Severozápadně od Prahy stojí noutonský kostel s přilehlým hřbitovem. Na něm je pochována žena, která za svého života dokázala vyléčit svými bylinkami lidi, nad kterými kapitulovali lékaři. Mimo tyto schopnosti mívala „vidění", jak říkala, nad kterými obyčejný smrtelník žasnul. Její vidění a věštby se do posledního slova vyplňovaly.

V létě roku šestatřicátého v Lichocevsi stálo několik žen před místním koloniálem. Pozorovaly dělníky, kteří zahájili výkopové práce pro uložení mohutného potrubí. Trasa měla vést kolem staré kapličky stojící u silnice. Nikdo nevěděl, kdy a proč byla kaplička postavena. Každý rok ji někdo z obyvatel nabílil vápnem a výklenek, kde stála soška Panny Marie s Ježíškem, byl od jara do zimy plný květů.

Mezi shromážděné přišla stařena se dvěma košíky. Košíky byly plné bylin a různobarevných kvítků. Postavila je na zídku a po chvíli řekla: „Děvčata, měla jsem vidění. Tam pod kaplí jsem viděla mrtvou ženu s dítětem. Ona i dítě mají rozbitou hlavu. Jejich vrah byl potrestán samotným Bohem. Spálil ho ohnivý blesk, který přilétl z jasné oblohy." Přítomné ženy naslouchaly se smíšenými pocity. Ani ty nejstarší z nich si nepamatovaly, že by od svých rodičů či prarodičů slyšely o nějakém hrůzném zločinu. Za dva dny o podivném vidění věděla celá noutonská farnost. Její podivné předpovědi se splnily.

Ani ne metr před kapličkou v necelém metru hloubky odkryli kopáči hrob. Přivolaný starosta se při pohledu na kosterní nález rozhodl zavolat četníky, protože se domníval že se jedná o vraždu spáchanou před pár lety. Stejného mínění byl i vrchní strážmistr četnické stanice z Tuchoměřic, který povolal z Prahy „mordpartu". S nimi přijel také policejní lékař. Dlouho prohlížel nalezené pozůstatky kostry, na jejíž lebce byl jako by přilepen zbytek látky. Když pinzetou zetlelé zbytky látky odstranil, našel v její zadní části čtverhranný otvor. Že byla žena zavražděna, o tom nebylo pochyb, ale ani pravděpodobnou dobu její smrti nemohl určit. Až laboratorní vyšetření provedené v Praze určilo stáří koster na více než dvě stě roků. Sám policejní lékař byl velmi překvapen. Překvapen byl i vrchní strážmistr, který podezříval starou ženu mívající vidiny, že byla dokonce svědkem vraždy. Tím skončilo vyšetřování, ale ani jemu i ostatním nešlo do hlavy, jak mohla tato stará žena předpovědět místo hrobu, i to, že v něm leží dvě zavražděné. Žena a dítě.

O vraha, „kterého potrestal Bůh", se nikdo nezajímal. Jenom starosta obce zjistil na noutonské faře stáří kapličky. Kupodivu celkem se shodovalo se stářím hrobu. Ještě podivnější bylo, že se našel v obecní kronice zápis o velké jarní bouři, kdy blesk zabil zdejšího občana. To již kaplička stála. Náhoda či trest? Kdo ví.

Antonín P., Šumvald