Marta si neuměla vysvětlit,
co ji nutí vracet se do rodného domu, když tam prožila smutné dětství.
Rozluštění záhady bylo děsivé.
Blížil se pátek, ale atmosféra v naší rodině zase houstla. Důvodem byl víkend strávený v mém rodném domě. Přestože tam manžel dřel každý volný den, nebylo v jeho silách vytvořit z chalupy obyvatelný dům. Jakmile jednu věc opravil, hned se něco jiného porouchalo.
MATČIN ÚTĚK
Ani nevím, proč jsem na tom domě tak lpěla. Moje dětství se totiž nedalo nazvat jako spokojené a bezstarostné. Otec byl tyran a despota. Na matku jsem si skoro nepamatovala, protože od otce utekla, když mi byly pouhé čtyři roky.
Nezazlívala jsem jí, že odešla. Nemohla jsem jí ale odpustit, že mě a bratra nechala s tím surovcem. Nikdy jsem to nepochopila, z těch pár vzpomínek, které mi na ni zbyly, mi připadalo, že mě i brášku milovala.
Jednoho dne ale praštil můj muž do stolu a řekl: „Marto, takhle to dál nejde. Děti jsou skoro dospělé a chtějí trávit volno i jinak než na galejích. A mě už to taky zmáhá. Ani nevím, kdy jsme naposledy byli na pořádné dovolené!"
Věděla jsem, že má pravdu, a netušila, co mě nutí do těch míst se stále vracet. Nakonec jsem souhlasila, že dům prodáme. Usedl na mě ale nepochopitelný pocit strachu. Začaly mě trápit děsivé noční můry. Noc co noc se mi zdál stále stejný sen.
RÁNY A PÁD
Stála jsem ve svém rodném domě nahoře na schodišti, vedle mě můj otec. Byl opilý, ostatně jako vždy. Nadával mi a tloukl mě holí. Řval na mě, že dům nesmím prodat, nebo se se zlou potážu. Snažila jsem se uhnout jeho ranám. Pak se to stalo. Jeden neopatrný krok a já se řítila ze schodiště dolů. Potom jsem se vždycky hrůzou celá zpocená probudila.
DÁVNÉ DRAMA
Následující víkend jel manžel na chalupu o poznání veseleji. Měli totiž přijet
první zájemci. Vyklubali se z nich příjemní mladí manželé. Paní byla asi v
sedmém měsíci těhotenství a bylo na ní vidět, že ji cesta zmohla. Proto jsem
nejdřív naservírovala na zahradu malé občerstvení. S manželem se shodli, že se
jim okolí náramně líbí. Přesně něco takového si prý představovali. Vše probíhalo
bez problémů do okamžiku, kdy mladá žena vstoupila na práh našeho domu. Vykřikla
a úplně zbledla. Dovnitř už se ani nepodívala. Když se trochu vzpamatovala,
vysvětlila nám, že co je v jiném stavu, má zvláštní vidiny.
„V tom domě se stala strašná tragédie, viďte?' otočila se ke mně. Nehnuté
jsem chvíli zírala a najednou, jako když mi v hlavě něco sepne. Před očima se mi
odvíjel příběh, kterého jsem byla jako malá svědkem.
OTCOVA ZLOBA
Moji rodiče stáli na schodišti a hádali se. Otec najednou začal matku bít a surově do ní strčil, až se zřítila dolů. Byla na místě mrtvá. Otec ji pak odtáhl pod schodiště a její tělo tam zazdil. Tu strašnou událost jsem vytěsnila ze svého mozku snad právě proto, že mi bylo tak málo let.
Pod schodištěm jsme skutečně objevili kosterní pozůstatky. Policejní vyšetřování potvrdilo, že se jedná o moji matku.
Manželé Novákovi náš dům přece jen koupili. Celý ho zbourali a postavili nový domek. Od té doby, co se jim narodila Janička, už mladá paní žádnou vidinu neměli. A mě nezbývá, než se naučit žít s představou, že jsem dcera vraha.
Podle Marty Č. z Brna napsala J. Buršíková, Chvilka pro tebe č. 36/2009