Záhadný ringval u obce Prameny

Ringval, nazýván "strážiště u Nimroda", je asi 3 km jižně od obce Prameny, nalevo od silnice, vedoucí na Mariánské Lázně, kterou křižuje lesní cesta.

Ostrůvek s průměrem kruhové plochy 12 metrů je obkroužen zachovalým vodním příkopem o vnějším průměru břehů 28 metrů s hloubkou kolem 2 metrů. Kolem vodního příkopu je zřetelný navršený val, také celkem pravidelného kruhového tvaru s průměrem 39 metrů a přesahem přes okolní terén od 20 cm do 1,5 metrů (na severovýchodě). Vodní příkop je i v letních měsících stále částečně zaplněn vodou. Přítok je situován na severozápadní straně a doposud v něm teče voda. Výtok je přesně na východě a byl zřejmě dřív vybaven stavidlem. Také je podmáčen. Zajímavé je, že do příkopu ústí ještě jeden průchod z okolního terénu a vytváří suchý žlab, situovaný přesně na západní straně, tedy přesně proti výtoku (že by dřívější přítok ?).
Povrch centrálního ostrůvku je hlinitý s menšími kameny, původně údajně s cihelnou dlažbou, která byla místními postupně rozebrána. Na ploše centrálního ostrůvku bylo dle informací místních občanů (hospodští z Nimroda) několikrát kopáno, ale údajně nikdo nic nenašel. Detektorem kovu byla na jaře roku 1999 nalezena stará motyka a pár kovaných hřebů. Psychotronicky provedl průzkum Fr. Veltrubský (KPUFO) v roce 2000. Byly nalezeny čtyři kůlové jamky na obvodu centrálního ostrůvku situované v přesném čtyřúhelníkovém tvaru úhlopříčně k severu a centrální pás dlažby ve směru severovýchod - jihozápad.

Směrem na jihovýchod od tohoto ringvalu, asi 30 metrů, byl lokalizován základ jiného (snad oválného) objektu, ještě menšího (snad také středověkého datování) o kterém se hovoří jako o jeho součásti (oba objekty jsou na nákresech zpodobňovány jako oddělené).

Obě stavby jsou na nákresech znázorňovány jako patrové dřevěné konstrukce, obehnané palisádovými ohradami. Jejich rozměry vzbuzují rozpaky. Bouda předpokládaného objektu tvrziště (strážiště) by v reálu nemohla mít větší plochu než 4 x 4 metry (2 metry palisádová konstrukce + 2 metry okolo boudy x 2 + 4 metry bouda). Musíme ale předpokládat, že ostrůvek se časem (minimálně několik století) podstatně sesedl a tím se i rozšířil. Jeho původní průměr byl menší, ale byl podstatně vyšší. Dřevěné strážiště by mohlo mít maximálně 3 x 3 metry přízemí a v případě rozšířeného patra by toto mohlo mít 4 x 4 metry. Výška každého patra musela být minimálně 2,20 metrů + 2 metry vysoká sedlová střecha. Celková výška předpokládané stavby strážiště by tedy nemohla být menší než 6,5 metrů. Při základové ploše 9 metrů čtverečních a absenci solidních základů by to byla trochu nestabilní stavba. Navíc by byly problémy s vytápěním, aby toto místo bylo obyvatelné také v zimě. Případné ohniště by zabralo velkou část plochy přízemí a zbývající prostor by byl vyplněn schody do patra. Kolik zbrojnošů by se mohlo vejít do takové tvrze ? Dalo by se takové opevnění vůbec uhájit ? Proč byl vodní příkop hluboký téměř 3 metry, když případnými útočníky mohl být vytažením stavidla snadno vypuštěn ? Pak by útočníci mohli snadno proniknout k vnitřní palisádě za kterou by byli před obránci v relativním úkrytu. Měla by taková tvrz či strážiště vůbec nějaký obranný význam ?

V těsné blízkosti ringvalu (pravděpodobně severně a severozápadně) stávala dnes již beze stop zmizelá středověká osada. Jak uvádí Zdeněk Buchtele, podle písemných dokladů bylo její jméno Pingarten (soupis majetku Albrechta Planknera v přepisu Grandlova z roku 1888, (str. 270). Podle tohoto autora je však název uveden nesprávně v důsledku přechylování "B" a "P", což by v původně znělo "Bienengarte", česky Včelnice. Zaniklá středověká osada je doložena ještě ve 14.století. Překvapení pro tohoto autora bylo také zjištění, že katastrání mapa z první poloviny devatenáctého století uvádí v místě tvrziště pozemkové parcely pod názvem "Zeidlwiese", tedy Včelařská louka nebo-li Včelnice.

Další překvapení zažije každý, kdo si prostuduje historické mapy této oblasti z období prvního a druhého vojenského mapování. Na mapě z let 1764 až 1783, tedy prvního t zv . "josefského" vojenského mapování je graficky vyznačen ringval, ale bez jakéhokoliv názvu. V jeho blízkosti je vyznačen objekt s připojeným názvem Alte Capel, tedy Stará kaple. Umístění této stavby na mapě zhruba odpovídá onomu záhadnému sousednímu objektu, o kterém se předpokládalo, že byl součástí tvrziště. Nebyl. Pokud se podle názvu jednalo o kapličku, mohla být součástí zmiňované středověké osady. Po té však na historické mapě není ani stopy. Navíc je název vepsán s počátečním velkým písmenem "C", což navozuje dojem přepisu z latinského jazyka. Pozdější mapa z druhého vojenského mapování, tzv. "Františkova" z let 1819 - 1858 již nezaznamenala ani kruhový ringval, ani kapli. Uvádí v těchto místech pouze místní název Bei der alten Kapelle, tedy U staré kapličky. To je divné, protože toto mapování bylo již dokonalejší, čehož jsou důkazem podrobně zakreslené okolní mokřiny. Kolem probíhající cestu obě mapy uvádějí shodně, ale evidentně nešlo o nijak významnou komunikaci, protože její pokračování a křižovatky jsou vyznačeny nevýrazně, spíše jako pěšiny. Na historických mapách je již vyznačena jako hlavní komunikační spojnice cesta v údolí Pramenského potoka. To je od ringvalu asi kilometr vzdušnou čarou směrem po svahu.

Ostrůvek ringvalu i okolní plocha byla posázena smrkovou monokulturou. Stromy rostly i ve svazích vodního příkopu, což vytváří předpoklad, že byly sázeny do jeho již nepoužívaného objektu. Na jaře roku 2005 byly smrky pokáceny a jejich stáří lze odhadnout minimálně na 120 i více let. Tedy v době jejich výsadby byl příkop ringvalu již bez vody.V době druhého mapování tedy mohl být celý objekt zarostlý vegetací to té míry, že unikl pozornosti.
Další vysvětlení je, že šlo o kultovní objekt. Je možné pouze připomenout podobný objekt v ruském Krasnogorsku - kruhová svatyně s dřevěným idolem uprostřed (obr.5). Bohužel nejsou známy rozměry. 

Podobné "ringvaly" lze nalézt u obce Těšov (2 km východně od obce - okr. Sokolov), u obce Valy (4 km západně Mar. Lázní), Hluboká (sev. od Kynšperku n. Ohří), Božetín, na Ašsku apod. 
Podle :

Profant, M. - Profantová, N.: Encyklopedie slovanských bohů a mýtů. Libri, Praha 2000

Foto (c) KPUFO Cheb, IV/2005