Stalo se to v noci z 8. na 9. 4. 1997 v malé vesničce u Prahy. Paní Jana vypnula televizor a odebrala se do ložnice, kde již delší dobu spal její manžel. Ulehla vedle něj a pomalu začala upadat do spánku. Nejprve ji probudilo manželovo chrápání. Mlaskala, a když to příliš nepomohlo, obrátila se na břicho. Pak se však stalo něco, co ji silně vyděsilo. Najednou začala cítit, jako by něco lezlo pod peřinu a mělo to "studený čumák". Cítila chladný dotyk na svém těle. Nic však neviděla ani neslyšela. Nejprve jí blesklo hlavou, že je to manžel, a chtěla ho okřiknout, jenže nemohla vydat ani hlásku. Začala volat o pomoc, ale nešlo to, křičela jen v duchu. Cítila strach a hrůzu. Co se to děje? Kdo to je? Chtěla se vymrštit a něco udělat, ale nemohla se pohnout. Celé tělo bylo naprosto ochrnuté, jen zoufale v duchu volá, proč se nemůže pohnout. Ihned jí bylo jasné, že s tím její manžel nemá nic společného. Později si také vůbec na nic nepamatoval, prostě spal a o ničem neví.

Paní Jana si dále nic nepamatuje. Nějak to přestalo, nebo usnula, neví. Probudila se až ráno a k velkému překvapení se cítila v naprosto skvělé kondici. Bylo to poprvé, kdy se po nočním zážitku dostavil pocit úlevy. Dokonce i bolesti hlavy a zad, kterými trpěla, na dva měsíce zcela pominuly.

Paní Janě je v současné době 51 let a prožila velmi těžký život. Na začátku 80. let si prošla velmi dramatickým rozvodem. Bývalý komunistický režim v čele se Státní bezpečností se živě zajímal o jejího bývalého manžela, který měl židovský původ, a uvěznil jej. StB se také podílela na odebrání čtyř dětí z její péče, což bylo pro ni obzvláště bolestivé. Dokonce i nejmladší jí bylo odebráno, když mu bylo půl roku, a bylo poskytnuto k adopci stejně jako ostatní. Od té doby žádné z nich neviděla.

První podivná událost začala v roce 1986 po rozvodu. Paní Jana totiž přišla do jiného stavu. Záležitost nijak neobvyklá. Byla už 11 týdnů těhotná a chodila na kontroly do nemocnice U Apolináře v Praze. Všechny obvyklé těhotenské testy, jako je vyšetření krve, moči i ultrazvuk, byly pozitivní. Paní Jana čekala miminko, o tom nebylo pochyb. Ovšem stalo se něco neočekávaného. Její těhotenství náhle ustalo - samo od sebe, bez jakýchkoliv zdravotních komplikací. Jednoduše řečeno, z ničeho nic přestala být těhotná. Navštívila primářku oddělení, aby její stav konzultovaly a dobraly se k nějaké příčině. Lékařka vyloučila, že by došlo k samovolnému potratu, protože tělo paní Jany nevyloučilo mrtvý plod. Bylo jí však velmi divné, že po náhlém skončení těhotenství nic nezbylo. Nebyla provedena ani kyretáž - nebylo co čistit. Primářka jí pouze ústně sdělila, že patrně - i když jí to bylo divné a ještě se s takovým případem nesetkala - zbytky po těhotenství její tělo vstřebalo. Paní Jana nedostala žádné písemné vyjádření o tom, co se doopravdy přihodilo. Zdrcená se vrátila domů a dodnes se s diagnózou nespokojila. Avšak od té doby již nebyla schopná přijít do jiného stavu. Znala se již se svým nynějším manželem, ale veškeré pokusy o otěhotnění nepřinesly očekávaný výsledek.

