O podzemí města Brna koluje množství podložených i nepodložených zpráv, týkajících se například jeho rozsahu. Musím však upozornit
na skutečnost, že se v současnosti rozhodně nejedná o rozsáhlé podzemní komplexy, jak mnohdy slýchám od různých lidí, ale o malé fragmenty
kdysi rozsáhlého brněnského podzemí, které již téměř padlo během překotného rozvoje města. Ale i přes tyto negativní vlivy jsou však i tyto
fragmenty velmi zajímavé. Nejde však ale jen o ty hmatatelné úpodzemní objekty, ale i o podzemní legendy, jako například legenda o tajné
podzemní chodbě ze starého Brna do Rajhradu, která měla mít takový profil, že jí mohl projet koňský povoz. Touto chodbou - respektive jejím
hledáním a zaměřováním se nyní zabývá KPUFO Brno.
Slovanská trhová osada, nazvaná později Brno (dle staroslovanského názvu pro bahnitý brod: „brn“), vznikla zřejmě v první polovině 12.století.
Kolem této osady vyrůstaly postupně vsi cizozemských kolonizátorů, spojovaly se do jednoho obytného centra a vytvořily tak zhruba model
dnešního centra města, které obdrželo městská privilegia roku 1243 od krále Václava I.
Souběžně se stavbou domů a utvářením hrubého schematu pozdějších městských částí, bloků a ulic, se začalo se stavbou podzemních prostor.
Jsou to poměrně příznivé geologické podmínky, které umožnily vytvářet rozsáhlé podzemní prostory bez přílišných nákladů. Valná část městského
půdorysu je založena na vysokých mocnostech sedimentů, říčních hlín a spraší, které umožňují výkop i těch nejjednodušších, nevyztužených
sklepení, tzv.lochů.
Z důvodu zvyšující se potřeby skladování potravin za účelem obchodování pak od 13.století vznikají systémy složitější, původní nevyztužené
díry jsou zabezpečeny dřevěnými opěrami, sklepy přebírají půdorysy budov stojících nad nimi. Mívaly plochý trámový strop a vstupovalo se
do nich zvenčí stavby. Ve 14.století z Brna mizí původní dřevěná zástavba, a to pravděpodobně v důsledku opakujících se požárů. Je
nahrazována kamennými stavbami, kamenné je i obložení sklepení spojované nejprve na hlínu, později na maltu. Je to období rozmachu města.
Tomu odpovídá množící se zástavba a její mohutnost. Převážně obchodní ráz města samozřejmě podmiňoval zvyšující se požadavky na
skladovací prostory. Pod obydlenými trakty vznikají nová, rozsáhlá sklepení, často pospojovaná s původními systémem chodeb, v některých
lokalitách se dokonce začínají objevovat sklepní prostory ve více patrech nad sebou. Labyrinty chodeb a podzemních objektů často zasahují
pod komunikace (tedy mimo půdorys zástavby do „země nikoho“, což bude později způsobovat právní problémy). Brněnská sklepení by se v
zásadě dala rozdělit do čtyř skupin.
V první řadě jsou to stavby obranného, vojenského charakteru. Byly stavěny jako kryty a skladiště v blízkosti pevnostních a hradebních
objektů města a k jejich vzájemnému propojení. Jmenujme například špilberské kasematy, krytou cestu, spojující kdysi hrad s městem,
ale i vojenské kryty pod Petrovem, Špilberkem, Kraví horou a Stránskou skálou, vybudované ve 20. století. Když bylo Brno obléháno
Švédy, v roce 1645, velitel města, francouuzský plukovník Luis Raduit de
Souches nechal obnovit a zesílit všechny části obranného systému Brna a také tajnou cestu do Brna, která je pojmenována
jako Strata Cooporata. V dokumentech se o ní uvádí, že se ukázala být znamenitým opatřením. Vedla prý od Brněnské brány
na vrchol Špilberku, ale podle mínění odborníků nebyla jediným spojením hradu s městem.
Další skupinu tvoří stavby účelové jako například studny, historické vodovody, kanalizační stoky středověké i současné (včetně kolektorových sítí).
