Po ukončení vysoké školy jsem pracovala v jisté firmě, zabývající se zahraničním obchodem. Už předem mě někdo známý upozornil, že šéf této společnosti je nesnesitelný a málokdo u něho vydrží. Možná byla ve mně i jakási potřeba hrdosti, že jsem si řekla, že to nejen zkusím, ale že tam určitě i vydržím. Velice dobře jsem ovládala dva světové jazyky a k tomu dva další už poněkud méně, což bylo pro mé uplatnění velkou devizou. Už nějaký čas po nástupu do práce jsem poznala, že známý měl pravdu. Především cizí jazyky dělaly šéfovi problém a i když především mě velice potřeboval, nemohl snést, že někdo umí něco lépe než on. Spolupracovníci, především ženy, na něž se vedoucí díval vždy spatra, obvykle nevydržely déle než půl roku a samy odcházely. Ani mě nebylo veselo, ale zatnula jsem zuby a řekla si, že vydržím. Jistým stimulem byl poměrně solidní plat i občasné cesty do zahraničí, po kterých jsem vždy toužila. Nakonec i tato práce jednou skončila. Ovšem předcházela tomu velice zvláštní událost.

Jednou v noci jsem měla intenzivní - dalo by se říci věštecký - sen. Byla jsem ve své kanceláři, když za mnou přišel šéf pro určitý velice důležitý dopis, který jsem jazykově upravovala. Já jsem ten dopis nenašla a to bylo důvodem okamžité výpovědi. Probudila jsem se úplné zpocená, neboť sen byl příliš živý a vše jsem intenzivně prociťovala. Do rána už jsem nemohla usnout a proto jsem také odešla do práce dříve než obvykle. Prošla jsem dokumenty, které jsem měla přidělené ke zpracování a uvědomila si, že především o jednom šéf hovořil, jak moc je důležitý. Pro jistotu jsem si ho okopírovala a uschovala na jiné místo. Dopoledne se nic nedělo, ovšem jakmile jsem se vrátila od oběda, zjistila jsem, že originál onoho důležitého dokumentu zmizel. Asi za hodinu přišel šéf a žádal si právě tento papír. Viděla jsem na něm velké překvapení, když jsem vytáhla kopií, (téměř identickou) a podala mu ji. Úplně zrudnul a odešel. Ke konci pracovní doby mi jeho sekretářka přinesla výpověď s okamžitou platností, a to za nedovolené kopírování úředních dokumentů. Odchodu z takových galejí jsem pochopitelně ani nelitovala a se svými jazykovými znalostmi si snadno našla jiné místo...

Eva z Prahy