Alois Krameš (cca 50 let) se na barikádě někde v Praze 10 pod viaduktem v roce 1945, když byl zraněn (škrábnut kulkou do hlavy) svěřil svým spolubojovníkům, že v Hostivaři u Botiče přistála "zvláštní věc", která připomínala talíř, a to nějakým zvláštním způsobem. Krameš byl vzápětí zasažen další kulkou do srdce.

O svém zážitku, k němuž došlo na konci války, dva dny před tím, než padl na barikádě, vypráví, že k němu došlo, když šel ze hřbitova kolem Botiče nahoru ke Kozinovu náměstí a najednou se mu zdálo, že se "pohnulo slunce", ale nebylo to slunce ale jenom něco, co mu velmi podobalo, a to cosi se blížilo směrem k náměstí, ze stromů na náměstí začalo opadávat listí jako na podzim, i když bylo jaro. Svědek měl pocit, jako by ho někdo tahal za vlasy. Letící svítící monstrum se zastavilo nad stromy a vtáhlo ho dovnitř, kde byla jediná bytost velká jako barel od nafty a přibližně i stejného tvaru, jenom nahoře měla něco, co vypadalo jako oči. Měla škrobovitou barvu a tak také vypadala, jako cucek škrobu, ta hmota se občas převalovala.
Bytost potom začala krásně a vzrušivě vonět a vytvarovala se do podoby nahé herečky Zorky Janů, sestry Lídy Baarově (po bestiálním výslechu po válce spáchala Z. Janů sebevraždu). Bytost se pokusila se svědkem navázat sexuální styk (a možná se jí to i povedlo, to není z vyprávění jasné), potom ho položila na stůl a v sexuálních aktivitách pokračovala. Potom cítil štípnutí na stehnech zevnitř a na ramenou zvenčí, připomínalo to spálení. Měl také pocit, jako by něco vysávalo krev. Potom mu ta bytost dala do ruky podlouhlý předmět připomínající doutník. Svědek se zeptal, jestli je to platina a bytost mu telepaticky (?) odpověděla, že to je mnohem vzácnější než platina a vyhodila svědka z objektu ven. Měl pocit, jako by byl přivázán na tlusté elastické niti (jako jojo), takže se mu nic nestalo. Hladce přistál na zemi, UFO se vzneslo prudce k zemi a na náměstí po něm zůstala jen upečená kočka. Kus kovu mu najednou začal v ruce zářit a pálit jako rozžhavený a tak ho strčil do díry ve hřbitovní zdi. Dlaň ruky, ve které tu věc držel, měl popálenou. Běžel si ji ochladit pod pumpu na zahradě jednoho z tamějších domů a když se ke zdi vrátil, už onen kus kovu nenašel, protože přestal svítit a ve zdi byla spousta děr. Při ohledání jeho mrtvého těla se zjistilo, že dlaň pravé ruky měl seškvařeno prakticky až na kost, jako by v ní skutečně držel nějakou žhavou tyč. Náměstí potom téměř vzápětí obsadily jednotky SS a připravily se tam k boji a svědek si už onen kus kovu nevyzvedl.

Příběh vyprávěla jistá Anastazie, přítelkyně Krameše, B. Hrabalovi, a ten autorovi literárního zpracování tohoto příběhu tvrdil, že onen kus kovu ve zdi hřbitova skutečně našel, a to vpravo vedle dřevěných vrat (nahoře jsou do oblouku podle mírné z cihel nastojato vyzděné klenby) a že je schopen ho najít i po tmě. Autor ještě poznamenává, že někdy v 60. letech se dělaly na sídlišti v Hostivaři nějaké výzkumy, při nichž byla zjištěna zvýšená radioaktivita na Kozinově náměstí.

 Pozn. V příběhu padla ještě dvě jména - Roman Larva, přítel Aloise Krameše, a Radek Dubanský, herec, kterému Hrabal onu historku vyprávěl jednou u Tygra.