„Když mi bylo osmnáct let, přihodila se mi v noci podivná událost," vzpomíná Miluše Sommerová z Prahy.

„Byla jsem vzhůru a blížila se půlnoc. Náhle jsem zaslechla, jak v předsíni, která měla podlahu z dlaždic, někdo chodí. Zřetelně se ozývaly kroky a zdálo se, že dotyčný má obuty dřeváky. Dveře mého pokoje se otevřely a v jejich rámu se objevil člověk. 

Měl jen polovinu těla a obličeje, pravá půlka byla jakoby dřevěná. V hrůze jsem se zeptala, co si přeje. Řekl mi, že v tomto domě bydlel, a představil se mi jménem. Prosila jsem ho, aby odešel. On se otočil a já opět slyšela jeho kroky v předsíni. 

Druhý den jsem o tom vyprávěla sousedce a ta mi řekla, že u půdy bydlí velice stará paní, která se jmenuje stejně jako můj noční host. Nakonec jsme se spolu do podkroví vypravily. Jeho obyvatelka mě pozorně vyslechla a ukázala mi vojenské tablo s asi čtyřiceti vojáky, mezi nimiž jsem bezpečně poznala svého příšerného hosta. 

Stará paní mi pak vyprávěla, že se jedná o jejího muže. který padl v první světové válce. Granát mu utrhl polovinu těla. Šokovalo mě to. Uvědomila jsem si, že mé noční vidění nemohl být sen. Narodila jsem se téměř tři desítky let po první světové válce. Onoho člověka neznali ani moji rodiče, v domě jsme bydleli teprve krátce. Přesto jsem ho na tablu ihned našla a poznala."