Kvalitní práce není luxus, ale samozřejmost! Tatínek z příběhu toto pravidlo ctil i z onoho světa.
Tatínek mé vzdálené sestřenice byl inženýr architekt, který se věnoval převážně projektům rodinných domků. Jeho kvality byly známy v širokém okolí, zákazníci neskrblili chválou.
PEČLIVÝ STRÝC
Zedníci ho neopili rohlíkem, nikdy od něho neslyšeli „to je dobrý", ba naopak, mnohokrát je ostrými slovy a přísným pohledem zpoza brýlí donutil práci předělat. Když sestřenka Marie ohlásila, že se hodlá vdávat, začal strýček přemýšlet, kde by jí zajistil bydlení. A čirou náhodou se sousedé rozhodli prodat domek. Bylo to sice jen prosté stavení, ale to byla právě příležitost pro hrdého otce architekta.
Zhotovení plánů rekonstrukce - to byla pro něho maličkost. Vypukl stavební čilý ruch. Začalo se od nové střechy, to je základ. Strýček pobíhal po staveništi a tvrdil, že vše musí olídat, jinak se to jistě zfušuje.
Jenže nepobíhal dlouho. Po třech týdnech ho zničehonic skolil infarkt a vesnicí se rozezněl pohřební marš. Bylo to velice smutné, ale rekonstrukce musela přirozeně pokračovat. Na řadě byla koupelna a splachovací záchod.
Instalatér Jirka zjistil, že má málo koudele do vodovodních trubek, takže jí chtěl dát do závitů méně, aby to vyšlo. Svěřil se s touto ideou kolegovi Joskovi a vzápětí se na něho skácely trubky opřené o zeď. Zedníku Hejhalovi, který se snažil do příčky strkat staré cihly s tím, že to nikdo nepozná, se otočily na hlavu necky s maltou. Elektrikář, kteiý se pokoušel zamazat do zdi místo mědi hliník dostal ránu z kabelu, který nebyl zapojen do zdroje.
ZLODĚJ V DOMĚ
Leč rekonstrukce pokračovala a novomanželé se do domečku nastěhovali, když už byly obytné dvě místnosti. I oni brzy zjistili, že se v domě dějí podivné věci. Vrzaly dveře, cvakaly kliky. Závěsy vlály v bezvětří. Igelit, kterým byly obývané cimřičky oddělené od těch ve výstavbě, šustil a chrastil. Dvakrát vyběhli na chodbu v domnění, že v domku je zloděj, ale všechno bylo řádně pozamykáno.
Teprve za rok byla rekonstrukce opravdu hotova od verandy až po sklep. Byla to ohromná úleva. Marie s manželem si v obýváku sedli ke kávě se slavnostním pocitem. Vtom cítili, že se zvedl větřík, obkroužil je kolem stolku a rozevřel křídla novotou zářícího okna. Na sekretáři se současně s klapnutím položila strýčkova fotografie v rámečku.
40 LET V POHODĚ
Od té doby je v celém domě úplný klid. Tatínek vykonal svůj poslední stavební dozor a pak zmizel tam, kam mizí všechny duše. A nutno říci, že v baráčku všechno naprosto perfektně funguje už čtyřicet let!
Podle : příběh Štěpánky B. z Brna zpracoval J. Pinkava, Chvilka pro
tebe, č. 41/2009