Radost z očekávání přírůstku do Aleniny rodiny pokaždé zkalila smutná událost. Byla to jen shoda náhod, nebo se opravdu jednalo o letitou kletbu?
Zrovna jsem se vracela od svého gynekologa. Zářila jsem štěstím, lékař mi totiž sdělil, že čekám dítě. Jakmile se odpoledne vrátil z práce můj manžel Honza, hned jsem se s ním o radostnou novinu podělila. Byl stejně nadšený jako já. „Večer ještě zavolám našim," těšila jsem se, „hořeli nedočkavostí, až z nich uděláme babičku a dědečka." Nemohla jsem tušit, že mě moje máma v telefonování předběhne.
SMRT BABIČKY
Její zpráva bohužel nebyla vůbec veselá, právě naopak. Babičce se prý udělalo špatně, museli ji odvézt do nemocnice. Lékař má podezření na mozkovou mrtvici. Když se babiččin stav zlepšil, pustili ji domů, ale stále se o ni musel někdo starat. Týden předtím, než jsem porodila zdravou holčičku Karolínku, zemřela. Narození miminka sice zmírnilo bolest ze smrti milované babičky, přesto mi bylo moc líto, že se svojí pra-vnučky nedožila.
OPĚT TĚHOTNÁ
Naše Karolína rostla jako z vody, a když jí bylo pět let, rozhodli jsme se s Honzou, zejí pořídíme sourozence. Podařilo se mi téměř ihned otěhotnět a vše probíhalo bez komplikací. Malá Kaj a se na miminko nesmírně těšila, zdálo se, že naši rodinnou idylku nemůže vůbec nic narušit. Jenže pak přišla nečekaná rána. Byla jsem právě v pátém měsíci těhotenství, když náhle zemřel můj otec na infarkt.
TÁTŮV ODCHOD
„To není možné, když jsem čekala Karolínku, umřela babička, teď, když čekám další dítě, zase táta. On nám snad někdo nepřeje, abychom byli všichni šťastní a mohli se radovat z dětí a vnoučat, dokonce i pravnoučat," plakala jsem mámě na rameni, zatímco se mě snažila uchlácholit. Maminka se na mě tehdy jenom smutně podívala, ale neřekla ani slovo.
Moje druhá dcerka Kristýnka se narodila přesně v termínu a naštěstí zcela v pořádku. Po propuštění z porodnice jsem si opět posteskla svojí mámě, jak moc mě mrzí, že se druhé vnučky nedočkal i táta. Maminka mi odpověděla: „Nechtěla jsem tě ještě víc rozrušovat, ale teď už ti to snad můžu říct." Tak jsem si vyslechla příběh, který moje máma znala od babičky a ta zase od své matky.
DVĚ SESTRY
Prababička Anežka měla sestru Lidku. Oběma se líbil stejný mladík, jenomže on miloval právě prababičku a taky si ji vzal za ženu. Lidka se s tím nemohla smířit, dlouho byla svobodná a nakonec se provdala za jednoho sedláka ze vsi, o kterém bylo známo, že je hrubián a ochlasta k tomu. Jeho žena musela tvrdě dřít na poli, a tak nakonec dítě, které se sedlákem čekala, porodila přeďčasně.
Tenkrát byla šance na přežití předčasně narozených dětí mizivá, zvláště pak na vesnici, kde ani nebyl doktor, pouze porodní bába. Nedonesené miminko po pouhých pár hodinách zemřelo a jeho matka je po několika dnech následovala. Než skonala, údajně pronesla, že když nemohla mít štěstí ona, nebude je mít ani druhý. Doslova prababičku, která měla už tři zdravé děti, proklela. Tak silná byla její nenávist kvůli zhrzené lásce.
PLNÁ NENÁVISTI
Maminka mi později ukázala i stařičkou fotografii prababiččiny sestry. Nikdy bych neřekla, že ta nenápadná a docela milá žena na snímku by mohla být tak plná nenávisti. Vím, že si zřejmě se svým tyranským mužem prožila svoje, ale proklít vlastní sestru? Přece nebyla ničím vinna. Jen tím, že se do ní zamiloval mladík, jehož city ona opětovala.
JEN NÁHODA?
S manželem jsme zůstali u dvou dcer a já si dodnes kladu otázku, zda úmrtí v době mých těhotenství byla opravdu pouhou náhodou, nebo se jednalo o kletbu zklamané, zahořklé ženy.
Dopis Aleny Š. z Brna upravila J. Buršíková. Chvilka pro tebe č. 6/2009