Objev staré truhly s tajemným obsahem nejdřív Lenku potěšil a podnítil její zvědavost. Jenže pak se v jejich domě začaly dít podivné věci...

Bylo ještě dost brzy, když ospalé ticho protnulo protivné zvonění budíku. „Miláčku, vstávej," dloubla jsem do manžela. Čekalo nás vyklízení půdy před rekonstrukcí domu, který nám naši odkázali.

OBJEV NA PŮDĚ

V jednom zastrčeném rohu mě upoutala velká starožitná truhla a v ní spousta starých zažloutlých sešitů. Letmo jsem jich pár prolítla, byly psané rukou. „Zřejmě deníky," pomyslela jsem si. Kromě nich jsem v truhle objevila staré hračky, talismany a dokonce i záznamy o čarodějnictví.

Věděla jsem, že dům patří naší rodině už čtvrtou generaci. Nikdy jsem ale nepátrala po tom, jak jsme k němu původně přišli. Až ze starých deníků jsem zjistila, že naše vilka kdysi patřila osamělé ženě, která si k sobě nastěhovala moje pra-prarodiče. A co víc - tato žena moji prababičku zasvětila do tajů bílé magie a věštění budoucnosti!

Asi týden po objevení truhly se u nás začaly dít podivné věci. Televize se sama od sebe zapínala i vypínala a z půdy byl slyšet záhadný šramot.

DIVNÉ VĚCI

Byl podvečer a já si jen na chvíli odběhla k sousedce. Při zpáteční cestě mě zarazilo, že vchodové dveře našeho domu jsou zamčené. Klepala jsem dlouho, než bylo slyšet odemykání. „Prosím tě, co vyvádíš?" vyjel na mě manžel vztekle, protože musel vstávat od fotbalu. Vzápětí mu došlo, že jsem v tom nevinně. Dveře se, ač to zní neuvěřitelně, zevnitř samy zamkly!

Záhy po této události se odehrála ještě podivnější příhoda. Máme doma kumbálek, kde je pračka, mrazák a další podobné věci. To sobotní odpoledne jsem naházela prádlo do pračky a šla za manželem a dcerou na zahradu. Celou dobu byla naše rodina pohromadě, nikdo se ani na okamžik nevzdálil.

Asi za hodinu pračka utichla a já šla vyndat prádlo. Na podlaze kumbálku, kde byla původní stará dlažba, se objevily malé, jakoby dětské stopy. „Františku, děléééj, pojď sem!" křikla jsem na muže. Ten jen ironicky pronesl: „Já vím, maminko, tady straší." Vzal dcerku, namočil jí chodidlo a požádal ji, ať udělá stopu vedle jedné z těch, co tam byly. Myslel si, že jsem na něj ušila boudu.

Jenže stopa naší Natálky byla o něco větší než ony neznámé a na rozdíl od nich po chvilce uschla a ztratila se. Manžel zkoušel stopy vydrhnout. Marně. Štěstí, že jsme měli v plánu i nové podlahy!

KARTY V ÚKRYTU

Pod zmiňovanou dlažbou se našel balíček se starými tarotovými kartami a zpráva o smrti čtyřleté Aničky Kosové! V denících z truhly jsem se dopátrala, že osamělá žena, která tehdy vzala mé předky k sobě, se jmenovala Růžena Kosová a porodila dceru Aničku.

Děvčátko ve čtyřech letech podlehlo jakési nemoci. Růženin manžel posléze zahynul ve válce.

Nešťastná žena byla vynikající kartářkou a ztrátu svých drahých tušila dřív, než oba doopravdy zemřeli. Z obav, co všechno by se ještě mohla dozvědět, karty ukryla pod podlahu. Sama už se věštění nevěnovala, ale své znalosti předala mojí prababičce, u níž objevila jistý talent pro tajemno. Karty mě natolik zaujaly, že jsem se pustila do vykládání. Brzy se veškeré divné věci přestaly dít. Dnes už karty vykládám nějaký ten rok a nic neuvěřitelného se u nás už nikdy nestalo. Že bych zlomila dávné prokletí?