Kdysi dávno se mi zdál sen, na který nemohu zapomenout a dosud jsem pro něj nenašla vysvětlení. Ve spánku jsem navštívila Tábor, vystoupila z vlaku a šla vlevo delší cestou, až jsem dorazila k nízké zídce, za níž tekla řeka. Na druhém břehu stála budova s mlýnským kolem. Nevím, proč jsem po probuzení na to hned nezapomněla jako na jiné sny.

Po několika letech jsem o tom náhodou hovořila s jedním známým. Zůstal překvapeně koukat, jak se můj sen shoduje se skutečností. Byl v Táboře na vojně, a tak věděl, jak to místo vypadá.

Záhada vyvrcholila po dalších rocích. Pracovala Jsem u ČSD, proto jsem jednoho dne využila režijní jízdenky a do Tábora se rozjela. Vedená svým snem šla jsem známou cestou až k nízké zídce, pod níž tekla řeka a na druhé straně se tyčilo mlýnské kolo. 

Podotýkám, že jsem do té doby nikdy v Táboře nebyla, nečetla nic o tomto městě ani neviděla žádný film. Dokonce jsem přes Tábor ani nikdy nejela. Prostě nebylo ve mně nic, co by jako zasutá vzpomínka mohlo zůstat v podvědomí a pak se vynořit v podobě snu.

Svěřila jsem se s celou záležitostí jisté osobě, která se zabývala spiritismem, a ta mi sdělila, že jsem v jednom ze svých minulých životů pracovala v onom táborském mlýně jako služebná. A tak dodnes nevím, byla-li to jen náhoda, anebo skutečně vzpomínka na mou dávnou minulost.