Vracela jsem se zrovna z nemocnice. Měla jsem nervy na pochodu, a tak se mi podařilo nastoupit do jiného autobusu. Když jsem to zjistila, hned jsem vystoupila, jenže jsem se ocitla uprostřed neznámého sídliště. Bylo před bouřkou, vzduch plný elektřiny, já od rána nejedla. Najednou se mi zatočila hlava a nebýt toho, že mě zachytila nějaká paní, sekla bych sebou na chodník.

JE PROKLETÝ!

„Sedněte si, tady je lavička," nabídla mi ta cizí žena a sedla si vedle mě. „Nepotřebujete pomoc? Jste nemocná?" vyptávala se mě soucitně. Vrtěla jsem hlavou a pak jsem se rozbrečela. „Mám strach!" vykřikla jsem. „Bojím se, že mi umře bratr! Ona ho určitě proklela!" vyrážela jsem ze sebe zmateně.

„Víte co? Vezmu vás teď k sobě a vy mi všechno povíte," řekla ta paní. Paneláky byly jeden jako druhý, ale tenhle měl pod střechou ateliér.

JDE MU O ŽIVOT

Jako kdybych vstoupila do rajské zahrady. Všude plno světla a kytek, zvláštních pastelových obrazů, příjemná vůně, v kleci u okna kanárek. Za chvíli jsem s údivem zjistila, že té úplně cizí staré ženě s pronikavýma, světle modrýma očima vyprávím u šálku čaje věci, které bych neprozradila vlastní mámě.

„Mirek je hodný kluk," začala jsem, „ale než se oženil, měl spoustu známostí. Dělal elektrikáře, chodil opravovat sporáky. Ženský se na něj lepily, nejvíc ty v domácnosti, co se nudily. Jednou se mi svěřil, že se o něj dvě sousedky popraly, smál se tomu. Teď se nesměje, leží v nemocnici." Moje hostitelka se na mě podívala: „Říkala jste, že je váš bratr prokletý?' Přikývla jsem. „Mirek měl jednu známost, vdanou paničku, nejmíň o deset let starší než on. Strašně moc o něj stála. Nedávno se ale oženil a nechal ji. Příšerně vyváděla. Je hodně bohatá, myslí si, že se dá všechno koupit. Nabízela Mírovi hory doly, pokud za ní občas přijde, ale on ne. Když ho pořád obtěžovala i doma, rozčílil se a řekl jí, zeje odporná čarodějnice. Ona mu pak zavolala a vyhrožovala úplně vážně, že ho nechá proklít. Vysmál se jí. Asi neměl, já nevím..."

Do čaje mi spadla další slza. „Rozešel se s ní před půl rokem a od té doby má pořád smůlu. Jeho žena Jarka čekala dítě - a potratila. Mirek se málem utopil v moři, Jarku přepadla a zmlátila parta výrostků a před týdnem zas Mirka na přechodu nabrala motorka. Ještě se neprohrál, je v komatu, vypadá to s ním dost zle." Paní ale vážně pokývala hlavou a zeptala se: „Nemáte bratrovu fotku?" Ani jsem se moc nedivila a vytáhla ji z peněženky. „Namíchám vám čaj pro uklidnění, ano?' usmála se pak ta zvláštní žena a fotku si schovala. Odnášela jsem si od ní bylinkami provoněný pytlíček a amulet pro štěstí pro Mirka. Říkala jsem si, že nemáme co ztratit, a dala jsem mu ho pod polštář.

AMULET POMOHL

Za dva dny mi mamka radostně volala, že se Míra probral a doktoři jsou najednou plní optimismu. Měli pravdu. Do roka ze mě můj brácha udělal tetičku.

KAM ZMIZELA?

Řekla jsem si, že té paní ze sídliště musím poděkovat. Vystoupila jsem na stejné zastávce jako tehdy a hledala panelák s ateliérem pod střechou. Vyptávala jsem se kolemjdoucích, ale všichni na mě koukali jako na blázna. Přesto jsem si jistá, že jsem se nespletla. Kam asi zmizela ta podivná žena, hodná „bílá" čarodějka, která dokázala od mého bratra odvrátit prokletí?