|
Přízrak pod chebským hradem |
||
|
Před časem, tj. v červnu letošního roku, jsem se sešel v Karlových Varech s člověkem, s nimž jsem se nikdy předtím neviděl. Souhra náhod - já nad stránkami Reflexu, on nad nějakým jiným českým periodikem. Zrovna jsem pročítal článek
„Měl Daniken pravdu?", a tak slovo dalo slovo a již jsme vesele probírali hraniční jevy.
Zjistil jsem, že můj nový známý má velice zajímavou zkušenost s podivnou anomálií, se kterou se setkal v katakombách chebského hradu, kam se dostal úplně náhodou s kamarády. Lákala je tam zvědavost, vyzbrojeni byli svíčkami a očekávali spíše legraci.
Ale, ouha! Po nějaké chvíli bloudění po chodbách totiž dorazili k dalšímu z mnoha průchodů do další části podzemí. A na jedné ze zdí objevili vytesaný nápis - byl psán švabachem a vedle něj byla vytesána veliká postava krávy. To, co pak následovalo, zní spíše jako pohádka. U nápisu byl ještě malý dovětek, že ten, kdo text třikrát přečte, „prohlédne"... Jeden ze společníků nápis skutečně přečetl. A co se dělo dál? Nad tímto člověkem se vytvořil slabý světelný kužel, ale žádný zdroj světla tam nebyl. Vycházelo to přímo ze skalního stropu! Dotyčný se pak sám od sebe začal sápat do neosvětlených chodeb, měl vytřeštěné oči a vyrážel ze sebe nesrozumitelná slova a výkřiky. Čtyři další měli v tu chvíli co dělat, aby ho udrželi a dostali z transu, do kterého zjevně upadl... Člověk, který mi tohle všechno vyprávěl nad stránkami rozečteného Reflexu, byl z toho velice špatný a dodnes neví, co si o tom všem myslet. Nakonec se o věc začal sám zajímat. Dokonce dvakrát znovu navštívil s kamarády ty podivné chodby. A byly tu nové zážitky! Když totiž procházeli určitým místem, kde byla voda asi tak po kotníky, několikrát se zastavili kvůli orientaci. V tom okamžiku však každý z nich nezávisle na druhém, ve chvilce úplného ticha, slyšel kroky, jako by za nimi někdo pomalu kráčel vodou. Pochopitelně, že na nic nečekali a utekli. Nicméně sem sestoupili ještě jednou. Tehdy po chodbách pod hradem poletovala jakási světelná kulička velikosti pomeranče a po přečtení magického nápisu se na protější zdi objevila temná silueta "člověka" v dlouhém plášti a s obrovským kloboukem naraženým do čela. A to je asi vše, co mi ten člověk v kostce vyprávěl. Ještě snad to, že do těch míst už v životě nevleze a že vše, co mi popsal, se odehrálo někdy v červenci roku 1990. Přesto jsme si ale řekli, že se ještě jednou sejdeme, a ten pán mne mimochodem požádal, zda bych mu nesehnal germánskou mytologii. Doma jsem se okamžité pustil do studia a germánské mýty jsem mu opsal. A musím čtenáře ujistit, že Germáni se skutečně zabývali kouzly a magií. Po prokousání se jinotaji, jmény a názvy jsem dospěl k šoku: Mezi řádky se mi podařilo objevit tajemnou postavu jedné z nejvýznamnějších osob germánských mýtů. O tomto problému se musím, když čtenář dovolí, trochu rozepsat. Podle starých rukopisů, tzv. Eddy, se bohové severních Germánů dělili na dvě skupiny na "ásy" a „vany". Hlavním bohem mezi ásy byl Odin (Otin, Wotan, Wuotan), bůh kouzel, průvodce mrtvých. Byl také stvořitelem a v bájí o stvořeni světa zabil obra Ymira (ten se při stvoření živil mlékem obrovské krávy!), z jehož těla pak stvořil zemi. Lidé si ho představovali jako jednookého, neboť podle báje obětoval jedno oko za vědění. Na ramenou má dva havrany, jeden je zosobněním myšlenky, druhý paměti. Oba ptáci mu našeptávají, co se děje na Zemi. U jeho nohou pak sedí dva vlci. Jako bůh posvátných věd a magie je tvůrcem tajných znaků - run. Odin je rovněž bohem válečného zuření. A nyní, pozor! Když putuje po zemi, je zahalen v dlouhý modrý plášť a na hlavě má širák, pod kterým není vidět, že mu schází jedno oko. Jako velký věštec a kouzelník je hrdinou četných mýtů. Ano, i méně pozorný čtenář si všimne, jak to vše do sebe pěkně zapadá. Je to náhoda, nebo skutečnost? Mimochodem, před nedávném jsem se byl v Chebu podívat a vchody do podzemí hradu jsem opravdu našel... Jiří KELLER
Obrana lidu 1991 |