Paní Jana trpěla depresemi a nahromaděnými nezodpovězenými otázkami, které jí sužovaly život, až se rozhodla navštívit odborníka, protože začínala mít pocit, že přestává být normální. Tak se stalo v roce 1996, že zašla za psychiatrem v bohnickém areálu v Praze 8. Své zážitky se mu však zdráhala říct. Podstoupila hlubokou hypnózu s cílem dostat se do dětství. To se nezdařilo, neboť paní Jana byla příliš zablokována. Návštěvy u psychiatra pak ustaly, neboť se ukázaly jako neúčinné.

Tím ovšem příběh paní Jany nekončí. V roce 1996 měla neobvyklý "sen". Začal brněním těla, pocitem znehybnění a čísi přítomnosti. Viděla se vznášet ve vesmíru, viděla kosmickou stanici. Cítila se velmi dobře, jako by tam byla víc doma, než je zde. Nacházela se v blízkosti nějakého objektu. Vzpomínky jsou útržkovité, paní Jana nebyla schopná se upamatovat na celý děj.

V témže roce následoval další "sen", který byl velmi intenzivní. Stalo se to opět večer, když si šla lehnout. Probudily ji náhle "hlasy v hlavě". Říkaly: "Tak už jsme zase tady." Následně se opět nemohla hýbat: "Cítila jsem, že mám pohlavní styk, ale nebyl to můj manžel, ten ležel vedle mne a spal. Ničeho si nevšiml. Nechce se mi o tom mluvit, je mi to trapné, ale to milování bylo jiné, chladné a mechanické, nemohla jsem se pohnout a bránit se, byla jsem jak přikovaná a chtěla jsem křičet, ale nemohla jsem vydat ani hlásek, jen jsem křičela v duchu. Vím, že jsem se pak pozorovala, ale těhotná jsem nebyla."

Velmi často po probuzení, ale i během dne, nacházela paní Jana na svém těle modřiny, jejichž původ si nedokázala vysvětlit. Věděla jen, že je večer předtím neměla.

V únoru nebo březnu 1998 měla další ze série podivných "snů". Na začátek si již nevzpomíná, ale viděla sama sebe ve zvláštním "mrakodrapu", který jako by byl celý ze skla, i okna měl velká a snad skleněná. Měla pocit, že se dívá do tohoto "mrakodrapu" sama na sebe z jakéhosi objektu připomínajícím "vykrojený trojúhelník", pod kterým byly dvě řady "válečků", z nichž vycházela "bílá pára", a objekt slabě šuměl. Byl v pohybu a ona za svými zády zaslechla, jako by někdo říkal "už jsou zase tady". Pak byla prováděna po palubě a sledovala v lodi nějaké přístroje ohromných rozměrů, které nikdy předtím neviděla a nepodobaly se ničemu známému. Neví, jak prohlídka pokračovala dál, a není si schopna vzpomenout ani na své průvodce. Ví pouze, že se, pak probudila doma ve své posteli. Získala silný dojem, že jí byla demonstrována technika, která měla sloužit k bezpečnosti lidí. Od té doby si paní Jana myslí, že ona cizí inteligence s námi nemá špatné úmysly.

Paní Jana ve "snech" létá. Vidí pod sebou města, lesy, krajiny. Chtěla by se snést dolů, ale nemůže. Jako by ji něco nadnášelo a ona se nemohla snést na zem. Tyto sny má již od svého dětství.

V noci z 21. na 22. 9. 1998 se opět odehrálo něco velmi podivného: "Najednou mě ze spánku probudila silná bolest v celém těle. Nemohu ji přesně určit. K tomu se přidal podivný hukot, který nedokážu k ničemu přirovnat. V tu chvíli jsem uviděla rudé světlo v našem okně. Bylo tak silné, že prostupovalo skrze listy fíkusu, co mám doma. Náhle mě přepadl přímo panický strach, že je kdosi uvnitř pokoje. Možná že se budete smát, ale já strčila hlavu pod deku strachy a bála jsem se jít i na záchod."

