Sjeli jsme se v počtu osmi lidí na oslavu v jižních Cechách do pohraniční chalupy zvíci menšího paláce. Ubytoval jsem se v pokoji vybaveném starým nábytkem.

DÍTĚ NA OBRAZE

Nad lůžkem visel divný obrázek dítěte v černém hábitu, táhnoucího koníčka. Odložil jsem si věci, sešel do přízemí a pak ven k táboráku.

„Máte to tu pěkný," řekl jsem kamarádovi Vaškovi. „Nad postelí visí obrázek s dítětem. Vypadá, jako by mu přifoukli hlavu na pouti."

Hostitel zabručel, že ten obrázek tu už byl, když jeho rodiče dům kupovali. Byla to prý ruina, jejíž renovaci věnovali mnoho času i sil.

Oslava se zdařila, vyzpívaní a vyj as ani jsme šli spát v půl čtvrté. Probudil mě kouř, z podlahy vyskakovaly plameny. Do dveří nakouklo plešaté dítě v hábitu s krajkovaným límečkem, spokojeně zaskřehotalo a zmizelo.

Probudil jsem se v půl páté. Obraz jsem sundal ze zdi. „Hele, lidi," oznámil jsem ráno, „mně nad postelí visí taková příšerka, a kdybyste věděli, co se mi v noci zdálo..."

OŽRALÝ OTEC

„Kouř," hádal Vašek. „Oheň, praskot prken."

„Jaká příšerka?" divila se Markéta. „To roztomilé děťátko?"

„Jo, děťátko," uchechtl se kamarád. „To je poslední mužský výhonek původních majitelů."

„Pěknej výhonek," poznamenal jsem. „Mohli by ho angažovat do domu hrůzy."

„Mně připadá roztomilej," trvala na svém¨kolegyně Markéta. „Jak tahá toho koníčka."

„Kdysi tu žila bohatá rodina Baumů, místní honorace," začal Vašek. „Měli jen jednu dceru, a tu hodlali bohatě provdat. Její otec byl ma-jetnický typ, který každého nápadníka odehnal, protože se mu zdál někdy chudý, jindy málo solidní. Ale nakonec se dcera zamilovala do armádního důstojníka. Otec zuřil, ale dcera zůstala neoblomná, takže se pomalu začala chystat svatba."

„Úplná telenovela," poznamenal kdosi.

„Ty končí dobře," upozornil ho kamarád. „Několik dní před svatbou se starý Baum opil a ožralý vtrhl do dceřiny světničky. Vrhl se na ni a znásilnil ji. Měla být přece jen jeho!" „To je hnusné," konstatovala Markéta.

„Je. Chudák důstojník nic netušil, jeho nastávající mu nic neřekla. Narodilo se jí mentálně zaostalé monstrum. Projevovalo se skřeky, slintalo, týralo zvířata. Fascinoval ho pohled do plamenů, věčně zíralo do kamen, sirky před ním museli ukrývat. Jednoho dne se dítě vyplazilo z pokoje a vlezlo do kuchyně. Byla hluboká noc."

OHEŇ A KOUŘ

Václav se odmlčel, aby nás náležitě napnul. „Vzalo krabičku zápalek a petrolejku. Rozlilo hořlavinu po chodbách, škrtlo zápalkou..."

„Zachránil se někdo?" vyjekla Markéta. „Nikdo," pravil temně Vašek. „Všichni uhořeli. A dítě, jediný dědic bohaté rodiny Baumů, dožilo v blázinci v Kateřinkách."

„Chudinka," pravila něžně kolegyně. „Nemohlo za to."

K večeru se z pokoje od Markéty ozvalo ostré zaječení. Nemám rád nejisté situace, a tak jsem jí chudinku dítě pověsil nad postel a nad svou si vzal obrázek od ní - Josef Lada: Zima v Krušících. Od sáňkujícího Franty Kuldanů žádné nebezpečí nehrozí.