Jako další bychom mohli jmenovat podzemní prostory sakrální, tedy pod zástavbou brněnských kostelů a klášterů. Tyto jsou poměrně hodně
rozsáhlé, tajemné a s výraznými architektonickými prvky, které jim propůjčují jedinečnost. Krypty pod Petrovem, sv.Jakubem nebo kostelem
sv.Josefů či kapucínským klášterem nepatří rozhodně k bezvýznamným. Navíc asi nejvíce ze jmenovaných objektů skýtají možnost archeologických
výzkumů. Poslední skupina staveb je početně i prostorově nejrozsáhlejší, využívaná ryze účelově. Patří sem nejstarší podzemní lochy, domovní
sklepy i rozsáhlá podzemní skladiště. Tyto prostory byly v historii nejvíce přetvářené, rozšiřované a tím i spojované do skutečně úctyhodně
spletitých systémů. Nacházejí se prakticky všude pod zástavbou historického jádra města i mnohde jinde.
Pokud tyto zmíněné podzemní stavby neplní dodnes svůj (nebo jiný) účel, bývají často zapomenuty, mnohé původně související labyrinty byly
odděleny přepážkami či umělými zásypy. Občas přesto dochází k překvapivým a mnohdy dramatickým objevům podzemí, a to i v místech,
kde by je člověk dnes už neočekával. Děje se tak v první řadě v rámci různých stavebních prací, kdy bagry narazí na podzemní dutiny často i
v poměrně velkých hloubkách. Často na sebe upozorní havárií: propadením silnice pod frekventovanou komunikací (známý případ s fatálním
koncem z února 1976 z ulice Pekařské, kdy se do provaleného výkopu propadla starší žena je jen jeden z mnoha událostí podobného ražení).
Člověk zasahoval celá staletí do rovnováhy podzemí. Většina podzemních prostor byla zlikvidována při překotné asanaci v létech 1890 – 1914,
kdy bylo v Brně zbouráno přes 200 středověkých domů a paláců. Nejde však pouze o budování sklepních prostor, ale především o dlouhodobé zatěžování povrchu
nad nimi, o dlouhou řádku havárií vodních a kanalizačních řádů, o neustálé překopávání staletých navážek. Původně stabilní podzemní systémy
vlhnou, bortí se a zavalují. Tato tendence je obzvlášť markantní pro několik posledních desetiletí. Z tohoto důvodu se investiční i přímo stavební
podniky čím dál více zabývají asanací podzemních prostor. Stavebně historické průzkumy podzemí a investiční dohled nad asanacemi vybraných
objektů začal realizovat Odbor technických sítí města Brna v roce 1997, a to prostřednictvím Technických sítí Brno. Nutno podotknout, že příčina
zájmu zodpovědných míst je podmíněna především bezpečností a únosností prostor pod městem a že o výzkum či zachování historicko technické
památky jde až ve druhé řadě. V dnešním komerčním světě je to bohužel obvyklé. Přesto jsou za zhruba dvacet let výzkumů mnohé výsledky více
než pozoruhodné. Bylo nalezeno překvapivé množství prostor, bohatství archeologických nálezů, mnohé objekty jsou po své statické opravě dále
komerčně využívány (vinárny apod). Boj o záchranu brněnského podzemí však ještě zdaleka neskončil, Stále zbývá minimálně třetina dosud neobjevených lokalit.
V současné době lze výsledky dosud provedených výzkumů pouze předběžně shrnout do jakési „průběžné“ zprávy. Sklepení, pocházející často
až z období 13.století jsou dnes většinou nepohodlně přístupné či přímo zavalené, špatně větrané a často dokonce zatopené. Je to ovšem na
druhé straně přesně ta část domu, která více než jiné může vypovídat o proměnách stavby. Neomítnuté zdivo kleneb má mnohem větší historickou
hodnotu naž pozdější stavební úpravy.
Při průzkumech podzemí lze zjistit původní parcelaci i původní výšku ulice. Hlavní nosné zdi bývají většinou zachovány v původním půdorysu, a tak
lze z jejich rozložení zjistit historickou dynamiku spojování jednotlivých budov do bloků-stejně jako tendenci zároveň spojovat i sklepní prostory
do labyrintů chodeb. Původní gotické domy se širokými průjezdy mívají zpravidla po dvou sklepeních, se zrcadlovou dispozicí vůči sobě. Průjezdy
samy bývají většinou bez podsklepení, to však zato zhusta zasahuje pod dvorní trakt. Převážná část středověkých sklepů v Brně nese známky
původního zaklenutí. Většinou bývala kryta dřevěným trámovým stropem, spočívajícím na mohutném dřevěném průvlaku nebo masívním cihlovém pásu.
