchtě z Rožmberka krušné chvíle s lakotným manželem a s tchyní, která ji velmi nenáviděla. O její tíživé situaci se dozvídáme z dochovaného velkého množství dopisů, které posílala do svého domova. Nouze rodiny, do které se provdala, jí nutila, aby se zadlužovala v krčmě i v masných krámech, což pro dceru z nejbohatšího šlechtického rodu v celých Čechách jistě bylo velmi nepříjemné a těžko pochopitelné. Způsob, s jakým v Mikulově s Perchtou zacházeli, byl dokonce důvodem, že se o věc zajímal samotný český král Jiří z Poděbrad. Perchta nakonec z Mikulova utekla na rodný Krumlov a následující život, až do její smrti ve Vídni 2. května 1476, ji doprovázely spory o dědictví po zesnulém manželovi.

Podle jedné z pověstí nechala postavit jednu stranu zámku v Jindřichové Hradci, za což vždy na podzim lidu zdarma rozdávala sladkou kaši. Tento zvyk se dlouho udržel a vždy, když byl porušen, zjevil se přízrak Perchty z Rožmberka. Historická skutečnost je v tomto případě trochu jiná, neboť spisovatel Bohuslav Balbín sloučil dvě postavy. Podle třeboňského archiváře Th. Wagnera zavedla rozdávání sladké kaše už Markéta Hradecká z Maidburka, která zemřela v roce 1369.

V německých pověstech je Perchta (nebo též Berchta) nadpřirozená bytost, která během oslav Tří králů chodí po domech a dohlíží, zda je všechno v pořádku. Velmi přísná je prý na pradleny, z nichž ty pilné odměňuje a lenivé zase trestá. Pokud je laskavá, je popisována jako bílá paní, a pokud je Perchta zlá, pak vypadá jako ošklivá stařena s dlouhým nosem, železnými zuby a rozcuchanými vlasy. Ottův slovník naučný dodává, že v Čechách se jí říká Perchta, na Moravě Šperechta, u Slovinců Pertha nebo Vehtra baba.

Bílá paní rožmberská

Rožmberská bílá paní není jediná, ale je nejznámější. Na zámcích ve Velkých Losinách a Bludově se například zjevovala bílá paní žerotínská a na hradě Borotíně v jižních Čechách zase chodila bílá paní landštejnská. Přízrak postavy v bílém se zjevoval také na Karlštejně, a byl ztotožňován s první manželkou Karla IV. Blankou z Valois. Podle pověstí se měla bílá paní rožmberská zjevovat na všech rožmberských panstvích, kde často zvěstovala dobré i špatné události. Naposledy se prý zjevila během druhé světové války na hradě Rožmberk. Turistům je zde dokonce ukazován i její pokoj a dochoval se i obraz, na němž je Perchta zobrazená jako kouzelnice, která ukazuje kouzelnou hůlkou na zvěrokruh.

V Českém Krumlově se například nezjevovala jen na zámku, ale také v prostorách bývalé jezuitské koleje (dnes je to hotel Růže). Toto zjevení popisuje například rektor jezuitské koleje Vojtěch Chanovský z Dlouhé Vsi v dopise s datem 16. 6. 1618, který byl adresován abatyši u sv. Jiří v Praze.

V dobách, kdy mladý Petr Vok žil v zámku v Bechyni, zjevovala se bílá paní i zde a opět se starala o jeho bezpečí a pohodlí, jako by byla jeho chůva. Podobizna bílé paní se zachovala na několika zámcích, ale na zámku v Jindřichově Hradci je nad průjezdem brány do hlavního nádvoří kaplička Panny Marie, která sloužila zároveň i k uctívání kultu bílé paní. K posílení tohoto kultu přispěla také skutečnost, že právě bílá paní zde podle tradice zavedla zvyk rozdávání sladké kaše. Podle jedné z mnoha pověstí se v kapli zjevovala i černá paní, jejímž úkolem bylo hlídat zde ukrytý poklad.

Obraz bílé paní dokonce v životní velikosti mají na zámku v Telči. V květnu roku 1645 obsadila i toto české město švédská armáda, Veliteli jednotky se tehdy v noci zjevila bílá paní, a ten byl tímto zážitkem natolik otřesen, že druhý den dal vystrojit hostinu pro chudé, aby si bílou paní udobřil. Bílá paní se zjevovala také na zámku Rožmberků v Třeboni, kde byla nejčastěji pozorována v Dlouhé chodbě.

