...po delší chvíli vrzly dveře a v zmrzlém zámku zarachotil klíč. Že se nestydíte, pane redaktore, přivítala mě babička. Spala jsem tak tvrdě a nemohla jsem se ani probudit. A pak letělo za mnou a dopadlo ještě několik nepříjemných vět...

...Žena již spala, zvonec v zámku ani nezaslechla. Abych trochu zamluvil její výčitky a omluvil jaksi svůj pozdní příchod, začal jsem si horlivě stěžoval, jak mě babička nepěkně vyplísnila, jak byla zlostná a nezdvořilá. 

Chvilku mě žena poslouchala s vytřeštěnýma očima. Pak si přitáhla židli, aby si mohla sednout, a zoufale se rozvzlykala: „Proboha, co to tu povídáš? Vždyť babička je od včerejšího večera mrtvá a leží v síňce na prkně..."

...Usínaje jsem uvažoval: A já, proč měla ve všední den sváteční špenstr pošitý na rukávech a na límci černými flitry. Nosila jej jen v neděli, když spěchala na mši k Svatému Vítu. A proč měla tak zapadlé oči! A místo lucerny přinesla hořící svíčku!