Středověké sklepy bývaly přístupné nejen z domů, ale také přímo z ulice. Dokladem jsou dochované půlkruhovité, většinou kamenné portály,
osazené s větším či menším odstupem do průčelní zdi ve sklepech tak, že rameno schodiště bylo částečně pod budovou a zbytek zasahoval
do uličního prostoru. Před vstupem do sklepa tím vznikla jakási šachtice, krytá dřevěnou podlážkou s přístřeškem.
Hloubení dalších pater do spraší hornickým způsobem následovalo zřejmě až v 15.století, kdy již ani zdaleka nebyly respektovány původní parcely.
Tento trend pokračoval přes celé období baroka s jeho valenými klenbami stropů a zasáhl i klasicismus. Staré podzemní prostory byly buď
ponechány zapomnění nebo nově využity i když horní stavba byla již snesena a postavena novostavba. Tato praxe byla obvyklá až do poloviny
19.století, kdy novostavby byly již budovány od základů včetně nových sklepení.
Díky tomuto trendu trpí Brněnská zástavba zvláštním rysem. Půdorysy dnešní povrchové zástavby často neodpovídají půdorysům k nim náležejících
sklepních prostor. Ty pak velmi často zasahují pod vedlejší budovy i pod veřejné komunikace, díky čemuž právně (i správně) nespadají pod správu
majitelů budov. Dochází tím k nejasnostem ohledně kompetence výzkumu, projekce i investiční odpovědnosti různých veřejných i soukromých
organizací a osob. Nutno podotknout, že tento stav rozhodně nepřispívá k blahu věci.
Samotný hrad Špilberk a jeho historii ponecháme v tomto textu stranou. Budeme se zabývat pouze tím, co bezprostředně souvisí s podzemím
tohoto hradu a bývalé zemské pevnosti nad Brnem. Podrobnější informace o hradu viz výše zmíněná internetov adresa. Kasematy se stálou
expozicí jsou ukázkou barokního pevnostního stavitelství. Původně šlo o pevnostní kryty , situované do dvou bočních příkopů, severního a jižního,
určené k ochraně posádky před dělostřeleckým bombardováním, později byly přestavěny k účelům vězeňským. Jde o dvoupatrové, z cihel
postavené klenuté chodby, chráněné zvenčí mohutnou hradbou s navážkou. Shora byly chráněny 125 cm silnou klenbou a taktéž navážkou hlíny.
Od osmnáctého století ztrácel pak Špilberk svou strategickou hodnotu. Již od roku 1673 byl používán jako obávané vězení . K tomu sloužila část
nadzemních objektů, samotné katakomby byly spíše zostřením trestu pro nejhorší kriminální delikventy, jako například pašeráky soli a tabáku,
a to až od roku 1783.
Kasematy byly rozděleny na kobky pomocí stlučených prken. Odsouzenci byli přikováni k zešikmeným ložím nebo ještě hůře zády ke zdi,
napůl stojíc a napůl visíc. V chladu (10°C), vlhku a tmě většinou nevydrželi víc než několik týdnů. Zajímavostí katakomb je tzv. „Krysí kanál“,
nízká chodba ústící do dna katakomb, sloužící k odvodňování. Na nádvoří hradu dále stojí 114 m hluboká studna, do níž u dna ústí dvě vodorovné
chodby, ražené ze dna do stran. Při čištění studny od nasypaných sedimentů roku 1991 byla v jedné z chodeb nalezena lidská kostra. Další,
poměrně dlouhá, vyztužená chodba vede z hradu až do podloží ulice Pellicovy. Sloužila jednoznačně k odvodňování.
Fámy a pověsti o různých únikových chodbách, vedoucích ze Špilberku a samotného města údajně až do Rajhradu, nebyly zatím potvrzeny. Město
Brno má sice poměrně rozsáhlé podzemí, především pod historickým centrem, nicméně jedná se většinou o soustavy více či méně propojených
sklepů historické zástavby. Jde spíše o izolované objekty. Oproti podzemí měst, jako je například Jihlava, Znojmo nebo Tábor, se nedá hovořit o
rozsáhlejším systému. Skutečně jediným souvislým systémem podzemních chodeb města Brna je dodnes budovaná kolektorová síť.
Právě probíhá hledání a zaměřování výše uvedené pověstné chodby z Brna do Rajhradu. K vyhledávání
využíváme virguli, místa vyhledání zaměřujeme pomocí GPS, a podle údajů přenesených do elektronické mapy jsme
zjistili, že zaměřená místa skutečně tvoří přímku mezi starým Brnem a Rajhradem. O pokračování Vás budeme nadále
informovat !
- Franta J. -