Každá bílá paní je jiná

Pověstí o setkání s bílou paní je velmi mnoho a jen stěží lze mezi nimi najít nějaké spojitosti. Zprávy o jejích počinech se dochovaly v různých koutech celé naší republiky. Tato zjevení asi nejčastěji doprovázela rožmberský rod, zatímco v sídlech ostatních šlechticů se objevovala jen sporadicky. Soudě podle pověstí, je po nocích rušno i na nejslavnějším českém hradě - na Karlštejně. Kromě duchů s beranem, rytířů v plné zbroji se zde také zjevuje bílá paní - dokonce ne jediná, ale je jich zde rovnou dvanáct. Zjevují se jen v noci, když je měsíc v úplňku, a pověst praví, že je kdysi chtělo z prokletí vysvobodit dvanáct vojáků. Podmínkou však bylo, že celý rok setrvají na hradě, ale tuto podmínku dodržel pouze jejich velitel a všichni ostatní byli jednoho dne ráno nalezeni s uřezanými hlavami. U staré karlštejnské studně, stojící na prvním hradním nádvoří na západní straně ve věži se prý také čas od času zjevuje bílá paní. Podle pověsti je to bílá mlžná postava, která sedává na dřevěném roubení a zoufale pláče. Podle jedné z verzí pověsti je to duch první manželky císaře a českého krále Karla IV. Blanky z Valois.

l když popisů bílých paní je mnoho, nedá se s jistotou říci, zda byla setkání s těmito zjeveními pro člověka nebezpečná.

• Mezi jednotlivými přízraky byly dost velké rozdíly, zatímco například v Hoštejně vás může bílá paní zavést k pokladu, v Budňanech u Berouna vám jde naopak o život, když při její návštěvě nejste všichni doma a neodpovíte správně na její otázku. Zpravidla za trest chodí mlčky ve starých budovách, kde hlídá poklad a čeká na své vysvobození. Bílou paní se zpravidla stávala žena, která za svého života trpěla nebo byla zavražděna, ale jen skutečně výjimečně bylo jejím posláním potrestat viníky.

• Třeba v Dřevohosticích na Přerovsku se zjevuje bílá paní, která nevypadá vůbec přívětivě. Z úst jí totiž šlehají plameny a v ruce drží úplně rozžhavený klíč. Jejím úkolem je hlídat na hradě poklady a přestože vypadá tak nemírumilovně, pověst nezaznamenává žádný případ, že by se na někoho obořila.

• Také bílá paní z Vrbic na Havlíčkobrodsku na první pohled nevypadala nijak přitažlivě, nebof na rukou nosila malou rakvičku, ale ani ta podle pověstí dosud nikomu neublížila. Zjevení některých bílých paní však mají také patrně připomínat některé tragické události.

• Na zámku v Jindřichovících v okrese Sokolov se zjevuje dcera zámeckého pána, kterou nechal její otec zaživa zazdít ve svatebních šatech, protože se mu přiznala, že si chce vzít jiného muže, než jí za ženicha určil otec. Od té doby se v letních nocích ozývá v zámku nářek a zámkem obchází přízrak bílé paní.

• Kostra zazděné ženy byla například objevena na hradě Vikštejn a pochopitelně i zde se objevuje bílá paní.

• Rokokovým zámkem v obci Mendryka zase obchází bílá paní, která byla patrně zavražděnou mladou ženou, jež se odmítla účastnit zvrhlých orgií rozvášněných šlechticů.

• Dvě bílé postavy zjevující se v hradních zříceninách Děvíčkách jsou dcery zámeckého pána, které byly nešťastnou náhodou v roce 1645 zasypány v podzemní chodbě při švédském vpádu.

• Velmi často pak zjevení bílé paní zvěstovalo úmrtí někoho z blízkých. Když byla spatřena v klášteře u Voršilek v Kutné hoře, jak se pomalu plíží po chodbách, vždy během několika dní někdo zemřel.

• Ve Chroustově na Nymbursku vychází bílá paní ze zázračné studánky a chodí po okolí (studánky se v pověstech o bílé paní vyskytují poměrně často a může to být ovlivněno mariánským kultem, který byl zejména v jižních Cechách velmi silný). Když potká děvče a podívá-li se mu do očí, do tří dnů zemře.

• l na renesančním zámku v Častolovicích se zjevovala bílá paní o půlnoci vždy, když měl někdo ze zdejšího šlechtického rodu zemřít.

• Bílá paní, která se zjevovala v brněnském domě U sedmi Švábů, kde chodila přes velký dvůr, byla podle pověsti poslem smrti - prý kdo ji spatřil, do tří dnů zemřel.

• Také rožmberská bílá paní zvěstovala dobré i zlé události, pokud ale mělo přijít na Šlechtický rod něco zlého, pak se zjevovala s Černými rukavicemi.

Jan Zeman

Skryté skutečnosti, č. 10/2001