Často se také stává, že někdy při odpoledním odpočinku, při obvyklém klimbání, dojde ke "snu". Např.: "Viděla jsem nejdřív oko a pak v tom tvaru oka krásnou krajinu v růžově fialovém nádechu. Pak jsem náhle spatřila vrak auta a nakonec jsem viděla z profilu ležící tvář opice. Já jsem v tu chvíli cítila na své tváři paprsek světla, ale tehdy už slunce do pokoje nesvítí." Tváře opic paní Jana viděla ještě několikrát ve svých "snech". Nedokáže je však s ničím spojit.

Na tomto případu je jeden aspekt velmi zajímavý. Paní Jana je přesvědčena po všem, co ve svých snech zažila, že má "dítě", že je někde u "nich", a často chce jít za ním.

Přes veškerou hrůzu, tíseň a bolest, kterou jí tyto zážitky v minulosti přinesly, má pocit, že k "nim" patří. Začíná u ní převažovat touha odejít k "nim". Často mívá dojem, že není sama, cítí čísi blízkost. Také často ucítí ve svém domě neobvyklé zápachy elektrického charakteru, nad jejichž původem si marně láme hlavu. Zajímavé je, že pokaždé, když se podivný zápach dostaví, její kočka se celý den neukáže. Paní Jana získala schopnost energetického léčení rukama. Začala se zajímat o duchovní nauky, lidové léčitelství a o bylinky, což koresponduje s jejím původním povoláním zahradnice.

Dne 3. 4. 2000 jsme pozvali paní Janu na sezení s PhDr. Martou Foučkovou. Doktorka Foučková používá hlubinnou terapii, což je regrese do minulosti, kterou jsme hodlali využít, a dozvědět se tak více o zážitcích paní Jany. Smyslem této terapie je konfrontace s minulými životy a setkání s nezdary a bolestí.

Paní doktorka nám sdělila pro nás důležitou informaci, že paní Jana netrpí žádnou duševní chorobou. Nemá ani chorobně vyvinutou fantazii.
Podivnou energii, která paní Janu paralyzovala a "lezla" jí pod peřinu, potvrdila jako skutečně existující druh energie neznámého původu. Není výplodem fantazie ani chorobného stavu psychiky (reálný fyzický vjem). Je možné podle chování této energie usuzovat, že je pod inteligentní kontrolou. Doprovodné hlasy (akustický vjem) přičítá paní doktorka rovněž projevům neznámé energie nebo těch, co ji ovládají. Podle sluchového vjemu v hlavě paní Jany je patrné, že jde o telepatický přenos a že tento druh energie nenavštívil paní Janu poprvé.

Sexuální zážitek má také souvislost s neznámou energií. PhDr. Foučková uvedla, že není výplodem představ a v uvedenou dobu fyzicky existoval. Paní Jana tedy vyprávěla to, co se jí skutečně stalo.

Také paní Jana zažila neuvěřitelné chování svého černého kocoura, kterého charakterizovala jako mimořádného flegmatika, jemuž jednou chytili živou myš a pustili ji k němu. Kocour myš ignoroval a vůbec neměl v úmyslu s ní něco udělat, i když mu drze pobíhala mezi tlapkami a pod ocasem. Tento kočičí flegmatik se jednou úplně zbláznil. Skákal ze stolu na křeslo, na zem a odsud znovu na křeslo a stůl jako pominutý: »Křičela jsem na něj: Mikeši, co to děláš? co ti je? Asi ho něco vylekalo, protože v domě pak někam zalezl a celý den a půl jsme o něm vůbec nevěděli. Až jsme měli podezření, že někam utekl. Pak jsem ho našla, jak klidně sedí na opěradle křesla, jako by se nechumelilo. Bylo to tu noc, co jsem zažila jeden z nejhorších nočních zážitků s paralyzováním mého těla."