Pracoval jsem jako číšník v restauraci v Jeseníkách, kde jsme dělali oblíbené steaky na všechny způsoby. Její poloha u brány do našich moravských velehor zajišťovala vysokou frekvenci návštěvníků.

FOŘTŮV POMNÍK

Na parkovišti u restaurace nebylo často k hnutí, a tak majitel, pan Šádek, rozhodl o jeho rozšíření. V cestě mu ale stál pomníček z kamenných kvádrů, upomínající, že v těchto místech v roce 1894 daleko od civilizace umrzl lesník, který si nešťastnou náhodou při obchůzce revírem zlomil nohu.

„No, nemá se to," připustil, „ale rozbourat ho musíme. Na čas. Až to tu upravíme, postavíme ho zpátky. Koneckonců dotváří kolorit, že jo."

Pak přemluvil kuchaře k brigádě a za pomoci kladívek a krumpáčů pomníček za jeden den rozebrali. Vzniklo parkoviště, ale po čase se ve shonu dnů na pomníček zapomnělo a jeho kvádry i pamětní deska byly dokonce kamsi zašantročeny.

Uběhly tři měsíce, když si kuchař, který se dostavil do restaurace v pět ráno, aby z mrazáku vynesl maso k rozmrznutí, stěžoval, že viděl ducha. Měl prý cosi jako myslivecký úbor, na zádech dvouhlavňovou kozlici a káravě kýval prstem. Nikdo mu to nevěřil, byli i tací, kteří se mu smáli a sváděli jeho zážitek na zbytkový alkohol z předešlého večera.

ANI O PÍĎ!

Sotva se kuchař uklidnil, stala se mu o tři dny později ještě nepříjemnější příhoda. Vkročil ráno do mrazicího boxu a mířil k hovězí čtvrtce na háku, když se za ním dveře dutě zabouchly.

Zůstal klidný, ocelový vstup měl pákovou kliku z obou stran. Uvíznutí bylo vyloučeno, zavírací mechanismus byl tak jednoduchý, že se na něm nemohlo nic pokazit.

Když ale kuchař s flákem masa na rameni za kliku vzal, zjistil, že s ní nehne ani o píď. Navzdory mrazu ho polilo horko. Zahodil maso a začal s klikou zápolit. Držela jako přivařená.

Naštěstí po šesté hodině přišla uklízečka, zaslechla zoufalé bouchání a mrazák bez nejmenších problémů otevřela. Strašlivě se lekla: kuchař vyletěl s rampouchy na vousech a s vlasy trčícími do stran jako ostré jehly. Ještě ráno dal výpověď a už o něm nikdy neslyšeli.

Pan majitel Šádek příhodu odbyl jako důsledek lability bláznivého kuchaře. Netušil, že další obětí bude on sám. V neděli po půlnoci dovezl další zásoby hovězího a zvěřiny a podle všeho je hodlal uskladnit v mrazicím boxu. Stihl to jen zčásti. Měl smůlu, že každé pondělí byl zavírací den a v podniku nebyla ani noha, i když kdoví, zda by přežil do rána. Našli jsme ho skrčeného v rohu mrazáku pod regály s mraženou zeleninou jako ledovou sochu, s očima divně přimhouřenýma. O kus dál vybitý mobil, jehož signál spolehlivě odstínily kovové stěny boxu. Páková klika dveří šla zase otevřít naprosto bez potíží.

NOVÝ MAJITEL

Nový majitel nechal usilovně pátrat po desce z pomníčku a připomínku smrti nešťastného fořta nechal dle fotografie znovu vystavět. Personál si oddychl.

Jen já si už nedávám na baru myslivce. Nějak mi přestal chutnat.