Každé Vánoce chodím na hřbitov, kde u rodinné hrobky postojím vždy déle než jiný čas v roce. Teprve letos jsem si však všimla, že vlastně všichni muži z rodiny mojí matky zemřeli předčasně. Většina z nich se dokonce nedožila ani padesáti let.

PŮVOD JMĚNÍ

To chmurné zjištění mi nešlo z mysli, až jsem si vzpomněla na babiččino vyprávění o původu našeho rodinného majetku, které jsem slyšela v době svého dospívání. Za mlada jsem tomu nevěnovala příliš pozornost, ostatně měla jsem úplně jiné starosti, zato nyní jsem měla pocit, že všechno do sebe zapadá, že na tom něco určitě bude.

Dávný předek mého pradědečka byl mýtným na mostě přes Berounku. Jednou chtěl most přejet forman s vozem, ale neměl na zaplacení mýtného. Dal proto do zástavy pěkné, bytelné koňské sedlo.

Čas plynul, ale nikdo si pro sedlo nepřicházel. Protože bylo dost těžké, napadlo mýtného, že se podívá dovnitř. Ostrým nožem opatrně rozřízl několik silných švů, kterými bylo kožené sedlo sešito. Jaké bylo jeho překvapení, když se z něj vysypala hromada zlaťáků!

NÁHLE BOHÁČEM

Mýtný se zaradoval a rozhodl se nález pokladu zatajit. Zlaťáky přidal ke svým úsporám a koupil statek s polnostmi. Mnoho štěstí ale na statku nezažil. Churavěl, churavěl, až z tohoto světa předčasně odešel tam, odkud už není návratu - stejně jako většina jeho mužských potomků.

Na statku ale docházelo v průběhu času i k jiným tragédiím. Začátkem minulého století dokonce v chlévě statku zavraždil žárlivý kočí děvečku a sám pak taky skoncoval se životem. Tenkrát o tom psaly všechny noviny.

DALŠÍ DĚDIC

Jenže od 50. do konce 80. let minulého století byl najednou klid. Žádné předčasné úmrtí, žádné neštěstí. Polnosti, dobytek a zemědělské nástroje totiž strýc, který byl dědicem, musel dát do státního statku. Po roce 1989 uplatnil restituční nároky. Zdá se to být neuvěřitelné, ale sotva všechno vyřídil a majetek mu byl navrácený, zemřel. A to byl zdravý jako řípa. Jeho smrt tak překvapila celou rodinu.

Vypadá to, že poklad v sedle, který si mýtný neprávem ponechal, byl prokletý. Snad pocházel z nějakého zločinu, nebo možná osud naopak trestá rodinu za to, že její předek nález neoznámil a nevrátil do posledního zlaťáků. Kdopak dnes ví.

ZATÍM NAŽIVU

Potomci mého strýce dosud žijí, ale na statku nebydlí. Prokletí snad unikli, jenže peníze získané z restituce užívají. Asi můžu být nakonec ráda, že na mě se restituce nevztahovaly. Maminka sice dostala od strýce, tedy svého bratra, věnem peníze na dům. Ten ovšem užívá můj bratr a nezdá se, že by mi chtěl vyplatit dědický podíl. Možná bych svým žijícím příbuzným měla o sedle povědět. Příběh však znám jenom z vyprávění, písemná zmínka o něm nikde není.

O svých úvahách proto před nimi raději mlčím, ještě by si mohli myslet, že jim závidím. Nezbývá než doufat, že to záhadné rodinné prokletí už je promlčené.