Paní Drahomíra Š. se s podivným případem setkala ve svém novém bydlišti.

 "Přestěhovali jste se do Prahy a v našem domě opravdu strašilo. Hlavně v místnosti vedle ložnice. Zvláštní skřípání a vzdychání se odtud linulo dvakrát až třikrát do týdne. Nám by to vcelku nevadilo, jenže pokoj sousedil s ložnicí a zvuky přecházely i sem. Pokud máte ráno vstávat do práce, není divu, že je člověk jako zbitý. 

Radila jsem se během roku s několika známými, ale úleva nikde. Připadalo mi, že místo v posteli ležím někde na ulici. Až přítelkyně mi poradila zajímavý recept. Mám zkusit duchy zahnat muzikou. Nechápala jsem vůbec, co mám dělat. Sednout si o půlnoci na postel a hrát něco na housle? 

Ne, jen potichu po půlnoci pustit cédéčko s pozitivně laděnou hudbou. Pomohla mi s výběrem a poradila, abych start načasovala klidně až po jedné hodině v noci, to se vliv zón začíná zesilovat, nejsilnější je k ránu. A tak jsem na naší hi-fi soupravě naprogramovala celé pásmo muziky. Pendereckého Evangelium svatého Lukáše, Pašije, Vivaldiho, Bacha, Myslivečka. 

Musím se přiznat, že jsem podivnému návodu ani trochu nevěřila, spíš jsem se zajímala, kolik po takové produkci zaplatíme za elektřinu navíc. Dnes musím říct, že zůstávám této terapii věrná, aplikuji ji tak jednou v týdnu. Spíme klidně a ustoupily i zdravotní problémy z nevyspání a nervozity. 

Hudbu pouštím velmi tiše, neznatelně, reproduktory přitisknu až ke zdi. Musejí se dotýkat sousedního pokoje. Proč se smát? Hudba zde zřejmě opravdu působí svými vibracemi tónů, škodlivou zónu (neutajenou před obyvateli domu) eliminuje, působí jako efektivní rušička."