Jarka se nechce smířit s dávným prokletím, které ničí život její dcery. Jak jí ale pomoct?
Zvláštní okolnosti příběhu, který se týká mojí dcery Dany, jsou pro celou naši rodinu velkou záhadou. Stal se už dávno — dcerce tehdy bylo osm let — ale s následky se potýká dodnes.
POSTRACH VSI
V té době ještě jezdili od vesnice k vesnici kočovní cikáni. Byli postrachem dědiny, protože se ze dvorků ztrácely slepice, králíci, z polí zelí, brambory a jiné plodiny.
Mezi lidmi ze vsi se v mžiku rozneslo, že kousek za vesnicí, u silnice vedle potoka, opět zakotvili. Když pak šla moje dcerka s babičkou na pole, aby přinesly trávu pro králíky, kladla jsem jim na srdce, aby se tomuto místu raději vyhly.
Na naše pole totiž vedly dvě cesty - vrchem mezi poli a lesíkem, kterou se přišlo k jeho horní části, anebo spodem po asfaltové silnici s odbočkou polní cestou až k dolní části pole.
„Neboj se, však my půjdeme s Danuškou vrchem," slibovala babička. Jenže tak docela neposlechla. Na pole sice odešly horní cestou, ale vrátily se tou spodní... A skutečně - kousek od silnice tábořili cikáni se svými zastřešenými vozy, nechyběl ani ohníček.
Když je babička při sestupování z pole zahlédla, nařídila vnučce, aby se neohlížela a přidala do kroku. Přesto k nim přiběhla jedna starší cikánka a s napřaženou rukou loudila po babičce, ať jí něco dá. Ta ale kromě trávy pro králíky v plachetce na zádech neměla nic, a tak ji odbyla. Jenže to se ženě nelíbilo. Přiskočila k dceři a prstem jí na zádech „namalovala" kříž. Pak se otočila a s nadávkami se vrátila ke svým, zatímco ty dvě pelášily k domovu.
V HOREČKÁCH
Babička zakázala Daně o incidentu doma mluvit, musela lhát, že se vrátily vrchem. Následek tohoto prokletí však na sebe nenechal dlouho čekat.
Pár měsíců poté Danka onemocněla angínou. Dostala antibiotika, pak šla do školy, avšak po týdnu se nemoc vrátila. To se opakovalo několikrát, až dostala revmatickou horečku. K vysokým teplotám se přidaly obrovské bolesti kloubů, kvůli kterým nemohla ani chodit.
Musela do nemocnice, kde si pobyla více než čtyři měsíce. Dostávala silné penicilínové injekce, ale zákeřná nemoc se jí vrazila na srdce a trvale ho poškodila.
Po návratu ze špitálu se dcerka ještě rok léčila doma, ani do školy nesměla. Celou dobu k nám obětavě chodila Danu doučovat její laskavá paní učitelka, aby nemusela třetí třídu opakovat.
VĚČNÁ SMŮLA
Jak to tehdy opravdu bylo, se mi dcera svěřila až o mnoho let později. Dodnes prý cítí, jak jí ten kříž cikánka kreslí na záda. Stále jí nosí smůlu. K revmatismu a nemocnému srdci se přidaly další vážné zdravotní potíže, a tak se musela smířit s mnoha omezeními.
Těžké životní zkoušky doprovází téměř každodenní menší zákony schválnosti, ze kterých si už ale nic nedělá. Nepropadla sebelítosti a díky svojí nesmírné trpělivosti a houževnatosti se s osudem statečně pere.
Přesto se často ptám, za co bylo tak krutě potrestáno hodné a poslušné dítě, vždyť nikomu neublížilo. Nešlo by věčnou smůlu jednou provždy zlomit a ten pomyslný kříž jí z beder shodit?
Z dopisu Jarky D. z Brna připravila J. Buršíková. Chvilka pro tebe č. 20/2007